Utajený

Michael Haneke na sebe upozornil několika dobrými filmy. A tak napadlo Francouze aby pozvedl jejich pokleslou filmovou školu. Kde jsou ty časy, kdy Francie točila dobré filmy, tak dobré, že byly vyhledávané a bavili i poučovali. Francouzská kinematografie ale už dávno je vzadu, a stačí užít slov A.Delona: "Jsem rád, že jsem zažil dobu, kdy mě a lidi kolem filmování bavilo, zatímco dneska už to beru, že film je." K podstatě tématu tohoto filmu: proč by se měl někdo třást strachy, že o něm někdo něco ví? A ten co něco ví, tak není určitě tak důsledný, aby toho věděl hodně, protože jeden čloěvk se o druhého zajímá tak málo, že většina lidí nezná ani sebe samé. A když je většina lidí tak líná poznat sám sebe v různých možnostech, které život poskytuje, nabízí, tak proto raději jen koukají na špatné filmy. Tenhle se dá ale jednou vidět. Někdo to zvládne i víckrát, protože nemá paměť, takže zase to vidí po čase jako novinku. A někteří filmaři a televizní pracovníci to ví, a tak toho využívají... (10.04.2011)

Jeden z nejfilmovějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Haneke využívá potenciál filmového média s přesností a důkladností chirurga na operačním sále. I v Caché si hraje s formálními prvky filmu co do zobrazovaného, ale jejich rozsah zde působí jakoby v rámci vnitřního konceptu filmu. Tím nechci říct, že by film postrádal Hanekeho chladnost nebo vnější nadhled, ale samotné prvky na mě působí snahou demonstrovat spíš možnosti filmu zevnitř, než upozorňovat na možnosti tvorby jeho struktury nějak explicitně, a tím ji v podstatě narušovat. Samozřejmě Haneke prostřednictvím kazet, které hlavní hrdina dostává, vstupuje do díla a určitým způsobem ho tak odcizuje. Vnitřně opět vede polemiku nad působností filmového záznamu (úhel skutečnosti, jak ji zobrazují kazety), ale tentokrát ji drží pevně v samotném rámci filmu. Poslední dva záběry pak vyjadřují těmi nejčistšími filmovými prostředky epilog, který by převeden do verbálního projevu nebo proklamace některého z hrdinů nutně působil kýčovitě. _ Film obsahuje ve své nepředvídatelnosti jednu z nejvíce šokujících scén, co jsem kdy viděl. (26.01.2010)

Název Utajený je velmi výstižný, resp. "Utajená". A druhé slovo do skládačky je "pointa". Konec jsem totiž opravdu nepobral. Caché chvíli jakoby kopíruje Lost Highway bez Lynchových úchyláren, naopak, tísnivá atmosféra a tajemno nabádá diváka k tomu, aby čekal něco důmyslnějšího než sled nesouvislých scén a obrazů, jenže to by nebyl Haneke, aby film nějak "neovzláštnil" (v tomto případě to znamená debilně neukončil). Fakt, že do svého díla vložil jednu drsnější scénu a pak nechal diváka bez konce, aby mu (pokolikáté už?) dal možnost přetvořit ve své fantazii režisérův kousek k dokonalosti, film akorát tak shodil. A já už toho začínám mít dost, protože tohle je můj 7. zhlédnutý Hanekeho film a pan Tvůrce se už nám nějak moc opakuje. Jinak snímek nebyl vůbec špatný, obsazení Daniela Auteuila a Juliette Binoche bylo sázkou na jistotu, autentický způsob natáčení diváka dokázal dobře přenést do kůže hlavních hrdinů (jen jsem si několikrát během filmu posteskl nad absencí hudby) a vše mohlo být dotaženo ke kvalitnímu celku nebýt již zmíněné (ne)pointy se kterou dílo stojí a zároveň padá. (22.08.2011)

Kubrickovsky čistá filmárčina, jedinečné skĺbenie divadelných a filmových vyjadrovacích prostriedkov. Hanekeho chladné (pomalé a tiché) komponovanie (takmer výhradne interiérových) scén mi síce nie je práve najbližšie, no režisérov perfekcionizmus sála z každej minúty filmu a často zatajuje dych. A raz ho na pár sekúnd brutálne zastaví (hoci na tento šok dopredu požmurkávajúc upozorňuje v scéne rozprávanie "vtipu" za stolom). Iný film, ktorý - nech sa vám bude pozdávať akokoľvek - určite z vás len tak nevyprchá. Zatiaľ najobsažnejšia a najlepšie zvládnutá rola Daniela Auteuila z tých, v ktorých som ho videl. (17.10.2006)

Len jedno je isté...že na Caché nikto len tak ľahko nezabudne! To všetko ostatné môže byť predmetom diskusií a mnohonásobných výkladov...najskôr ma Haneke záverom dokonale nasral, aby som si potom povedal "a prečo vlastne? Nechcel režisér presne toto?!"...Každopádne film má skvelú atmosféru, priam majstrovsky pracuje s dynamikou, chvíľami šokuje (pri jednej scéne určite) a udržuje neustálu auru tajomnosti a napätia, hoci sa "v podstate" nič nedeje. Veľká časť je na divákovi, aby si interpretoval dej a konanie postáv, aj to čo zdanlivo nie je podstatné (napr. čo sa zrazu stalo s mladým Pierrotom??? Prečo tak reagoval? Je to podstatné?). Filmu pomáhajú aj herecké výkony, predovšetkým fantastický Auteuil, Binoche je sázka na istotu. Názov filmu dokonale vystihuje jeho podstatu a neuchopiteľnosť...Každopádne treba vidieť a určite nie jeden krát! (21.09.2008)