Hra s duchy

Zázraky nečekejte, ale jinak vcelku kvalitní a hlavně svižná 80's duchařina. Rád jsem v jedné z rolí zase jednou viděl výraznou Kathleen Wilhoite, která ve stejném roce skvěle sekundovala Charlesi Bronsonovi coby zlobivá punkerka v Murphyho zákoně. (Tímto se zpožděním několika let děkuji MUDr. Cabalovi, který mi Witchboard doporučil.) (27.02.2011)

Feelgood, totálne 80s movie, ktorý vie zlepšiť náladu. Tawny Kitaen bola fakt kočka, dej je niekde medzi vážnou ducharinou, possesion movie, s dobrou dávkou priznanej cheese príchute, s prehľadom, a chuťou natočený. V závere prekvapí aj trocha gore, príbeh sa pekne uzavrie.  Celé to krásne "smrdí" VHSkami. (21.03.2022)

To čemu nerozumíme, a co zavání mysterióznem lidi odjakživa láká. Kdo z vás také jako malý nezkoušel vyvolávat a duchy? Witchboard je celkem zábavnou duchařinou na, dnes již velmi klasické, téma vyvolávání důchů a nebezpečí s tím spojená. Přesto mi tento příběh připadal velmi sympatický, zvláště díky velmi dobré atmosféře, několika slušným lekačkám a k tomu ještě pár kuriózních nápaditostí. Celkem zapadlý horor, který však má své kouzlo a dodá to, co očekáváte. (30.11.2008)

Linda žije s Jimem. V jejich domě uspořádá párty pro přátele, na níž je pozván i Brandon, její bývalý přítel. Ten přinese spiritistickou tabulku Ouija, prostřednictvím níž komunikuje s duchem desetiletého chlapce Davida. Po hádce zůstane tabulka v domě a Linda si ji vyzkouší. Postupně ji začne duch ovládat a navíc se zdá, že není vše tak, jak by mělo být. Klasická osmdesátková záležitost uspokojí především žánrové fanoušky, což jsem i já. Navíc jsem uvítal, že zde chyběli jak digitální bubáci, tak trapné lekačky doprovázené padajícím nádobím. A scéna na mlžném hřbitově byla vyloženě krásná. Dojde i na pár mordů, z nichž nejšťavnatější je dopad z okna. Solidní kamera, dobová hudba, dobové účesy a něco nahoty. Kitaenová byla fakt pěkná. (29.11.2020)

Pravidelně dávkovat napínavé hraní si s duchařskou tabulkou, do hlavní role frknout pěknou babu, přihodit staré dobré pátrání po dávné tragédii, nějaký ten očekávatelný zvrat a neočekávanou (alespoň mnou) smrt ke konci, dobrou hudbu a rybí oka, která zařídí atmosféru, nějaký ten vtipný efektík (rozstřílení tabulky) a otevřený konec a je to. Tenney ví, jak natočit sympatickou nenáročnou duchařinku a ve dvojce se mu to podle na chlup stejného receptu podařilo ještě o něco líp. (16.07.2006)