Dobrou noc, mami

Kus určený pouze pro divadelní prkna se ve filmovém zpracování stává neztotožnitelným opruzem, co z matky činí abnormálně afektovanou babu a z dcery hyperaktivní, chladnou a sobeckou mrchu... A vůbec, z boje a ze života se neutíká, alespoň ne bez vyčerpání všech dostupných pokusů o přežití. Dobré po částech, nestravitelné vcelku. (26.07.2014)

Film se (asi?) snaží vyprofilovat depresivní ženu (popravdě vůbec nechápu o co se film vlastně snaží). A místo toho vyprodukuje epileptickou slepičku, vlastně dvě slepičky, jejichž myšlenkové pochody jsem prostě nepobíral. Porucha osobnosti je sviňa, ale i o ní mám v tomto případě vážné pochybnosti (a spíše ji zamítám). Nechutná a místy naprosto neúnosná citová vydíračka. Puntík hore za konec (jen škoda, že nebyl vyobrazen explicitně, abych se aspoň trošku zabavil)... čekat však na něj devadesát minut? :( Divadlo naprosto o ničem. Herečky (pouze) hrají. Nemám problém se základní dějovou kostrou, dialogy atd. Mám obrovský problém s pointou a jakým způsobem je k ní směřováno. Vypočítavě, samoúčelně a naprosto nereálně. Se Spacekové postavou se nedá soucítit, chová se jako psychopatka. A matka je úplně blbá, řešení, ke kterému se matka chystala úchýlit v "heroickém finále", bych já vykonal po pěti minutách (osmdesát minut jsem si marně říkal "švihni ji nečím po palici"). (rozhodně neděkuji svým dvěma nejoblíbenějším zdejším uživatelkám) Kakao, manikúra, žvásty, pistole... Poprávu zapomenutý film. (22.07.2014)

Dcera se chystá k sebevraždě, ale napřed zcela věcně a racionálně instruuje svojí matku o každodenních povinnostech: kdy má platit inkaso, kdy vyvážejí odpad, kdy přijde elektrikář opravit pojistky atd., zatímco matka jí zoufale bombarduje argumenty, proč to nevzdávat. Na povrch vyplouvají věci, které mohly nebo měly vyplout dřív? Změní se něco jejich vyřčením? Viděla jsem to i jako divadelní hru s Janu Brejchovou a Květou Fialovou a byl to nepopsatelný zážitek. Drtivý a krásný současně. (19.09.2004)

Jessie s malými, či velkými pytlíky, do kterých vkládá spoustu věcí a označuje je, komu budou patřit. Šatník s podobnými popisky, úklid celé domácnosti, jedno po druhém koná téměř s bezvýrazným výrazem ve tváři. Dnes je její velký den a jen pohled na fotografie z minulosti a dotýkání se prsty osob, které měla ráda, to jí vžene slzičku do tváří. Její konfrontace se svojí matkou nemá chybu, je dokonalá a v 72 minutě mě Jessie totálně emotivně rozebrala na malé kousíčky monologem o svém životě a pocitech, kterými procházela a prochází. Bravo, Sissy Špačková, tím jsi si mě získala a doufám, že s Tebou uvidím další podivuhodné herecké výkony, jako byl v Night Mother. Strhující, niterně silný zážitek, který možná není pro každého, ale mě rozhodně mocně oslovil. (26.04.2015)

Bezesporu herecký koncert dvou hereček. I když se tu a tam mihne ve filmu ještě nějaká postava, je to jen tak na okrasu, nic víc, nic míň. Sissy a Anne, jako dcera a matka, to jsou dvě hlavní hrdinky tohoto dramatu, které jednou provždy určí její (jejich) osud. Z počátku nevinně započatý rozhohovor, přerůstá později v rozkrývání rodinných vztahů a proher a nezadržitelně směřuje k předem vytyčenému konci, před kterým asi není úniku.... (05.07.2014)