Siworae

Ne, korejské filmy prostě nejsou pro mne. Horory počínaje, přes akční až po milostné. Na ty podivné skoky ve výstavbě příběhu se dá tak nějak zvyknout, ale na některé zmatené scény, i když obrazově nádherné, nikoliv. Su docela rád, že Amíci natočili remake, kde hlavní nápad je podán tak nějak srozumitelněji publiku odkojenému západní civilizací. Tady jsem si kromě těch hezkých záběrů neodnesl už nic navíc. (06.04.2011)

Krásné, sladké, dojemné. Romantický film s velkým R. Slaďoučký (ale naštěstí nepřeslazený) příběh, který zaujme myšlenkou i celkovým zpracováním. Věčné téma, které je originálně zpracováno; navíc výborně zahráno a nádherně natočeno. Extra mě zaujala práce s kamerou - výborná kompozice. V jednotlivých záběrech jde jasně vidět, že byly vybírány s citem. A co dělat s tím, že příběh (především) v závěru těžce tlačí na pilu (emoce)? Nic - odpusťte to tomuto filmu a nechte se prachobyčejně unášet; stojí to za to. Musím uznat, že tento film mne dostal. Já se nesmírně bavil. A co více - už jsou to 3 dny a příběh se mi furt potuluje v mozku. A nechce ten prevít ven. A já to vlastně taky nechci. Shrnuto a podtrženo: Jste už občas unaveni neustálým brouzdáním v ryze euro-amerických filmových vodách? Zkuste tento jihokorejský romantický kousek. Doporučuji sledovat s milou/milým. (22.03.2005)

Konečně mohu říci, že jsem viděl i "ten původní Dům u jezera." Tento jihokorejský originál je však natočen jinak. Zcela jinak. Především to je film znatelně více artový a sluší mu to - o tom není sporu. Ano, byl jsem sice připraven o překvapení vyplývající z postupného odhalování podstaty zápletky, ale nějak mě to netrápí - působivé je to tak jako tak. Siworae je navíc ještě o mnoho... křehčí, nevím jak to lépe nazvat. Nicméně tolik kritizovaný americký remake mi přišel o stupínek lepší (a nemusíte mě hned kvůli tomu kamenovat). Patrně to bude tím, že američtí filmaři se tématu zhostili poctivě, veděli už, jak příběh na diváky působí, a přetvořili jej do podoby mně sympatičtější. Siwoare ale nadále zůstává prvním, nadčasovým originálem. Což mu nikdo neupře. (25.08.2011)

Už jsem to psal několikrát, ale stejně považuji za vhodné připomenout, že nejsem zrovna milovníkem romantických příběhů a spíše se jim vyhýbám. Možná právě proto jsem byl v několika posledních dnech mile překvapen, neboť dva východní filmy romantického žánru mě nejen oslovily, ale dokonce jsem si je jistým způsobem oblíbil – zamiloval; tím druhým je Moment to Remember. Oba dva snímky pojí krom východního místa vzniku též přesně zaškatulkování, spíše než o romantický příběh v pravém slova smyslu se totiž jedná o příběh baladický, a to jak ve smyslu samotného vyprávění, tak i kvůli celkovému pojetí příběhu. Il Mare mě oslovilo mnohem více, než výše jmenovaný Moment to Remember a to zejména díky stabilnějšímu ději bez zbytečných odboček, ale také překvapivě velice nadprůměrnou režií a funkčností ostatních složek. Byl jsem nadmíru zaujat volbou barev, která u asijských filmů hraje velice důležitou roli. Režisér zde pracuje zejména s chladnějšími barvami, v nichž můžeme hledat jistou symboliku k samotnému příběhu, neboť chladnost může být v tomto případě ekvivalentem k odstupu, který od sebe oba hrdinové mají. Zde se však s barevností pracuje mnohem více, než jak tomu bylo doposud. Ona vůbec koncepce obrazu hraje v tomto snímku asi nejdůležitější roli, samozřejmě mluvím pouze o technické stránce U Il Mare je třeba ocenit i ostatní elementy, jako je například scénář, který přináší velice zajímavý a v dnešní době originální scénář nebo herecké výkony, na nichž celý příběh stojí. Vlastně když takhle pátrám v paměti, tak nelze nic jiného než chválit, neboť tenhle snímek je to nejlepší, co jsem v poslední době viděl. 100% (27.06.2006)

Nadčasová romance, kterou může jako alegorii na rozdělení Severní a Jižní Koreje vnímat od začátku do konce jenom ten největší cynik. Americký remake jsem viděl dříve a je zajímavé sledovat přístup západních a východní kultury k téže látce. Siworae je okleštěno od všech přebytečných motivů, obejde se bez přemíry dialogů a postav. Jeho hlavní síla tkví v poetické, nad světské věci povznesené atmosféře, která není narušována například vtípky srandovního kamaráda hlavního hrdiny či hrdinky. Jakýkoliv výkyv směrem k prvoplánové komedii by měl za následek okamžité roztříštění křehké struktury. Pár vtípků nechybí, ty však logicky (čti nenásilně) vyplívají ze situace. Hollywoodským romancím bývá často vyčítána přeslazenost, ty jihokorejské (co jsem zatím měl možnost poznat) jsou však podobně patetické a některé jejich scény mají mnohem blíž ke kýči. K dokonalému kýči. V Siworae nadbývají bezeslovné scény „hovořící“ romantickými baladami (ten anglický text působil velice, velice rušivě) a zasněnými výrazy zamilovaných hrdinů. Nelze jím ovšem upřít špičkové technické provedení (nádherná rotace okolo schránky) a plné herecké nasazení typově přesně obsazených herců. Gianna Jun si později podmanila srdce mnoha cinefilů jako „drzá“ holka z My Sassy Girl.Tady hraje podobně, přesto méně rozpustile trhlou a ve všech ohledech „cute“ dabérku (v Domu u jezera to byla doktorka). Podobnost Jung-Jae Leeho s Keanu Reevesem je patrná na první pohled. Jihokorejský herec taky hraje osamoceného sympaťáka, avšak hraje jej od srdce a vystřídá při tom více výrazů. Nedokážu napsat, která ze dvou verzí mi byla bližší, obě dvě měly své silné i slabší momenty, obě dvě mě dokázaly dojmout (lhal bych, kdybych tvrdil, že k slzám) a u obou dvou jsem si kladl tutéž otázku: Proč jí neposlal svou fotku? 80% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout (20.12.2007)