Nous mangeons les fruits des arbres du paradis
We Eat the Fruit of the Trees of Paradise
Fruit of Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jitka Nováková, Karel Novák, Jan Schmid, Eva Gabrielová, Julius Albert, Blanka Hušková, Luděk Sobota, Jaromír Vomáčka, Alice Auspergerová, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
(oficiální text distributora)
Recenze (89)
Takže.. co napsat k filmu, který mě nudil, ve kterém jsem vůbec nechápal, co se děje, a od kterého jsem asi deset minut před koncem odešel? Nemám tušení, co nám tím Věra Chytilová chtěla dokázat, když natočila film plný erotična (spíše nahoty bych řekl) a abstraktních zobrazení, který vůbec nedává smysl. Snad bych jen vyzdvihnul kameru, která se povedla, jinak to stojí za nic.... ()
Šílenosti nové vlny jsou možná dobré ke studiu mozkových závitů svých tvůrců, nicméně hledat zde nějakou podívanou je krajně odvážný počin. Kontrastní výstřednosti tohoto typu možná uspokojují skupiny bohémů, ale stejně nevěřím, že někdo zde jednoznačně ví, o čem mluví. Při pozření příslušného množství lysohlávek, nebo jiných halucinogenních dobrot, se Vám možná pravda zjeví v celé své nahé kráse. Já si bohužel mozek zanášet sračkama nehodlám, tudíž nechť mi paní Chytilová promine, nejspíš zůstanu v tomto směru nepolíben. Tu jednu hvězdu dávám spíš za odvahu přijít s něčím podobným vůbec mezi lidi :-) ()
Esence dobré české filmařiny. Tvůrčí síla autorky v nejsilnějších letech, česká schopnost vařit z omezených ingrediencí vedoucí k tříbení filmového jazyka, zároveň univerzální nesmrtelné téma a světové ambice. Stejně jako Sedmikrásky působí Ovoce svěže i po půl století. Zároveň slouží jako doklad doby, následnující filmy už chtě nechtě odrážely a tematizovaly normalizační zatuchlost. (I s tím se ale Chytilová dokázala chytře umělecky vypořádat.) ()
Přiznám se, že Chytilovou nijak zvlášť nemusím, a tohle bylo opravdu něco strašného. Je to film pro opravdové fajnšmekry (nebo masochisty?) a bylo velice těžké jej dokoukat. Při úvodní psychedelické scéně si divák pomyslí, že tvůrci filmu museli ujíždět na silných dávkách LSD a bůh ví čeho ještě. Film byl vysílán v rámci sekce Pocta Zdeňku Liškovi, a právě jeho hudba je jedna z věcí, pro kterou stojí tomuto osobitému snímku dát šanci. 2/10 (KVIFF 2022) ()
Šokující, jakého nepochopení se dostává tak výjimečnému dílu! Výtvarná stylizace, hra významů, i možnost interpretace jak v rovině psychologické, tak politické (jak naznačuje sama režisérka v bonusovém povídání na DVD) řadí Ovoce k nejpozoruhodnějším počinům české kinematografie. ()
Tak to je takový hodnotitelský oříšek. Za prvních deset minut bych dal víc, zbytek filmu je ale nudný, i v surrealistickém filmu by ty dialogy měly v divákovi něco probouzet, asociovat, tady jsou dialogy o ničem, to raději mohli nechat jen hudbu. Ten "detektivní" příběh teda nevím, o čem měl vypovídat, to tam snad dali, jen aby nějaký děj byl. Takže hvězdička pro Ester za výtvarno a samozřejmě hvězdička pro Zdendu za hudbu. Věře nůžky, aby příště stříhala a stříhala a dopracovala to na 30 minut, klipy by další být neměly. ()
Chytilová musela smažit jak smyslů zbavená, nenašel jsem jediný důvod pro aspoň jednu hvězdičku. ()
Hernajs to musel být matroš na kterém jeli. Tedy minimálně půlka štábu včetně paní Věry. Tento snímek je chvilku tak, a chvilku zase tak. Jednou dole, a jindy zase dole. V maličkostech nedává smysl, v celkové souvislosti také ne. Pomineme-li otázku hudební, pokud to tedy místy hudba vůbec je, můžeme se soustředit na stránku výtvarnou. Ta je přímo pod psa, ale někdy, v některých záběrech nestojí za nic. Dějově je to rozmatlané, ale zato lehce nepochopitelné. Herci nehrají, ovšem je třeba vyzdvihnout, že si dělají, co je momentálně napadne. No, nebudu hrát machra, že jsem to plně pochopil. Něco mi zcela jistě uniklo. Upřímně napsáno, já jsem se to ani moc pochopit nesnažil. Jsem zvyklý, že se na mne mluví „srozumitelštinou“. Toto dílo si zaslouží jak plný počet bodů, tak i nulu. Takž já dám přesný průměr s tím, že podruhé jen v nejvyšší nouzi a velkém hladu po jakémkoli filmu. Tak aha, průměr nemohu dát, neb jsem použil rychloposun. Takže za dvacet. Když zmatený film, tak zmatený koment, ne? ()
No tak to je des....toto snad ani nemoze niekto myslet vazne...jak tu uz trefne bolo poznamenane od martins ,keby toto normalizacni hodnotitelia nedali do trezoru asi by o tomto "veldiele"ani pes nestekol...a nerozumiem ani cim sa tam v ramci koprodukcie zaoberali Belgicania,mne vychadza jedine to ze zabezpecili psychotropne latky,predsa len v tych casoch sa to u nas zohanalo tazko.... ()
Tenhle film mě rozpoltil. Na jedné straně je z něj cítit autorské vyjádření těch nejinternějších pocitů, na straně druhé ten gejzír emocí a fantazie málokoho osloví. Snad jen paní režisérku a scénáristku. Mám jako pocit psychoterapeuta po hodině a půl sezení neurotické pacientky. Snad paní Chytilové tenkrát ten film nějak pomohl vyčistit si hlavu... ()
Dozvuk Pražského jara ve filmu, další trezorový snímek, opravdu nechápu co normalizátoru tolik vadilo...asi ty myšky. ()
Kvůli filmům Věry Chytilové, které moje žena až na výjimky zbožňuje a já k nim mám až na výjimky vztah poněkud chladnější, jsme se hádali snad víc než o to, kdo umyje nádobí. Tentokrát jsme v "já to sakra nechápu" byli vzácně zajedno. 3/10 ()
Vizuálně je to pastva pro oči. Většina aspektů filmu ale buď kulhá nebo jsem moc přízemní. ()
Název Ovoce stromů rajských jíme. Věra Chytilová, Zdeněk Liška, Ester Krumbachová, Jaroslav Kučera a konec šedesátých let. I člověku který se jen zběžně pohybuje v tuzemské kinematografii musí být po těchto indiciích jasné, že uvidí něco nevšedního. Extravagantní režisérka, skladatel od pánaboha a návrhářka/scenáristka (a samozřejmě mnohé jiné) která byla jakousi šedou eminencí tehdejšího CS filmu. Co očekávat? Psychedelii. Avantgardu. Pochopitelně nepochopení. Kontrast. Mnoho červené. Mnoho sborového zpěvu, ne nepodobného tomu ze Spalovače mrtvol, jen více rytmizovaného. Jitce Novákové to v těch oblečcích od Ester, které ji dělají mladší, moc sluší a je palivem pro kameru i diváka. Luděk Sobota se kouzelně ztratí v rákosí. Herci si většinu času hrají jako malé děti, ale něco mi říká že na place asi moc srandy nebylo... Racionálně smýšlející divák dá nízké hodnocení, my ostatní si možná povzdechem, že tu nějaká Chytilová dnes chybí. Která by čeřila stojatou vodu, a nemuselo by to být zrovna petrželovou natí. Pěkné čtyři hvězdy nejen za vizuální zážitek! ()
Jestli chcete vidět mladého Schmida, jak se projíždí ve vínovém semišovém obleku na kole se šířkou pláště 35 mm po belgických písčitých plážích, tak film vřele doporučuju. ()
Ač se jedná o značně komplikované dílo, těžce pochopitelné, považuji tento film za "majstrštyk." Hudba je geniální a tvoří minimálně polovinu zážitku, občas zajímavě a netradičně mění atmosféru, která by jinak sama o sobě po obrazové stránce měla jinou náladu. Obrazové scény jsou často založeny na kontrastních barvách, díky čemuž dávají více vyniknout možným symbolům skrytým v tomto filmu (červená stuha, červený oblek Roberta atd.). Biblický příběh o ráji a pádu z něj na Zemi je podobenstvím, proto také nemůže divák čekat, že mu bude smysl naservírován jako na stříbrném podnose. Tak jako při důkladném čtení Bible, i v tomto díle je třeba hledat skryté významy a symboly. Interpretace těchto zakódovaných smyslů se za tisíce let nedobrala jednotného výkladu, proto si ani Věra Chytilová nehraje na bohyni a nedává nám jasné poselství, svým dílem nám jen vlastními prostředky předkládá k posouzení daný "materiál" k následnému uchopení a zamyšlení. Základními tématy k uchopení zde jsou "vztah muže a ženy, a jejich odlišné vnímání světa" (u Chytilové klasický motiv) a jak jinak, také "vztah člověka k tomu, co je pro nás transcendentní" (Bůh, Svět). Hranice našeho poznání a víra jsou člověkem odpradávna problematizovány a stavěny do centra našeho zkoumání. Prostředky tohoto zkoumání jsou různé: 1. Racionální: slovní teoretický výklad nebo naopak 2. Umělecké - např. hudební či obrazový (emotivní) výklad, který je buď těžce verbalizovatelný, popsatelný anebo je právě prvním krokem k uvědomění si něčeho, co dále stojí za to uchopit i slovy. Věra Chytilová se vydala touto druhou cestou a je na nás jak si scény a dojmy z filmu racionálně přebereme, jaký nám podají smysl. Film obdivuji za jeho odvážnou originalitu - ztvárnění, hudba - a za to, že se v lidech snaží probudit touhu po přemýšlení, která v dnešní době chybí většině filmů (jimž je vlastní prvoplánovost, "plochost", je rozpoznatelný jasný komerční mustr při tvoření filmu atd.). Kdo má rád experimenty, rád se zamýšlí nad "věčnými otázkami" a nepreferuje převážně racionální uchopení tématu - slova uslyšíte opravdu jen sporadicky (ženy jsou obvykle emotivnější než muži, tedy i jejich díla jsou podobného charakteru), nechť neváhá a zhlédne tento film. ()
To šlo absolutně mimo mě, chápu, že to má i své příznivce, ale já jsem při sledování měla pocit, jako bych si vzala nějakou silnou drogu.. ()
Tahleta podobenství, to je někdy k nepřežití a pak se docela těším, že shlédnu nějaký hezký, polopatický film. ()
Díky tomuto filmu se Věra Chytilová stala světově známou. Ano toto není film pro každého. Je to hlavně pro ty chytré, co se vyznají v umění a v poetismu. ...90% ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1981/82. O mrtvých jen v dobrém, leč toto dílo tedy dobré nebylo. ()
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)