Svět podle Daliborka

52. KVIFF - Nejsem si jistý, jestli tento dokument Vít Klusák natočil proto, aby si z Daliborka udělal legraci nebo aby ho, jak on sám tvrdil, dokázal konfrontovat s realitou. Daliborek totiž není zlý, on si jenom vydedukoval pár svých pravd a nedokázal dojít k tomu, že by ty jeho pravdy mohly být diametrálně jinak. A těžko tak přesvědčíte člověka, který si myslí, že má největší pravdu a přitom naprosto převrací fakta, která jsou v dnešní době naprostou samozřejmostí. Výlet do Osvětimi a konfrontaci s paní, která přežila Osvětim, je mimochodem režisérův majstrštyk. Vracím se nicméně k panu Klusákovi a k výslednému dojmu, u kterého si nejsem jistý, jestli je dobrý nebo špatný. Negativně mě o tom přesvědčuje skutečnost, že tenhle dokument se jeví spíše jako film. Mám pocit, že, když už ne všechno, tak minimálně většina, je jenom nahraná na úkor kamer. A fascinuje mě, že na tuhle hru kromě Daliborka přispěla i celá jeho rodina. Na druhou stranu jsem se nasmál a zároveň zděsil. Zasmál proto, že Daliborek měl místy naprosto geniální hlášky, a zároveň zděsil, jak někdo kolem nás může být tak blbej. Nicméně to není jenom Daliborek, takových lidí je všude kolem nás požehnaně. Není to jenom o zatvrzelosti, ale také o omezenosti, kterou v sobě z nás má každý a je třeba je potlačovat. Dokument mě nicméně zaujal a stal se vrcholem celého filmového festivalu. Třeba to Dalibora a jeho okolí donutí k zamyšlení, když už nic jiného. (04.07.2017)

Po hrozně dlouhé době jsem zase viděl film z jehož sdělení mi bylo regulérně na zblití.. Tu formu-která film nemilosrdně uvrhla do hlubin modrých čísel- naprosto chápu. Je mi úplně jasné, že takhle, pod alibistickým štítem inscenace, se celá ta mutantní famílie mohla otevřít mnohem více než kdyby si Klusák hrál na tradicionalistu. Ty scény které zinscenované nejsou jasně ukazují, že vše co je řečeno ve scénách inscenovaných platí a žádná fikce se (bohužel)nekoná. Klusákův káravý (a tolik kritizovaný) vpád do děje na konci chápu. Je mi docela jasné, že nešlo o ostentativní projev morální nadřazenosti, ale o jakousi akutní sebeobranu ve chvíli kdy trapnost Dalibora dosáhla takové hranice, že začala cákat i na samotné filmaře a ti se museli vůči tomu dementovi vymezit a zároveň se jaksi nepřímo omluvit..... Mimochodem, naprosto děsivý byl už ten zájezdový autobus potištěný reklamou: Pojeďte do Osvětimi...Výlet za emocemi.. To je cynismus hodně hrubého zrna. (17.01.2018)

"Špatně vaříš, špatně kouříš, čumíš pořád na telenovely. A já abych si honil ptáka sám. Jsi neposlušná, já tě potrestám." Daliborkovo básnické střevo mě hodně zaujalo, ale jinak jsem jen nevěřícně zíral. Absolutně netuším, jestli jsem se měl bavit, být zhnusen nebo o tom všem přemýšlet. Do intelektuálů mi však ještě nikdo nenadával, tak jsem se v souladu se svým vnitřním přesvědčením snažil bavit. Někdy to šlo lépe a jindy hůře, ale jsem si naprosto jistý tím, že takováto squadra czechura ještě před kamerou svá moudra nikdy netrousila. (11.02.2018)

Na čom podľa mňa Svět podle Daliborka padá, je neujasnenosť, či chce byť dokumentom, alebo hraným filmom, tým pádom mám problém si z neho čokoľvek vyvodiť, či odniesť. Vít Klusák je ako dokumentarista maximálne neprofesionálny, nesugestívny a neváha exploitovať duševného chudáka (obzvlášť na konci som nevedel či mi je trápnejšie za Daliborka alebo za neho). Je to škoda, pretože ide o veľmi zaujímavú a aktuálnu tému, úspešne zachycuje tragédiu človeka s dobrým srdcom vychovaného nesprávnym prostredím a hlavne - vyvoláva diskusiu - či už úmyselne (tú o náraste nebezpečného nacionalizmu v spoločnosti a jeho povahe) alebo neúmyselne (tú o dokumentaristickej morálke). (24.02.2018)

Půjdu proti proudu. Dám trošku jiný pohled než všichni okolo. Odsuzovat a ukazovat prstem umí každý, ale v tomto "dokumentu" není žádný prostor pro jiný pohled než nesympatizovaní s hlavní postavou. Víte o co mi jde, když vezmete Třeštíkovou, tak máte možnost díky nestranným informacím sympatizovat s nepoučitelným recidivistou Reném nebo feťačkou Katkou, ale tady dostanete jeden nelichotivý pohled, kterému je lehké se zasmát, ale žádnou možnost se s postavou alespoň v něčem ztotožnit nebo mít možnost pochopit její konání nebo si to u sebe obhájit není zde žádná otevřená zpověď. Hraná forma ztrácí na jakékoliv autentičnosti. Je zde prý cca 30% realných záběrů a já se nemohu zbavit dojmu, že amatérský herec Dalibor přehrává "jako" scénky ze svého života, které filmařům přisly fajn a vlastně ani netuší do čeho byl vmanipulován. Možná ani netušil, že to bude vydáváno za dokument. Celou stopáž sledujete film, který má být ledovým epilogem přesměrován na dokument. Proč to tam jako bylo? Měl snad hodný pan režisér ještě více ukázat prstem na toho, kdo je tady ten špatný?? Víta Klusáka jsem měl rád, ale tímto mě vyloženě naštval. Není zde jakýkoliv prostor pro Dalibora a jeho obranu napadá mě jedna drobná scéna. Třeba v rozhovoru na Seznamu jsem nabyl dojmu, že ústřední hrdina je panic a nebyl jsem sám (pecka kombinace s náckovstvím že jo) a po projekci jsem se dozvěděl, že Daliborovi zlomila srdce jedna žena, se kterou se 3x vyspal než se vrátila zpět k manželovi, což pár sedící za mnou komentoval zklamaně "jé, já myslela, že to byl panic" a takových podivností bych našel více. *Musel jsem udělat Edit tohodle komentu. Vadí mě jednostranný portrét, ve kterém není možnost se obhájit. Uspokojení bych našel v tom, že se pak ukáže že to měla být hraná sonda do našich životů abychom si uvědomili jak jednoduché je někoho odsoudit na základě jednoho pohledu. Takže apeluji na všechny, co hanlivě komentují pod trailerem "co to je za individum", ať začnou používat mozek a přemýšlet nad informacemi, které dostávají. Což se dá aplikovat na jákékoliv dění např. na internetu. (30.06.2017)