Reklama

Reklama

Mladičký dirigent pomáhá znovu rozzářit pohaslou hvězdu operního nebe. Tříměsíční epizoda ze života Artura Toscaniniho... Rio de Janeiro, 1886. Osmnáctiletý dirigent Arturo Toscanini (C. Thomas Howell) opustil po chladném přijetí v La Scale Milán a odplul do Jižní Ameriky. Během orchestrálního turné v Brazílii propadne mladé milence, zároveň je však fascinován stárnoucí sopranistkou Nadinou Bulichoffovou (Elizabeth Taylorová). Operní diva přerušila divadelní kariéru kvůli brazilskému panovníkovi Domu Pedrovi II. Nyní se pod Toscaniniho vedením pokouší vrátit na jeviště v inscenaci Aidy, trpí ale hlubokými depresemi. Zvládne mladičký temperamentní dirigent ukočírovat zhýčkanou hvězdu žijící ze zašlé slávy? A podaří se její návrat mezi největší hvězdy operního nebe? ... I pro Elizabeth Taylorovou se v Zeffirelliho filmu jednalo o velký návrat – na plátně se objevila po osmileté přestávce, ve které se – kromě menších televizních projektů – hlavně léčila ze závislostí a věnovala aktivismu v oblasti HIV/AIDS, na který zemřelo několik jejích blízkých přátel. Kromě Taylorové si režisér ke spolupráci na natáčení v atraktivních lokacích Itálie, Portugalska a Brazílie přizval mimo jiné i Philippa Noireta, Franca Nera či Johna Rhyse-Daviese. Scény z brazilské opery byly točeny v Teatro Petruzzelli v italském Bari, které o několik let později zničil žhářský útok a znovuotevřeno bylo až v roce 2009. (Česká televize)

(více)

Recenze (25)

Austen 

všechny recenze uživatele

Toscanini ještě zdaleka není legendárním dirigentem. Jako mladý violoncellista se uchází o místo v orchestru "svatyně "- v milánské La Scale. Členové komise klábosí, pijou kafíčko a nevěnují mladému nadšenci a jeho hře velkou pozornost. Jak víme Toscanini byl vznětlivý - takže i ve své mladistvé verzi sebere svých pět švestek, řekne svému "obecenstu", co si o nich myslí a rázuje si to pryč od svého snu. Vše s pobavením sleduje Claudio Rossi (John Rhys-Davies), který neváhá a jako impresário operní společnosti, která se vydává na turné do Jižní Ameriky mu okamžitě nabídne místo. Vše se rozehrává už na palubě zaoceánského parníku (nádherná bouřlivá plavba - scéna kdy Toscanini diriguje bouři, hraje Rossiniho na cello při pohřbu do moře - nádhera), kde Arturo potkává klíčové postavy příběhu. Poslední zásadní figuru potkává až na místě - zašlou operní divu (Elizabeth Taylor), která tvoří protipól nadšenému mladíčkovi. Právě tuhle zhýčkanou, náladovou, nezvládnutelnou ex-hvězdu má Arturo na starosti a má ji donutit zkoušet. Parádní příběh o hudbě a poslání. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Já tyhle životopisný filmy z hudební sféry nijak zvlášť nemiluju. Je to většinou nuda. Toscaniniho si nejvíc užijí milovníci opery, v závěru filmu je z partitury představen slušný kousek. Věrohodnost příběhu mladého umělce, jenž svou zarputilostí starou bručící divu na správnou věc obrátil, je křehká. Sophie Ward tady moc pěkná kočička, chtělo to trochu v tom teple "od odít". Hodně podobně zamotaný film byl i z novější doby Schůzka s Venuší. ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nie po prvý krát poznamenávam, že opera nepatrí medzi moje obľúbené žánre. O Arturovi Toscaninim viem akurát, že existoval a vo svojom obore bol slávny. Inak je to u Franka Zeffirelliho, Elizabeth Taylor a Philippa Noireta. Nepatria síce medzi mojich obľúbencov, ale rád sa na diela, v ktorých účinkujú alebo ich v prípade Zeffirelliho režírujú rád pozriem. Film o trojročnom úseku zo života Toscaniniho ma nenadchol. Bolo v ňom dosť zaujímavých miest a nápadov, ale tiež dosť klišé, naivity až gýča. Takže priemerné hodnotenie bude asi to najlepšie, čo môžem k filmu vyjadriť. ()

elle 

všechny recenze uživatele

Mám velmi ráda biografické snímky tohoto druhu. Nezatěžují se popisováním dlouhé životní poutě. (Ne, že by to nešlo, ale často si na tom tvůrci spálí prsty, protože stejně vybírají okamžiky, které jsou pro ně důležité a pomíjejí jiné, které se jim už tolik nehodí do krámu.) Zde Zeffirelli volí jen krátký životní úsek mladého umělce, který ani zdaleka nemusí být reálný. Daří se mu zde ale na relativně malém prostoru vykreslit Toscaniniho zapálenou, výbušnou povahu, která reaguje na okolí a ostatní a zejména na hudbu. Zároveň příběh řeší obecněji platné volby umělců vůbec. Je umění poslaní nebo jen posedlost? Jde proti lidské bídě bojovat uměním? Různé názory na věc jsou reprezentovány živoucími postavami - ráznou ošetřovatelkou se selským rozumem Pat Heywoodové, protřelým, veselým impresáriem Johna Rhys-Daviese, hýčkanou, před skutečností zavírající oči ex-divou Elizabeth Taylorové či obětující se a hledající Sophii Wardovou. Myslím, že aby se tento film líbil, nemusíte mít rádi operu, ale kdo má rád dobrou muziku, např. violoncellové kusy nebo operu, tak ho ten film minimálně potěší (nebo aspoň zaujme??). ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Hudba je dar a ten jste dostal od pána Boha, který stvořením světa změnil ten velký chaos v harmonii a soulad."  Životopisný filmy z hudební sféry mám obecně rád a to už jen proto, že v ní většinou hraje prim krásná hudba. Tak tomu je i v tomto filmu, kde zejména posledních 20 minut je plný překrásné hudby Verdiho Aidy. Ale to paralelní téma filmu, které představuje italského dirigenta Artura Toscaniniho jako jakéhosi "politického agitátora" (viz zejména rozhovor s brazilským císařem), mi moc nesedlo. A trošku nepravděpodobná mi přišla i ona změna v (politickém) smyšlení sopranistky Nadiny v průběhu představení. Svou výpravností a jakousi poetickou barevností v sobě ale tento film nezapře typický rukopis Zeffirelliho (jak ho znám z filmového či divadelního zpracování některých oper). Za mě tak velmi silné čtyři hvězdičky. ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama