Tatínek

Obsahově obsáhlý, plný rozhovorů a filmových ukázek, dokument o dnes již legendě českého filmu. Malinko zamrzelo opomenutí některých jeho úžasných filmů (např.Tři veteráni). A také ani slovo o další výrazné součásti Svěrákova života a to sice jeho charitativní činnosti. Jan Svěrák to v diskuzi po promítání odůvodnil tím, aby dokument nebyl příliš přesládlý. Tak dobrá. (24.09.2004)

Zdeněk Svěrák vyložil ve svém filmu o sobě Tatínek na stůl naprosto všechny karty co měl. Použil pro to formu dokumentu a , ač nerad, uzavírá tak jednu svou kapitolu svého filmového života. Tatínek je hodně melancholický dokument zaměřený hodně na pocity, vzpomínky a život.Co je jeho doménou je naprostá upřímnost a otevřenost, ukazující autora mnoha kultovních filmů, ale hlavně nespočtu krásných a nezapomenutelných hlášek z oněch filmů jako obyčejného člověka z neobyčejným nadáním, který nadevše miluje svoji minulost, Cimrmany a svoji rodinu a rodiče.Svěrák ve filmu odhaluje některá svá tajemství , která byla doposud obyčejnému divákovi neznáma a myslím si, že pro samotného Svěráka se určitě neříkala snadno. Tatínek je shrnutím jeho minulosti, přítomnosti a budoucnosti, kdy zmiňuje možnost natočení dalšího svěrákovského filmu Vratné láhve.Co se mi moc líbilo byl ten fakt, že si pan Svěrák v dokumentu na nic nehraje a nic ani nikoho nevyzdvihuje či neprotěžuje.Co v dokumentu chce je jen otevřít sebe a svůj příběh a nechat do něj nahlédnout pár věrných diváků, kterých je určitě mnoho. Tatínek je doplněn příjemnými melodiemi z jeho filmů a autorskými písněmi. Dále zde můžeme nalést vyprávění o Cimrmanech kam neodmyslitelně patří a jimž pomohl stát se již teď nesmrtelnými.Také spatříte, kde bral Svěrák inspiraci do svých filmů , hlavně pro Vesničko má středisková a Obecnou školu o které se dozvíte, že vlastně byla téměř celá o něm a jeho rodičích. Vše je vyprávěno z úst pana Svěráka, který má obrovskou schopnost převyprávět téměř cokoliv tak inteligentně a rozumně, že je pak výsledek jeho projevu vždy čitelný a přístupný všem generacím.I když šlo jen o dokument, který se přeci jen sleduje jinak než film, konec tohoto snímku mě opravdu dostal a musím říct, že když tak nad tímpřemýšlím vlastně ani nevím zda-li skončil dobře či ne. Každopádně potvrdil jen to co už většina diváků věděla, že pan Svěrák je velice inteligentní a upřímný člověk. (12.12.2004)

Velmi pekny a mily dokument o Zdenku Sverakovi. Zachycuje nejen jeho umelecky a pracovni zivot, ale i jeho obycejnou, lidskou stranku jak travi svuj cas se svou rodinou, prateli a svymi zalibami. Dozvidame se spoustu veci o jeho vztazich se svymi kolegami, jeho uvedomenim si ze uz taky nejmladsi, ale nechce si to prilis pripoustet a take jeho vztah k synovi Janovi. Opravdu mile natoceny dokument, ktery me prijemne prekvapil svym zpracovanim a naplni. (25.12.2005)

Hodně mi tam scházela nějaká výraznější dějová linka, po které bych mohl jít. Jsou to obrazy z života Zdeňka Svěráka a nějaké archivní záběry, nic víc, nic míň. V první chvíli jsem byl zaskočený bezprostředností dokumentu, když tam Svěráka vidíte vybírat si košile a trenýrky, ale jakmile si na tuhle úroveň intimity zvyknete, vlastně nic nového už tam není. (09.04.2016)

Dokument začíná vesele. Motáme se kolem hypotašek (kosmetická taštička plná léků pro hypochondry), ve kterých jsou třeba prášky proti smrti,posléza přes nejdelší přátelství v Evropě ( s Boříkem Pencem), dětství,Jiráska,Menzela atd. Všecko je to moc krásný,pak se děj najednou bortí pod neshodami otce a syna nad scénářem Vratných lahví. Už tenkrát vystihl Jan Svěrák jejich největší slabinu-nedramatičnost. Celé dílo je ukončeno větou,kterou vyřkne sám TATÍNEK: "Boženka (manželka) mi řikala: neříkej mu hajzle,je to otec tvých vnuků. " (18.12.2006)