Grázlové

Komedie Wese Andersona (Royal Tenenbaums, Rushmore) NECHTĚJÍ být kdovíjak originální a kdovíjak vtipné. Anderson staví hlavně na absurdnosti jednotlivých postav a situací do kterých se dostávají. Na jeho filmech je daleko nejúžasnější to, že při pozorném dívání se může člověk cítit, jak se všichni při natáčení královsky bavili. Tenhle film je skoro o ničem (tedy o ničem novém), ale v podání bratrů Wilsonů, což jsou Andersonovy bývalí spolužáci a hrají ve všech jeho filmech, je na co koukat a čemu se smát... tedy alespoň já se bavil velice :) (10.11.2003)

Film, ktorý zaujme predovšetkým zvláštnym, pre Wesa Andersona zrejme typickým humorom. Celkovo stojí Bottle Rocket za slabšie štyri hviezdičky, ku ktorým sa prikláňam vďaka zručnej réžii (najmä vzhľadom na to, že ide o Andersonov celovečerný debut), vďaka sympatickým postavám, ktoré sú zároveň tými najidiotskejšími lupičmi v histórii filmu a kvôli tomu, že tri hviezdičky by znamenali mierne nedocenenie tohto snímku. (11.04.2008)

Spíše předzvěst nadupanějšího Rushmore, než těch největších divů, které následovaly. Přesto už v Bottle Rocket občas nějaký úhel kamery, či dialog tvůrce prozradí. Bottle Rocket možná neví, co chce říct, ale přesto je vidět, že umí říkat. A nebo naopak Bottle Rocket už ví, jakou náladu chce nastolit, ale ještě ji neumí prodat. Ve 'Wes Anderson Collection' píše Matt Seitz, že Wese si začal všímat už po prvotině. Zajímalo by mne, jestli kdybych Bottle Rocket začínal, jestli bych se také chytil hned od začátku, protože spoustu návnad Anderson předhazuje už zde. S každou minutou stopáže lepší. (30.12.2014)

Ve své pouti proti chronologickému pořadí filmů Wese Andersona jsem přece jenom obejevil jeden, který si ode mě nevyslouží superlativy. Namlsán z jeho třech pro mě dokonalých filmů jsem tak nějak očekával, že i jeho debut bude nějakým způsobem nezapomenutelný. Nebyl. Je to příjemně svěží příběh o jednom pevném přátelství ("buddy chemie" funguje dobře i proto, že oba hlavní protagonisté jsou bratři) ,ve kterém jsou už tu a tam rozpoznatelné rysy Andersonových pozdějších "vyzrálejších" děl. Hlavně začátek se však rozjížděl pomalu a na konci se to celé tak nějak rozplizlo do ztracena. I tak - kdybych natočil takový debut, říkal bych si Pan Filmař. 60% (28.08.2006)

Nebojte se Grázlů. Už první Wesův celovečerák v sobě obsahuje mnoho z jeho osobitého stylu. A to mi sedí. Tak trochu generační výpověď, tak trochu oslava zasněného outsiderovství. Ale i outsideři dokážou občas vítězit. Asi by bylo zvláštní tento film nazvat pouze komedií. Ostatně takhle nějak to u Andersonových filmů bývá. Někdy komediální scénu protne velmi chladný kontakt s realitou. Ovšem i takové pasáže dokáže Wes s nadhledem ukočírovat, aby nevyzněly pateticky nebo lacině. Film nepostrádá lehkost, přirozenost a zároveň absurditu. (03.11.2007)