Smrt přichází v bílém

,,Příště vezmu glóbus, kdyby se ti zachtělo jet k matce přes severní pól." Před lety jsem nijak zvlášť unesen nebyl. Po opětovném zhlédnutí zůstanu u tří hvězd. Místy dobrá atmosféra, nejlepší jsou záběry z ptačí perspektivy, kdy si světla auta prořezávají tmu nekonečným lesem. Film jsem si sice téměř nepamatoval, ale nejsem si jistý, zda jsem pointu odhadl tak brzy, nebo mi utkvěla v paměti. Každopádně podobných snímků není zcela málo a u mě zatím boduje nejlépe Karneval duší. Herecky jsou jasně nejlepší Lin Shayeová (která se zřejmě pro horrory narodila) a Ray Wise. Místy lehce komediální. Vedle slušné kamery je výborná hudba. (12.03.2017)

Dost vtipná horrorová minimalistická talkshow. Rodinka si na pozadí postupného ubývání členů vyříkává tajemství, jede autem, a venku je to všechno nějaké divné. Je to ujeté, film s gustem cituje poctivé horrorové postupy, a přes všechny ty vtipné (bez ironie) dialogy atmosféra houstne a houstne. Někdy mě humor v horroru štve, tady nikoli. Dobré herecké obsazení, špičkoví béčkoví herci byli přesně to pravé. (21.04.2013)

Zpočátku nenápadné, v druhé půlce už velmi výrazné mrazení v zádech na samém konci přešlo v úlevu, že už to končí. Ray Wise nepředvedl sice takovou parádu jako Leland Palmer, ale věřil jsem mu celou dobu, ostatní herci se také snažili, takže se výsledek zdařil. Snad jen trochu lepší triky a bylo by to za 5* (15.10.2007)

Nápad to není vůbec špatný a natáčení muselo být pro herce jako mít noční směnu. Ale přesvědčil jsem se, že žánry horor a komedie vůbec nejdou k sobě - a tady už vůbec ne, protože oboje složky jsou stejně dobré. Humor je tu skvělý a strach je taky budován skvěle, právě proto se tyto dvě složky přes sebe hodně bijí. A ta krásná absurdnost... Musím ocenit vynikající český dabing hlavně u Ray Wise. Je to fakt spíš komedie, než horor, vůbec jsem se nebál, za to jsem se několikrát od srdce zasmál, což se mi nestává mnohdy ani u "čistých" komedií. Jednu hvězdičku dávám za Ray Wise, jednu za krásnou Alexandru Holden a jednu za super hlášky. Konec byl taky vcelku zajímavý, ale tak nějak jsem podobný druh čekal. (10.09.2008)

Kolik parády nadělá schopný režisér uprostřed noci v hlubokém lese s jedním prázdným kočárkem a minimálním rozpočtem? Cha! Náhodou docela dost. Vánoční rolničky-rolničky zpívané v autě pošahanou rodinkou na odpis, jejíž členové jsou na sebe jako psi („Co je špatné na večeřích s mojí rodinou?“- „Tvoje rodina!" případně „Je mi líto, zlato, ale na tvou matku seru!“) a jsou všichni bez výjimky zralí na pár facek. Odborně naporcovaný potenciální zeť a vzpomínka na milovaného křečka v mikrovlnce, jako amatérská první pomoc při šoku, děťátko v zavinovačce (a v rozkladu). A jedna vycáknutá třešnička na tomto nechutně, leč zdařile rozpatlaném konverzačním dortu. Miss červenec, přilepená žvýkačkou na kmen buku a zneužitá puberťákem (klid, jen k samohaně). To vše uprostřed nekonečného pustého lesa, na silnici lemované v pravidelných intervalech cedulemi „Marcott“. A odnikud nikam projíždějící tajemné černé auto, samozřejmě. Zřejmě fáro převozníka Charona, řekl bych. Jenže nesympatičtí manželé (hlavně božská “Granny Boone“ Lin Shaye) si po letech už natolik lezou krkem, že jim nerozhodí sandál ani hnusný mord zeťáka a dál s gustem vedou své žabomyší spory. Syn a dcera jim zdatně sekundují. Zkrátka: je to podivné, je to pořádně ujeté (těch ujetých mil!) a oběti schválně vedou natolik debilní a mimózní dialogy, že ten duch ženy v bílém vám, ve srovnání s nimi, bude připadat jako docela normální holka (u té rozkošnicky sfouknuté sirky byla přímo k zulíbání). Jenže tentokrát to vše není scénáristický omyl, ale záměr. Čirý výsměch divákům, korunovaný rozkoší z masáže vyhřezlého mozku. „Copak jsme chtěli tak moc, mít hezké Vánoce?“   Velmi vypečená jízda! (12.08.2013)