Občanská výchova

Proměnit život: Arthur Rimbaud. Změnit svět: Karl Marx. Mladí hrdinové Občanské výchovy: obojí, svým naivně zaslepeným způsobem, zatímco buržoazní hrdina je tady analogie Joschky Fischera: v mládí revolucionář, ve zralém věku byrokrat. Daniel Bruhl mi připomíná mé známé, kteří pod praporem anarchismu/ enviromentalismu/ hnutí pravdy a lásky pořvávají na demonstracích hesla, valchují brdské lesy a drasticky snižují svůj energetický příjem. Debata s nimi-zvlášť pokud nesouhlasíte- je ovšem přínosnější, než tenhle plytký snímek o nepovedené revoltě. Popovídej si se svým radikálem naživo:) (26.06.2008)

Jana, Petr a Jule. Tři mladí a tak trošku hodně neklidní lidé. Myšlením, či přesvědčením hodně doleva, brojí a každodenně bojují proti svému úhlavnímu nepříteli, prohnilému kapitalistickému systému, který přeci za všechno může. A dělají to hodně po svém, vloupávají se do prázdných domů, nic neukradnou, jen některé věci přehází nebo upraví. Jak odvážné a pošetilé zároveň! Jedna loupež se ale tak trošku nepovede a tak začíná nedobrovolná road movie s jedním pasažérem proti své vůli. A i když jsou oba dva tábory ideově úplně někde jinde, nakonec se ukáže, že zas takový, velký rozdíl mezi nimi není, možná právě naopak. A tom, tohle asi celé je, na poukázání na mnohdy odlišnou názorovou rozdílnost mladých lidí, na jejich revoltu, na to, že ONI přece všechno ví a dělají nejlíp.Časem je to určitě přejde, zase na druhou stranu nebyl(i) jsme většinou jiní, to ani náhodou. (19.01.2015)

Pan režisér si nebyl jistý, jestli chce natočit romantický film o milostném trojúhelníku, nebo sociálně kritické drama, případně antikapitalistickou agitku. Tak použil od každého něco, mezery vyplnil nudnou vatou. Již od počátku je jasné, komu režisér straní, ve své čitelnosti překonává i Michaela Moora. Samotný námět by měl potenci, aby se stal dobrým a možná i záživným filmem. Jen by režisér musel vědět, co vlastně chce natočit. A hlavně by se nesměl bát svůj film sestříhat. (24.06.2015)

Tak tenhle film měl docela příznivé recenze, tudíž jsem se na jeho dívání těšila a musím říct, že nelituju těch dvou hodin s ním strávených. Film je takové syrové vylíčení příběhu jedné trojky mladých lidí, myslím, že to vylíčení se jim povedlo a tím pádem u mě film dostává body za docela reálný příběh, klidně se to může stát. Film ale taky působí místy někdy depresivně, mladí neví jak z toho problému ven a navíc jim scénarista přichystal ještě milostný trojúhelník. Film jako takový by se dal rozdělit na dvě poloviny. První - více zábavnější a akčnější, napínavé. Druhá půlka - moc se mi líbily rozhovory hlavních hrdinů s uneseným, jejich úvahy o bohatství x chudobě, lidech, světě, problémech, penězích, životě a systému. Musela jsem o tom pak přemýšlet a to mám ráda. Jinak z celého příběhu vyznívá, že hlavní postavy vlastně vůbec nejsou špatní lidé, dělají vše jen proto, že je k tomu donutily okolnosti... No zkrátka, film se mi líbil, poučil mě a zároveň nenudil a strávila jsem u něj příjemné dvě hodinky, takže doporučuju nejenom všem mladým, protože to stojí za to, není to tupý, ale dost chytrý film s dobrými a přesvědčivými hereckými výkony. (05.12.2013)

Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. (07.03.2013)