Občanská výchova

Tři mladí lidé, které spojuje víra v ideály, jež jsou namířeny proti kapitalistickému světu a utlačování dělnické třídy. Tito lidé věří nebo tedy alespoň doufají, že dokážou změnit svět a že se jednoho krásného dne budou všichni lidé na celém světě mít naprosto stejně a nikdo nikoho utlačovat nebude. A jedním ze způsobů, jak proti kapitalismu bojují je to, že se vloupávají do vil bohatých lidí a zpřehází jim tam nábytek, čímž chtějí tyto zbohatlíky donutit, aby už nikdy neměli pocit bezpečí. Jenže co když se při jedné z těchto nezvaných návštěv majitel vily vrátí domů? Film to je rozhodně zajímavý, na německé poměry dokonce hodně kvalitní, a ač film trval něco málo přes dvě hodiny, tak já jsem se ani na okamžik nenudil a jen jsem se nechal postupně vtahovat do děje. Nenarazil jsem zde na jediné slabé místo, film si prostě hodně příjemně plynul a mě ten čas s ním strávený hodně příjemně utíkal, za což mohl zajisté nejen příběh samotný, ale i vynikající horské exteriéry a především tedy kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Pánové Brühl a Erceg a Julia Jentsch zvládli své roli mladých aktivistů na výbornou a dotvořili tak výsledný dojem z filmu, který považuji za jeden z nejlepších německých filmů, které jsem kdy viděl. Jsem rád, že jsem si konečně na tento film našel čas a bez váhání uděluji pět hvězd. (28.06.2010)

Občas, občas škola dokáže vybrat film, na který se dokonce dá koukat a není český. Občanská výchova to dostala za úkol, lidi bavit, a tak jsem si s pocitem, že to bude nuda šel sednout do řady a čekat až se v kině, které vypadá jako atomový bunkr, a on snad i skutečně je, zapne film a nad moje očekávání mě uzemní do toho hnusnýho křesla, že se z něj pak budu těžko sbírat, až film skončí. U něj jsou takové ty pocity, kdy film končí a já jsem rozčilen že skončil. To je první příznak toho, že mě film bavil. Další příznak je rozhodně ten, že jsem byl překvapen jak Němci za poslední dobu začínají točit filmy, které začínají bavit, ale většinou vážnější formou s hlubokou myšlenkou. Občanská výchova v tom samozřejmě jede taky a řekl bych, že se jí to docela úspěšně daří. Sice to není na plný počet, ale i tak mě dokázala v kině natolik překvapit, že od té doby jsem přestal řikat, že německá kinematografie stojí za.... Občanská výchovu bych přirovnal k takové vlně filmů, které v Německu vznikají a rozhodně se svojí myšlenkou se neztratí. (26.06.2008)

Ta myšlenka není vůbec špatná – vloupat se nějakému zbohatlíkovi do bytu, nic neukrást, pouze vnést do stávajícího pořádku trochu chaosu. Zpracováním má ale Občanská výchova daleko ke skutečně rebelujícímu filmu jako Klub rváčů. Neustále se něco řeší, řeší se to slovy a bez invence. Bez přiměřené agresivity a z velké části i bez samotných činů. Jako akademická debata na téma kapitalismus funguje film výtečně. Argumenty obou stran jsou vyvážené, nikomu není nadržováno a konec navzdory napsanému vzkazu vyznívá jako „žádní lidé se nikdy nezmění“. Nijak se neřeší, že si mladí revolucionáři pravděpodobně oblékají džíny z Číny, což ještě neruší tolik jako nijak netlumený idealismus jejich počínání. Sympatie těch, kteří své názory dávají rádi najevo tričkem s podobiznou Che Guevary, si jistě získají, ale povedou jejich výtržnosti v mezích zákona k nějakým trvalým změnám? Tři mladí herci zapadli do svých rolí, do svých neuspořádaných životů perfektně, nepoměrně křečovitější byl mezi nimi vyvolaný milostný trojúhelník, vedoucí k jednomu důležitému poznání, ne ovšem k již zmíněným trvalejším změnám. Tu čtvrtou hvězdičku si každopádně nemohu nechat pro sebe už kvůli songu Hallelujah, z něhož jdu vždycky do kolen. 75% Zajímavé komentáře: Nathalie, tangerine1, JanHá (17.06.2009)

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata... (27.06.2008)

Moc se mně líbilo jak to mládí a rebelství bez příčiny pomalu střídalo dospívání a rebelství z příčiny. Och ty neměcké filmy jsou tak hezky vyspělé. První divočejší část střídá inteligetní vztahová dialogovka, která vynikajcí divácký vývoj. Daniel, Julia a Stipe v jednom z prvních svých velkých filmů s ohledem na zdejší přirozený a suverenní herecký projev bylo jen otázkou času, kdy z nich vyrostou herecké superhvězdy evropsko-německého formátu. (19.08.2017)