Siworae

Film s krásnou hudbou, poetickými záběry, barvami a atmosférou. Zkrátka a dobře vším, co se mi tak líbí na asijských filmech. Nejdřív jsem viděl hodně průměrný remake Dům u jezera a (i když už jsem viděl i horší remaky) srovnat se to nedá. Všechno, co je na tomhle filmu krásné v americké verzi mizí a místo toho sází Amíci na hvězdné obsazení v podobě Keanu Reevese a Sandry Bullock, čímž ničí krásnou atmosféru originálu... joo tak už to dneska chodí... (22.10.2007)

Možno trochu moc gýč, ale to nevadí, kebo ke to strašne pekné. Pekný je príbeh, pekné sú myšlienky ("Dôvod prečo trpíme, nie je ten, že naša láska je v koncoch, ale že stále pokračuje. Aj keď už je po láske..."), pekná je hudba, pekná (krásna) je Ji-hyeon Jeon a najkrajší je záver. Ideálny film na romantický večer vo dvojici. A nezáleží, či sa zrovna nachádzate v rovnakom miléniu. (18.06.2012)

Milý príbeh natočený typicky kórejským spôsobom. S peknými hercami, nevtieravou hudbou a zaujímavým príbehom platonickej lásky odohrávajúcej sa pomocou korešpondencie cez časopriestorovú poštovú schránku. A samozrejme s množstvom logických prešlapov s tým súvisiacich, ktoré asi tolerantne prehliadnete, keďže ide v prvom rade o romantický príbeh (aj keď rybka bola už silné kafé ;)) Naštastie sa režisér popri pomalom tempe vyhýba prílišnému pátosu a melanchólii, ktoré sú s veľkou obľubou s danou tématikou v kórejskej (a nielen tej) produkcii používané... Škoda, že koniec mi do celkovej kompozície akosi nezapadal, a ukončenie príbehu scénou "pochopenia" Kim koho a čo vlastne videla pri rozlúčke, by bolo podla mňa vhodnejšie. 8/10 (09.12.2006)

Příjemně nápaditý příběh, který z člověka neždímá city jako z mokrého ručníku a hodinu a půl si zkrátka jen tak tiše plyne. Najde se v něm několik menších "ale", mezi nimiž je třeba otravná kamarádka (jestli měla být vtipná, tak se omlouvám, ale asijskému humoru nerozumím)... Ovšem jinak bez výhrad. Pěkné. Děkuji Petfruf, která mě k tomuhle filmu nenásilně donutila. (03.07.2010)

Už jsem to psal několikrát, ale stejně považuji za vhodné připomenout, že nejsem zrovna milovníkem romantických příběhů a spíše se jim vyhýbám. Možná právě proto jsem byl v několika posledních dnech mile překvapen, neboť dva východní filmy romantického žánru mě nejen oslovily, ale dokonce jsem si je jistým způsobem oblíbil – zamiloval; tím druhým je Moment to Remember. Oba dva snímky pojí krom východního místa vzniku též přesně zaškatulkování, spíše než o romantický příběh v pravém slova smyslu se totiž jedná o příběh baladický, a to jak ve smyslu samotného vyprávění, tak i kvůli celkovému pojetí příběhu. Il Mare mě oslovilo mnohem více, než výše jmenovaný Moment to Remember a to zejména díky stabilnějšímu ději bez zbytečných odboček, ale také překvapivě velice nadprůměrnou režií a funkčností ostatních složek. Byl jsem nadmíru zaujat volbou barev, která u asijských filmů hraje velice důležitou roli. Režisér zde pracuje zejména s chladnějšími barvami, v nichž můžeme hledat jistou symboliku k samotnému příběhu, neboť chladnost může být v tomto případě ekvivalentem k odstupu, který od sebe oba hrdinové mají. Zde se však s barevností pracuje mnohem více, než jak tomu bylo doposud. Ona vůbec koncepce obrazu hraje v tomto snímku asi nejdůležitější roli, samozřejmě mluvím pouze o technické stránce U Il Mare je třeba ocenit i ostatní elementy, jako je například scénář, který přináší velice zajímavý a v dnešní době originální scénář nebo herecké výkony, na nichž celý příběh stojí. Vlastně když takhle pátrám v paměti, tak nelze nic jiného než chválit, neboť tenhle snímek je to nejlepší, co jsem v poslední době viděl. 100% (27.06.2006)