Metallica: Some Kind of Monster
VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek METALLICA: Some Kind of Monster přináší fascinující a opravdový pohled na životy členů nejslavnější heavy metalové kapely v hudební historii. Kapely, která po dvaceti letech své existence čelí obrovským osobním a profesionálním výzvám v průběhu natáčení jejich, po pěti letech, nejnovějšího alba St. Anger. Vztahy mezi členy kapely byly poslední dobou dost chatrné. A protože Metallica po několik let nekoncertovala a ani nevydala žádné album, měli hudební odborníci a hlavně fanoušci obavy o její budoucnost. Dokument, který se natáčel dva roky zachycuje s důvěrnou známostí jednotlivé členy skupiny, jejich vnitřní démony a vzájemné vztahy, ale také snahu o sladění osobních životů s požadavky neustále se měnícího hudebního průmyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Výtečný dokument o hlubokém pohledu na nefungující kapelu. Sociální analýza a vzájemné navazování pošramocených vztahů! Netušil jsem, že i člověku samotnému může něco dokument předat a to nemusíte ani poslouchat Metallicu, protože je samo o sobě zajímavý jen pozorovat. Vše je tak sugestivní a přirozené, jakoby jste se sami cítili součástí. Před shlédnutím jsem vlastně ani takový fanda Metallicy nebyl, natož aby jsem znal jejich alba a měl je naposlouchané. Ovšem poté jsem všechno napravil a nejvíc si cením hlavně prvních čtyř záseků v diskografii. Na tu dobu to muselo být opravdu nadčasové a tu sílu jsem si uvědomil nejvíc na Sonisphere festivalu. ()
V podobných filmech je vždy klíčová otázka autenticity, zahrát, a třeba špatně, lze leccos. Myslím si, že ani tady nemají autoři úplně čisté svědomí, některé dialogy vyznívají dost zrekonstruovaně (dotočeně). Převážná většina však autenticky působí a dohromady skládá unikátní portrét hudební skupiny žijící a tvořící pod obrovským tlakem vlastní výjimečnosti i vnějších okolností. Dokument skvěle dokládá rozpor mezi požadavkem na sílu individualit a smutnou skutečností, že hudební skupina hrající první ligu s jednou individualitou nevystačí a s každou další individualitou si přináší rozsáhlou třecí plochu pro všechny budoucí konflikty. Pro někoho je film trochu dlouhý, ale osobně nevím, co vynechat, aby mi nepřišel nekompletní..... ()
Co chcete dodat k dokumentu o kapele, kterou zboznujete, o kapele, ktera v nem o sobe odkryla tolik a stejne to neni ani polovina vseho... ()
moc keců, málo muziky. ()
Skoda, ze podobne dokumenty nema vic a zajimavejsich skupin. Some Kind Of Monster jde do hloubky, interne a emocionalne to rozebira jednotlive cleny skupiny, analyzuje proces tvorby alba St. Anger (mimochodem dost hrozne album) i mezilidske vztahy. Je to (nebo se to alespon tvari) uprimne a neboji se ukazat, ze tohle je v podstate banda alkoholiku. Dokument jako takovy tedy funguje dobre, skoda jen, ze se zameruje na skupinu, ktera svou nesympaticnosti atakuje maximum. Sebezamereny odboj Metallicy proti digitalni revoluci a free culture je proste jedna z tech veci, ktere se nezapominaji, neodpousteji a jenz z teto ctverice udelal navzdy bandu hamiznych debilu. 7/10 ()
Fakt cool dokument, ktery by mohl byt o trochu kratsi, ale ve sve tride je to super zalezitost. Pro fanousky Metallicy naprosta povinnost! ()
Tohle je dokument, který opravdu řekne něco o členech kapely. Sledovat průběh krize, která málem způsobila rozpad téhle metalové legendy bylo více než zajímavé. Pro mě, velkého fanouška Metallicy, to byl velký zážitek. ()
moja zaujímavosť:Bob Rock nosí hodinky značky Timex Ironman. (dyfur) ()
Ale picu uzenu dobre... pozeral som sa na chlapikov, ktorych som mal v oblube a teraz vidim, ze Hetfield je prijebany curak, ktory len hovori o svojich pocitoch a clovek caka kym sa rozplace, Ulrich je nenazrany chuj, ktory sere na posolstvo Metallici a najradsej by hral posrany POP. Hammett len sedi a pozera a prosi boha pana, aby sa uz rodicia Lars a Jimmy nehadali a on si mohol hrat svoje sola. Jediny normalny je tam Newsted, ktory urobil dobre ze odisiel. Z legendy sa stala banda uplakanych kokotkov, ktorych rozmaznali prachy... ()
Vynikající dokument o legendární Metallice. V dokumentu je perfektně zachycená nálada ve skupině před Jamesovým léčením. Krásně tady můžeme vidět jak se Metallica znovu stavěla na nohy. ()
Prostě špica! Pamatuju si když jsem tohle viděl poprvé... fakt perfektní zážitek! :) ()
To čo sa dozviete o Metallice z tohto filmu sa o nej nedozviete nikde inde. Tie najemociálnejšie momenty zachytené kamerami, tie najzaujímavejšie momenty z nahrávania St.Anger a tie najhlbšie rozhovory a najintímnejšie informácie o členoch kapely. Všetky ´thanx´ sveta za tento film a za to čo nám ukázal a samozrejme veľký obdiv pre našich chlapcov, ktorí to nemali také jednoduché ako sme si to mysleli my. ()
Metallica je pro mě absolutní láska. Při sledování tohoto dokumentu to bylo dost poznat. Vždy jsem totiž při jakékoliv příležitosti/písničce (neboli když se zapnula jakákoliv jejich písnička) tak jsem ji během pěti vteřin identifikoval a zpíval jsem s nimi. Nyní z toho mám řádně vyřvané hlasivky. Ale nelituji toho. Jejich hudbu poslouchám při každé příležitost. Tento dokument však pojednává o tvorbě jejich alba St. Anger, které osobně asi považuji za jejich nejslabší (Black Album je naopak dle mého nejlepší, protože pecky jako Enter Sandman, Of Wolf And Man, Sad But True, Nothing Else Metter, Holier Than Thou, to vše jsou jedny z mých nejoblíbenějších skladeb, společně s takovými jako je Master Of Puppets, All Nightmare Long, For Whom The Bells Tolls, Whiplash, Motorbreath, Blackened, Creeping Death, Here Comes Revenge, Metal Militia, Seek And Destroy, Ride The Lightning, novinka Lux Æterna nebo Jožin z bažin). Tahle skupina totiž umí naprosto úžasné balady, které natáhnou klidně na 8 minut. Ty balady mají melodii, mají myšlenku (kupř. Nothing Else Metter). To St. Anger v podstatě nemá. To je vlastně jenom obrovskej řev, kterej nepolevuje a nepolevuje. A nebo je už takovej makovej nemastnej a téměř nudnej (titulní skladbu St. Anger nemusím, je to právě takovýhle podivný mix). Ale tenhle dokument to vlastně celé vysvětlil. Oni vlastně měli smlouvu a neměli texty, tak se dva roky plácali ve studiu a stvořili desku. A víte vy co? Náhle mám to album mnohem radši, když vezmu v potaz, co tomu předcházelo. Metallica je agresivní hudba, která prostě nejde pouštět potichu. Taky zvuk na televizi jsem měl puštěný naplno a skvěle to dodělávalo atmosféru celého dokumentu. James Hetfield bohužel jenom trochu, jen nepatrně klesl v mých očích na jednu takovou mnutu dvě tohohle filmu, protože byl prostě nepříjemný hovado. Však ta jeho rodina z něho dělá prostě pořád člověka a mě se to strašně líbilo. Kirk Hammett byl ale o poznání tišejší než jsem si jeho povahu představoval. Mnohem introvertštější. Pořád ale moc fajn tejpek. Ale borec Lars Ulrich...! Hovado se vším všudy (jeho sbírka obrazů absolutní peckoš!), pořádnej odvázanej rebel. Scénka, kde vypráví o svém umění a náhle se ozve ,,Tati! Tati pojď sem!'' byla vlastně neuvěřitelně dojemná, když vezmete v potaz jeho odvázanost. A Robert Trujillo na konkurzu zaválel, náhle v mých očích vystoupal zase o něco nahoru (já ho jako občas moc nemusím, protože mi přijde, že třeba zkazí For Whom The Bells Tolls). Dokument je teda pro mě absolutní pecka a nejoblíbenější dokument. Bomba, absolutní MASTER DOKUMENT!!! 10/10 ()
Zajimavy pohled do zakulisi vzniku neprilis kvalitniho alba. ()
Dokument je skutečně na velmi slušné úrovni. Problém je, ale v tom, že Metallica se v rámci svého "umění" klasicky zaprodala komercionalizaci. A proslovy jako, že se jedná o nejlepší metalovou kapelu všech dob mě dohání k šílenství. Vždyť se jedná jen o laciný poprock. Z toho se už nikdy nevyhrabou (i když chtějí). Je to škoda. Když si třeba vzpomenu na kultovní album Master of Puppets. ()
Pro plnohodnotný zážitek je nejlepší zvolit alpskou trojkombinaci film - kniha This Monster lives - album St. Anger. Mě osobně to dostalo! ()
Určitě zajímavý dokument o tom co přináší sláva a životní styl, který většina lidí nezažije. Členové skupiny musí řešit věci o kterých normální člověk nemá ani tušení. A jestli si někdo myslí, že se to vyřeší protože to jsou hvězdy, tak to se plete, to jim jejich snažení jen podkopává. ()
Čtyři hvězdy ode mě o něčem vypovídají, že nejsou za zásluhy - členům Metallicy jsem stále nezapomněl plivnutí do tváře internetu a jejich hudba je mi jednou z nejvzdálenějších (závěrečné "metalování" po nástupu na Morriconeho The Ecstasy of Gold mi jako fanouškovi soundtracků příde hodně směšné). Ale tento explicitní dokument prošpikovaný dramatickými scénami je výhra, ve kterou dokumentující Berlinger se Sinofskym nedoufali ani ve svých nejčokoládovějších snech. Srovnávání s absurdností Spinal Tap není zas tak mimo, jak by si většina hardcore fanoušků přála. :-) Největší výtka - stopáž! Dvě hodiny dvacet je opravdu moc na dokument o dvou letech kapely. 70 % ()
Metallica se rozhodla k veřejné, hodně emotivní, intimní zpovědi. Otevírání starých ran (Dave Mustaine), vzpomínky (Cliff Burton), nová krev do metalového srdce (Robert Trujillo). Napětí mezi Jamesem a Larsem by se tu dalo krájet. Měla jsem pocit, jako bych sledovala dlouholeté manželství, které prochází těžkou krizí. Ale tihle velcí kluci ošlehaný životníma zkušenostma, tihle dlouholetí kamarádi to nakonec všechno ustáli. Zajímavý dokument. ()
Hodně dobrý dokument. Ačkoli jsem jen příležitostný posluchač Metallicy, tak tohle se mi líbilo. Dávám ****, ale věřím, že pro všechny fandy této skupiny je to pětihvězdičková záležitost. ()