Ovoce stromů rajských jíme

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)

Věra Chytilová otevřela nejspodnější (dost možná až sutérenní) šuplík, ze kterého vyházela špinavý prádlo. A nám nařídila, že tyhle hala bala hadry jsou naše rozervané myšlenky a měli bychom si je utřídit. Každý si vzal svoje, každý neměl sílu na smejčení. Já pokorně naslouchal, obdivoval. Ty kontrastní barvy, kostými, hlas Jitky Novákový, hudba. Úžasný. A pak se na konci Věra otočila na diváka a naposledy kývla, jako že super a jako, že dík. Řekla: "Ovoce stromů rajských jíme" a šla dál.... (05.08.2009)

"Já říkám pravdu!" "To nevadí! Jsme přece přátelé!"                                                                                                              Jsem konsternována!! Zatím nejlepší film od Chytilové, který jsem viděla Odvážná kompozice plná sueralistických obrazů, podkreslená magickou taktovnou Zdeňka Lišky. Je to s podivem, že mi toto dílko tak dlouho unikalo! Madam Chytilová zde potvrzuje svou teorii, že děj je pouze úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Fascinující! (28.01.2015)

Věře Chytilové zde nemožno upřít, že stvořila opět jeden z nejosobitějších československých a možná i evropských filmů své doby. Natolik osobitý, až se stává pro většinové publikum nesledovatelný. Osobně musím říct, že se mi OVOCE líbí mnohem víc, než Sedmikrásky... připadá mi vyzrálejší, kompaktnější a nepokouší se tolik prvoplánově provokovat. Pamatuji, jak jsem se tohoto filmu dlouho bál (doslova štítil), ale když jsem si ho pak konečně jeden večer v klidu pustil, zůstal jsem jako přikován a byl naprosto fascinován. Surrealistický film, který nemá příběh, ale vytváří za pomocí vizuálu, hudby a vysoce zestylizovaných situací (již od úvodního prologu) kompozici obrazů, které vytvářejí funkční celek s napětím, vtipnými i dramatickými momenty a vyvolaly dohromady ve mě rovněž souvislý emocionální prožitek, podobný těm z mnoha filmů s příběhem. Prožitek to byl tak velice osobitý, jako samotný film a některé scény se mi silně vryly do paměti... Po několika letech byly mé dojmy téměř stejné, přesto odebírám 1 hvězdičku. K úplné spokojenosti bohužel přebývá několik samoúčelně zdlouhavých až prázdných scén, které mě v obklopení těch mnohem zajímavějších nedokázaly nadchnout stejným dílem. Úpřimně, stejně tuším, že za mou fascinaci tímhle filmem nestojí v první řadě Chytilová, Krumbachová ani nikdo z herců, jako především Zdeněk Liška! Vysloveně jako podobenství pro mě tenhle film úplně nefunguje, ale jako artový videoklip k Liškově nadžánrové symfonii rozhodně ano. Ale jestli si vedle sebe předložím čs. filmy nové vlny, které z výrazné časti podbarvuje Liškova hudba, Spalovač mrtvol i Pražské noci budou (i díky dalším svým silným kladům) v mém žebříčku stejně mnohem výš. 80% (11.08.2020)

Ako chápem, že film má myšlienku rovnako ako aj cieľ, ktorý režisérska zamýšľala, len čo z toho, však? Keď nebaví tá šibnutá forma respektíve neforma a nedej a k tomu ešte aj škaredí a miestami vyzlečení herci (chlapi), tak tam je potom všetko márne. Radšej si chytiť do ruky knižku a niečo prečítať. Len nesúvislá kakofónia obrázkov s cieľom poukázať na pokušenie, ktoré tu je od nepamäti... Absurdné poňatie témy autorov, ktoré ma ale nebavilo. Jediné čo ma ako tak držalo pri zmysloch bola hudba. Slabý podpriemer. 30/100 (28.11.2018)