U nás v Kocourkově

„Vítej nám, ó hrdino z dálky, prodělal jsi šarvátky a války.“ Nebo jsi možná utekl z vězení, ale kdo se v tom má vyznat. Hlavně, že jsi hrdina. Mě tedy uprchlý trestanec a náruživý polykač kovových předmětů Kaplan alias slavný rodák Jalovec dost bavil. Ten by se se svou absurdní demagogií jako politik uživil i dnes a já bych ho možná pro zábavu i volil. Nikdo totiž nedokáže slíbit víc než on a já jsem přesvědčen o tom, že někde tady někde ztratila politika svou ctihodnou tvář a dosud ji nenašla. Pojďme ji do Kocourkova hledat, určitě tam někde leží. (10.10.2017)

V bohaté a nevyrovnané tvorbě režiséra Miroslava Cikána patří KOCOURKOV k té lepší části jeho filmové práce. Na gogolovské rovině o nepravém revizorovi tu autor předlohy, spisovatel Karel Poláček, rozehrál satiru na maloměšťáctví, jen s tím rozdílem, že revizora vystřídal nepravý hrdina. Ač původně uprchlý zločinec, stává se trestanec Kaplan starostou města, pro něhož je – ironicky nadneseno – vlastně dočasným požehnáním. Jan Werich v hlavní úloze tu znovu potvrdil své vzácné komediální nadání, smysl pro výrazný gag a suchý humor, schopnost zdůraznit myšlenku vtipnou pointou. Werichův výkon v tomto filmu je přímo exemplární ukázkou hereckého humoru, opírajícího se o soulad mezi vnitřní a vnější komikou a nezdůrazňující zbytečně vnější projevy, často silácky nadnesené. Werich se tu poprvé na filmovém plátně objevil v samostatné sólové roli bez svého spolupracovníka Jiřího Voskovce, jeho absenci však vyvažuje přítomnost Jaroslava Ježka, který je autorem hudby k legendární písni Šaty dělaj člověka. Ve vedlejších rolích se objevila řada populárních osobností, z nichž nejvýraznější je zřejmě Jindřich Plachta coby vášnivý pytlák Jalovec nebo Václav Trégl jako svérázný holič Ešpandr, který žije pouze myšlenkami na vlastní pohřeb. Nebylo by však spravedlivé, kdybych se ve výčtu kvalit tohoto filmu nezmínil o autorovi námětu Karlu Poláčkovi. Tento vynikající spisovatel, humorista, karikaturista a žurnalista měl rád vůni filmového světa a jeho literární předlohy se brzy dočkaly velkého úspěchu i na stříbrném plátně. A kdo by v Čechách přece jen nevěděl, kde se nachází Kocourkov, stačí navštívit nejbližší městský úřad. (04.10.2008)

"To zas budou lidi řikat: Ten má pohřeb !! Ten se doved narodit !!" ;) Jan Werich v sólové roli v Cikánově gogolovské variaci bez Jiřího Voskovce naplno potvrzuje své velké herectví a smysl pro komiku a humor nezměrné inteligence.. Ani velká spousta hereckých legend jako Jaroslav Vojta, Václav Trégl, Jindřich Plachta či Jaroslav Marvan, ani hudební motiv Jaroslava Ježka v čele s nestárnoucí písní Šaty dělaj člověka však nedokáží snímek s obrovským dobovým přesahem a všudypřítomnou ironií v absurditě nešvarů první republiky oprostit hluchým míst, přičemž ve srovnání s Vlastou Burianem a velmi podobným Revizorem vychází jako velmi slabý soupeř bez údernější repliky či třeskutě vtipné scénky.. (27.07.2013)

Té komičnosti tu už bohužel příliš nezbylo, a tak se film může pochlubit "pouze" skvělým kocourkovským ovzduším, výbornou hudbou Jaroslava Ježka (včetně evergreenových "Šaty dělaj člověka" v přednesu Jana Wericha) a především suverénním Werichovým výkonem, z nějž i z jako negativní postavy čiší pozitivismus. Na druhou stranu jsem si tedy nemyslel, že Werich vládnul tím svým panděrem už ve třiceti letech. (31.01.2005)

Typický příklad tzv. homeopatické komedie. Několik kapek dobrých vtipů je rozředěno do moře nekonečné nudy, a podobně jako homeopatické léky, ani tenhle film tím pádem nefunguje. Ale některé scény jsou velmi dobré (války - párky; návrh Františku Černému, že "tady pan přísedící by mohl dělat bílou paní nebo aspoň hučet v komíně"). (06.09.2012)