Nebe

Pokud bych měl někdy v budoucnu stoupat do nebe vrtulníkem, jako kopilota bych vyžadoval Cate Blanchett. Touto osobní touhou se mi zcela objasňuje Filippův motiv k napomáhání zločinci. Neměli bychom se přílišně vrtat v pohnutkách Filippa nebo Philippy, tu bychom ani neměli ukvapeně házet do černého propadliště společnosti. V dnešní době je možné cokoli jak ve světě reálném, tak i filmovém. Proč si tedy nevychutnat krásu Toma Tykwera, kterou nám servíruje s lehkostí sobě vlastní? Nedávno jsem u snímku Single Man zmiňoval peříčko poletující nad současnou tvorbou. Nebe je sice o něco starší, ale toto přirovnání mi sedí i k němu. Pohladí vás po tváři, jestliže tedy netrpíte alergií na Tykwera... (24.07.2011)

Tykwer-Blanchett-Kieslowski a už jsem věděla, že to prostě musí být dobrý film. Tíha viny a odpovědnosti za smrt tolika nevinných lidí a otázka, jestli byla vinna jen sama Philippa, osudové rozhodnutí mladého policisty a odevzdanost ve tváři jeho otce, to jsou ty nejsilnější momenty NEBE. Nad typickým Tykwerovým koncem jsem se pousmála a myslím, že byl nádherný. (04.01.2006)

Tento film má všeobecne dobré recenzie, napriek tomu mňa skôr nudil. Nestrhne, je bez napätia. Otázka je, na čo sa vlastne tvorcovia chceli zamerať. Mala to byť snáď love story? Prípadne ide o ťarchu voľby a morálnu dilemu? Nič z toho nebolo celkom dotiahnuté do konca. Iste ide o umelecký film s nastolením istých otázok. Koniec je však skôr sklamaním, morálny dlh a zločin nebol splatený a milenecká pseudodráma končí poeticky. Za najväčšie pozitívum považujem hudbu, ktorá mi pripomenula Ludovica Einaudiho z Doktora Živaga. (28.06.2016)

Z mého hlediska nejlepší Tykwerův film - snad za to může hvězdnější herecké obsazení - přesto mě neoslovil tolik, jak bych očekávala. Všechna ta psychologie, romantika a moralizování šlo tak nějak mimo mě, příliš pomalé, příliš komorní... možná jsem zkrátka při sledování neměla tu správnou náladu na tenhle typ filmu. Určitě se budu chtít někdy podívat znovu, zatím mírný nadprůměr - 66,6 %. (20.03.2009)

Mistrná psychologická drobnokresba, díky které Tykwer jako obvykle otvírá nejniternější kouty lidské duše, tentokrát vychází poněkud vniveč díky absenci hutnějšího děje a poněkud rozporuplnému morálnímu vyústění. Jednoduchý a mnohokrát omletý příběh na téma zločinu a trestu se bohužel v druhé polovině stává značně odosobněnou záležitostí, neboť téma viny je odsunuto úplně mimo a Tykwer se věnuje pouze vtahu dvou úplně odlišných lidí. Sice mistrovsky, jenomže schovat morálku za nádherné kamerové leporelo a fantastický casting? Bohužel (23.12.2005)