Napoleon Dynamit

„Dvanástku brokovnicu, čo si magor?!“ Tak toto je snáď úplne nový filmový žáner. Americká komédia NAPOLEON DYNAMIT sa charakterizuje tak ťažko (už úvodné titulky sú riešené netradične), až zúfalý divák nakoniec skonštatuje len obecne známe fakty (objavenie Jona Hedera a „rola strýka Rica by sa hodila Chuckovi Norrisovi“) a potom už len naprázdno otvára ústa a snaží sa rozpovedať o šialenom scenári, k zblázneniu „divných“ dialógoch a nenormálnych postavách a situáciách. Zvláštny typ humoru, ktorý neosloví každého, ale ak si túto zmes kuriozity a bizarnosti zamilujete, nebudete ľutovať. Len nikomu nebudete vedieť povedať, čo to je, a ak sa o to pokúsite, strápnite sa. Nessie, aljašské vlky, internet, kolieskové korčule, bicykel, lama, elektrošok, „Pedro ti núka ochranu“, mama, kreslenie, hračkárske figúrky, balzam na pery... ja to vzdávam. (16.08.2005)

Napoleon Dynamit je přesně ten typ bizarní komedie, který mám ráda. Samozřejmě, že ne každý se u toho zasměje, ale mě osobně se tenhle outisder líbil. A to velice. Chodí vzpřímeně a pomalu, neustále přivřené oči a pootevřená ústa, chová se vyloženě stupidně a přitom je neustále v pohodě. Žije v domě se svým dvaatřicetiletým bratrem a babičkou, která se zranila na písečných dunách. Po dobu její nepřítomnosti se o ně stará jejich strýc, samozřejmě i ten je trochu "mimo". Napoleon uvazuje panáčka Ramba na provázek a vypouští ho z okna autobusu. Chodí na střední školu, kde - pokud zrovna jeho hlavou nemlátí do skříněk - hledá někoho, kdo by jej doprovodil na ples. Ve volných chvílích kreslí, učí se tancovat a pomáhá svému kamarádovi z Mexika ( jediném klukovi, co má na škole knírek) v kandidatuře na školního prezidenta. Cokoliv ho napadne, to udělá se smrtelně vážným výrazem, i když trochu opožděně. Alternativní způsob humoru ve vynikajícím prostředí. Jon Heder stanovil nový rozměr opravdu vynikajícího loosera. Nezdá se vám to vtipné? Já to miluju. (28.11.2008)

Začíname skvelým skóre, 10/10, vynikajúcim úvodným titulkom podfarbeným hudbou od mojich obľúbených White Stripes naozaj nemám čo vytknúť. Pokračujeme niečím… No, prosto niečím. Nie som, žiaľ, schopný definovať to, popísať to alebo to k hocičomu inému prirovnať, viem akurát toľko, že ma to neskutočne bavilo. Po prapodivných 80 minútach snímok uzatvárame výbornou feel–good montážou, nasledovanou záverečnými titulkami, po ktorých nás ešte čaká malý dodatok vo forme epilógu nesúceho sa na rovnakej WTF vlne ako celý film. Čudácke, jedinečné, výborne natočené a neskutočne zábavné. Kult. [94%] (28.09.2009)

Moc se mi líbily úvodní titulky, i první minuty slibovaly tím správným způsobem praštěnou komedii, jejíž humor je založen primárně na jisté retardovanosti hlavního i vedlejších hrdinů. Není pěkné smát se duševně zaostalým, ale to by ani tolik nevadilo (když je celý svět na hlavu), filmu totiž brzy dojdou esa v rukávu a dále jenom spoléhá na vtipnost pramenící z debilního výrazu Napoleona pronášejícího se smrtelnou vážností zcela nevtipné věty. Což vtipné skutečně je, nikoliv však dostatečně na odvedení pozornosti od zcela absentující dějové linie. Volby školního předsedy přicházejí doslova za pět minut dvanáct a mají stejně do prázdna vycházející pointu jako jiné miniepizodky, díky za to, že mají alespoň nějakou. Je mi celkem jasné, proč je tento film minimálně v Americe kultovní, na druhou stranu mě napadá nejméně padesát filmů, které kultovní nejsou, ale mnohem víc než Napoleon by si takový status zasloužily. 70% (13.01.2007)

"Holky chtěj jen kluky, co mají nějaký skvělý schopnosti." Např. Napoleon: dost dobře kreslí bojovníky, zvířata (např. legra) a další různý věci. Pedro: má dobrý kolo, umí to s holkama a má jako jediný ve škole kníra. Napoleonův bratr Kip: denně hodiny chatuje s holkama (s jednou to dokonce už vypadá dost vážně, no akorát mu stále nechce poslat fotku celý postavy...) (03.08.2007)