Metallica: Some Kind of Monster
VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek METALLICA: Some Kind of Monster přináší fascinující a opravdový pohled na životy členů nejslavnější heavy metalové kapely v hudební historii. Kapely, která po dvaceti letech své existence čelí obrovským osobním a profesionálním výzvám v průběhu natáčení jejich, po pěti letech, nejnovějšího alba St. Anger. Vztahy mezi členy kapely byly poslední dobou dost chatrné. A protože Metallica po několik let nekoncertovala a ani nevydala žádné album, měli hudební odborníci a hlavně fanoušci obavy o její budoucnost. Dokument, který se natáčel dva roky zachycuje s důvěrnou známostí jednotlivé členy skupiny, jejich vnitřní démony a vzájemné vztahy, ale také snahu o sladění osobních životů s požadavky neustále se měnícího hudebního průmyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Až do tohohle filmu pro mě byla Metallica pouze jedna z rockových kapel od které jsem znal pár hitů. Pak jsem viděl Some Kind of Monster, neskutečně si oblíbil album St. Anger a začal vnímat celou tu grupu trochu jiným pohledem. Je poznat, že autoři jsou velcí fandové skupiny a měli velkou důvěru od jednotlivých členů. Díky tomu se podařilo natočit hodně vypjaté momenty, které byly vyvovalané třeba snahou managementu o znovuscelení skupiny za pomocí profesionálního kouče. Jak už někdo uvedl přede mnou - takhle si představuji hudební dokument. Můj zájem o Metallicu po albu St. Anger zase opadl, ale zájem o tento film ne. ()
Pro fanoušky metalové legendy nutnost. Pro větší detailost doporučuji stejnojmenou knihu pánů Berlingera a Synofského. 75 %. ()
Nejdřív jsem četl Joeovu knížku a až pak viděl dokument. A ten mi navzdory své délce přišel díky tomuto pořadí extrémně stručný a ne moc vysvětlující. Nicméně je to rozhodně zajímavý počin. ()
Myslel jsem, že v kině pojdu zoufalstvím. Koukat se dvě hodiny na skupinu metalových prostoduchých buranů, kteří se berou naprosto vážně ( a nikdy jinak ), evidentně nemají na to, aby se pouštěli do hlubších myšlenek, ale vehementně se do nich permanentně pouštějí a následně nad těmi plky dumají, jako nad pasážemi z bible,... bylo vskutku na hranici mých sil. Pokud hudbu Metallicy relativně můžete ( jako já ) pak vám tento film rozhodně nedoporučuji, jelikož vám to může váš idealizovaný obrázek o oblíbené kapele pěkně nabourat ()
Jelikož jsem veliký fanoušek Metallici, tak už předem hodnotím 5ti *. Po shlédnutí tohoto dokumentu jsem byl opravdu velmi překvapen, jak to mezi sebou měli. Není to určitě dokonalý dokument, ale pro mě je to na 90% minimálně a hodně jsme se o nich dozvěděl. Skvěle natočené, režisér to udělal podle mě perfektně. Myslím si že po tomhle dokumentu, je mám ještě raději, než doteď!. Metallica forever!! ()
Metallica není největší metalovou skupinou proto, že by nahrávala nejlepší desky (nejpozději od černého alba z r.91 už nad kvalitou její produkce nepanuje „veřejná shoda“), ale protože, jak kdysi viselo na plakátech ODS: „Myslí jinak !“ V tom má před zbytkem metalového pelotonou stále náskok a tímto snímkem ho potvrdila. Kapela si pustila filmaře až do „ložnice“ a je to větší intim, než od Heidi Janků. Podobný „krizový dokument“ přitom mohla natočit půlka slavných band, počínaje Pink Floyd, Deep Purple, Black Sabbath, přes Guns'n'roses, Van Halen, až po Pražský Výběr. Muselo se ale čekat až na Metallicu, která znovu ukázala, že se podobných výzev nebojí. (A navíc na tom vždy dokáže vydělat – ať už peníze nebo zájem médií, fanoušků i lidí z branže.) Jedno z nejklasičtějších klišé, která si můžete přečíst v rozhovorech, zní: Kapela je jako rodina! A vztahy v ní jsou velmi křehké. Partiček, které hrají/hrály 20-30 let v jednom složení byste napočítali na prstech jedné ruky. Metallica provedla za svoji kariéru naprosté minimum změn v sestavě, nepočítám-li úplně dřevní začátky, tak akorát vyhodili chlastajícího Mustaina (ovšem ještě před první deskou), po smrti Burtona přišel Newsted, a ten pak odešel víceméně na vlastní žádost. Jedna změna za posledních 30 let! Právě Newstedův odchod byl hlavní roznětkou zde zachyceného metallického klopýtání, které se kapela pokusila řešit mimo jiné najmutím skupinového psychologa se specializací na sportovní týmy. Zároveň se snažila nahrávat novou desku (St.Anger) a aby toho nebylo málo, v průběhu této krize se Hetfield odporoučel na velmi dlouhou dobu na protialkoholní léčení. „Tomu se říká situace!“ dodal by Švejk. Nebudu popisovat děj nebo vypichovat jednotlivé scény, ty skoro dvě a půl hodiny představují zdaleka nejlepší psychologicko-hudební dokument, jaký znám. Film jde až na dřeň, nebojí se žádných otázek, trapných nebo vyhrocených situací, muzikanti jsou otevření jako oběti Jacka Rozparovače. Kdo se zajímá o psychologii a mezilidské vztahy u toho musí srát blaho v kostkách. Že se jedná zrovna o Metallicu je pro fanoušky jistě plus, ale já bych naprosto stejně aplaudoval podobně monstróznímu dokumentu třeba o Chinaski. Na to vemte kyanid! 100 % ()
Myslím, že tenhle projekt je velice zvláštně pojat. Je natáčen v období, kdy Metallica, největší rocková kapela na světě, připravuje nové album po dlouhé době: st. Anger. Natáčení trvalo více než 2 roky a za tu dobu bylo nasbíráno hodně skvělého materiálu. Mně osobně tenhle dokumentární film připravil hodně krásných zážitků a obohatil o zajímavá fakta. A i když mám pocit že mu prostě ,,něco“ chybí, tak i přesto je to zdařilý a úspěšný projekt, který si zaslouží ocenit. ()
Fajn dokument. Nepatrím k odporcom alba "St. Anger" takže chápem okolnosti za akých musel vznikať. Pozeralo sa to dobre... štyri hviezdy! ()
Jediný kdo mi kazil dojem z celého filmu byl Ulrich se svojí skepsí ke kytarovým sólům. Když přijímají Trujila místo Newsteda, běhal mi mráz po zádech. Robert jako by k nim víc patřil, jakoby s nimi hrál od založení. A koncerty s ním - super viz letošní Sonisphere. ()
pohled do zákulisí kapely při její největší krizi mi ještě víc zvedl hladinu respektu který k nim (jak současným, tak bývalým) členům chovám, zároveň je ale potřeba si uvědomit že nebyli uplný svatoušci, že každej z nich má na sobě nějakej cejch, a že si navzájem dělali věci který nebyli uplně košér (vyhození Davea, Odstrkávání Jasona do pozadí kapely, chlast, drogy. Atd...) ()
Výborný dokument o problémech v jedné z nejlepších kapel světa. Když jsem si šel ráno zaběhat myslel jsem na tebe a v mysli jsem měl jenom jedno slovíčko. KU*VA :) ()
Tohle není jen o metallice, to je o každým světoznámým muzikantovi, který vydělal první milion. To je o každým chudákovi který hraje ty samý riffy několik hodin denně. Být hvězdou není jen o tom stát na pódiu a užívat si ovací a slávy. Jak se vypořádat s rutinou tvorby? Jak udělat další album, když je potřeba jen zajít do studia a natočit to co od vás všichni čekají? Po těch vydělaných milionech celkem neřešitelný zadání... zvlášť když vám to už všechno leze krkem, a z dalšího tuctovýho riffu se vám zvedne žaludek. Další sada šablonek, který budete do zblbnutí obkreslovat hodiny a hodiny s lidma, který vás serou už jen tím, že dávají najevo, jak moc je to nebaví. Mnoho podobných otázek pokládá i zodpovídá some kind of monster. ()
Velmi emotivní a poučné, koukat do kuchyně heavy-metalové legendy je až trochu zvrácené ale dost zajímavé. supr ()
Pre fanúšikov povinná jazda. Keďže Metallicu silno môžem, užívala som si každú sekundu tohto unikátneho pohľadu do zákulisia. Dokonca som po jeho zhliadnutí mierne omilostila St. Anger :-) Najmenej mojich sympatií si však získal Lars svojím verbálnym fuckovaním kolegu Jamesa. Aké šťastie pre svet, že je neporovnateľne lepší bubeník než herec. ()
Hodnocení jsem nakonec zvýšil kvůli obsahu s Cliffem, Jasonem a Davem. Původní pocit byl zcela průměrný a převládalo znechucení ze vztahů, které kapela interně měla. S Trujillem asi udělali správný krok, co se týče pojiva uvnitř party, jakkoli mi jeho styl spíše nesedí. Je třeba ocenit odvahu tyto záběry pustit ven, ačkoli bandu neukazují ve zrovna příznivém světle. Od St. Anger už kapelu neřadím mezi sledované a při nové placce se v tom bohužel vždy jen utvrdím. Co James začal "zpivat", z Metallicy se vytratila agrese a majestát. ()
Jedním slovem fantazie. Dokument, který pojednává o trnité cestě skupiny, než se ji podaří dát dohromady nové album, nabízí pravdivý pohled na vztahy ve skupině, je plnej vášní, ale i humoru. V samotném závěru jsou záběry z koncertu, který začíná znělkou jedním z motivů filmu Dobrý, zlý a ošklivý /dobré věci zkrátka musejí být spolu/ a do toho rozjede Metallica novej hit FRANTIC. To je doslova delirium, při kterým mi běhal mráz po zádech. ()
Ja nevim, pripadalo mi to trosku jako Big Brother s Metallicou.Moc jsem tomu neveril.Ale jinak docela zajimava sonda do zivota skupiny. ()
Uměleckou cenu to nemá žádnou = je to jen taková reportáž. Ale to je právě dobře...konečně jsem pochopil, proč je ST.Anger takový, jaký je. ()
METALLICA RULES ()
Když hrajete v klubech, jste kapela. Jakmile vylezet na velká pódia, stáváte se regulérně fungující firmou, na jějímž osudu je závislá celá řada. Brilantní dokument ukazuje velmi syrový pohled do zákulisí jedné krize v jedné velmi slavné kapele. Vřele doporučuji všem nekritickým fanouškům jakéhokoliv hudebního idolu. Ti, kteří se v tomto byznysu pohybují, pak může film docela sympaticky pobavit. ()