Paříž, Texas

Je to zvláštní, že mě Paříž/Texas připadala místy neúnosně zdlouhavá, a přitom mě zasáhla mnohem víc než jiné filmy, které jsem si náramně vychutnala. Je to nesmírně neutěšený příběh, který dobrý konec celou dobu slibuje, ale nikdy nepřinese. Musí být neskutečné někoho milovat tolik, že od něj dokážete odejít, abyste ho ochránili sami před sebou. Travis je tichým hrdinou, Wim Wenders filozofem duše. A ani to dítě nebylo idiot. Prostě dobrá společnost... (19.04.2010)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá.. (23.11.2012)

Jaksi mě tento film nechytil. Ne že by neměl zajímavý děj a myšlenku, ale postrádal jsem v chování a jednání hlavního hrdiny jakousi "jiskru". Připadalo mi, že je hrdina jaksi vláčen dějem od rohu k rohu a není dostatečně rozhodný. Možná je to jen takový můj pocit. Připadá mi ten film jako by patřil mezi tzv. nízkorozpočtové, kde tvůrci nemají dostatek financí, aby mohli plně rozvinout své představy a uplatnit je ve filmu. Možná teprve ta pravá chvíle, kdy mě tento snímek nadchne jako ty ostatní teprve přijde s časem. (11.07.2007)

Prečo je Paríž, Texas rovnako nekonečne pomalým filmom, ako sú nekonečné texaské plániny, dekorované zeleňou a modrou oblohou, ktorá počas ubíjajúcej pražskej zimy pôsobí na diváka ako balzám na dušu? Pretože tak prenádherný záver, ktorý zatajuje dych a nenecháva oko suché, si musíme zaslúžiť. A ešte k tomu mladučká Nastassja Kinski, ako z oka vypadnutá mojej prvej láske. (09.03.2009)