Otevři oči

Paranoja? Futurológia? Spiknutie? Skutočnosť, či neskutočnosť reality alebo sna? Tento mysteriózny film je veľká pecka, no všetky tieto filmy mi prídu veľmi nebezpečné a nemám ich rád, možno skôr tie čitateľné, ktoré dvíhajú varovný prst ako Matrix, či 1984, no toto ma priam desí, najmä ak nakoniec niekto povie, že musíte skočiť a tým zistíte pravdu, človekovi, ktorý má závrate a viditeľne sa bojí výšok, keďže aj ja mám závrate, tak sa mi to trocha zosobnilo a desilo ma to. Amenábar je jeden z kráľov filmovej mystiky, u ktorého mám pocit, že sa nesnaží podať filmy ako paranoju, ale skôr ako strašidelnú realitu, ktorú si nevieme priznať. Napriek tomu akosi cítim, že by to mohlo byť aj inak podané a vyšperkované, popravde sa v tom aj tak sám dosť nevyznám, oni tí režiséri ako Lynch, či tento to zrejme radi podávajú tak, že odpoveď vedia len oni a vy ju hľadajte, až mi to príde, že sa na tom môžu zabávať alebo sa len vyžívajú v chaose. O Vanilkovom nebe som veľa počul, no nepozrel som si ho, možno som urobil dobre, toto mi príde ako kvalitné európske dielo a žiadny New York, či Tom Cruise mi nechýba. Tento film by mal mať pre mužov tiež varovanie, že Penélope Cruz je až príliš sexy, možno by to však mohli využiť vaše manželky, ktoré by so sexy oblečkom mohli stáť za dverami, lebo po tomto budete podľa mňa poriadne vzrušení. Možno to trocha prehnali, možno to bol svojho času len skvelý marketingový ťah, no tento film mi kvôli viacerým veciam bude ešte dlho vŕtať hlavou, najmä preto, ako ma prekvapoval a nebál sa svoju slobodu prejaviť. Na jednej strane oceňujem slobodu, no na druhej ma rozrušuje to hazardovanie, pre mňa šokujúci film. Skvelý krátky a výstižný komentár má tiež užívateľ tron. (10.08.2013)

Syrovější a řekněme realističtější než Vanilkové nebe, ale právě tím poněkud odtažité. I zde mi vadí přepálená stopáž, protože příběh samotný by vystačil na ty Krajní meze. Na Penélope se sice hezky kouká, ale přijde mi, že tady nemá co hrát, nebo hraje trochu chaoticky, nevyzrále, nevím jak to popsat. (27.07.2013)

Veľmi zvláštny, ale pôsobivý film, na ktorého atmosféru sa ťažko zabúda. Začína sa pomerne normálne, ale každý, kto videl americký remake s Cruiseom vie, čo príde: koláž masiek, psychiatrov, (samo)vrážd, diskoték, flashbackov, snov v realite a reality v snoch, ľudoprázdnych ulíc a labyrint hmlistých otázok a ešte hmlistejších, alebo rovno neexistujúcich odpovedí. Ale funguje to na výbornú, celé je to úžasne hypnotické a pritom úplne iné, ako keby sa s takýmto materiálom pohral halucinogénny David Lynch. Pôsobivá „unikajúca“ atmosféra, výborná réžia, slušné herecké výkony a vtieravý pocit, že na tom celom niečo je. (01.05.2007)

Alejandro Amenábar potvrzuje svoje kvality. Herecké obsazení nemá chybu, možná snad kromě Najwa Nimri, která mi moc nesedla (Penélope Cruz mi to vynahradila:)). Nejvíce mě však oslovil scénář a příběh samotný. Sukničkář, který ženy jen využívá se konečně zamiluje a jeho minulost v podobě poslední zhýralé milenky mu háže klacky pod nohy. Především závěr, může být pro někoho zbytečně velké sci-fi, ale právě to dává filmu krásný nádech snové verze reality. Bohužel pro Abre los ojos, byl natočen americký remake Vanilkové nebe, který film prakticky kompletně kopíruje a jen přeobsadil postavy a přidal New York. Oba tyto filmy jsou velmi silné, ale ten, který uvidíte první na vás bude mít větší vliv a vyvolá více emocí. Velmi silný snímek, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve Španělsku natočeno. Teď už jen otevřete oči.... (31.12.2008)

Už už jsem se málem nechal odradit tou nálepkou "romantický", ale zároveň mě zlákaly nálepky "mysteriózní/sci-fi/thriller", a tak jsem dal filmu šanci. A hodně dobře jsem udělal. A mám teď docela brouka v hlavě, jestli náhodou u Amenábara tak trochu neopisovali Wachowští, protože celý ten konec a pointa... je prostě takový Matrix nanečisto. Jsem nadšen a příjemně překvapen - co začalo jako tuctový a nudný romanťák, přešlo po slušné fázi dramatické do lahůdkové fáze psychedelické a já bych možná i pětil, kdybych už Amenábarovi nevypětil The Others a Agoru, které se mi přece jen líbily ještě o chloupek víc. A taky musím přiznat, že ten frajírek César mi byl fakt děsně protivnej, tihle namyšlení suverénní borci mi totiž byli vždycky děsně protivní, protože sám jsem nesmělej a děsně citlivej... :) (29.12.2016)