Skleněná past

Prezentované jako akční záležitost, začínající jako trapný televizní paskvil a s přibývajícími minutami dokazující, že někteří lidé by prostě neměli pokoušet štěstí za ani před kamerou. Na scéně se totiž začnou objevovat obří, radioaktivní a samozřejmě pořádně naštvaní mravenci (i když, bacha, nemají rádi heavy metal), kteří si to trikově můžou rozdat leda tak s nějakou béčkovou záležitostí ze sedmdesátých let. Napětí a atmosféra nulové, herci nehrají, ale jen přebíhají před kamerou, „scénář“ vznikal v poklusu a režie si zavdá s kterýmkoliv dílem podprůměrného italského seriálu. Jako komedie to ale někomu může přijít vhod (možná i proto ta hvězda). (20.08.2012)

,,Obří, rozzuření a radioaktivní mravenci. Tak proč tu jen tak sedíme v téhle předražené káře?!" Gumoví i počítačoví mravenci trápí zaměstnance a návštěvníky jednoho mrakodrapu, toť celý příběh. Je to ovšem pořádná zábava. Směska hlavních postav je zajímavě prdlá, takže o šílené hlášky není nouze. Mravenci vypadají docela dobře, akční scény s nimi jsou už horší, ale vše zůstává zábavné. Z celého filmu je nadmíru jasné, že se jedná především o komedii, než vážně míněný akční film. Velmi špatný je ovšem soundtrack, který doslova trhá uši a bolí z něj hlava. Také některé postavy jako například malá tlustá holka s namalovanou pusou, nejsou vůbec sympatické. Naopak velmi povedená je postava tlustého zahradníka, jemuž se celý film jen ztrácejí pracovníci, a on je nachází mrtvé ve svém zahradnictví. Podnikatel, to prostě nemá lehké. (24.09.2012)

Já jsem zkrátka nepoučitelný. Fred Olen Ray mě už několikrát zklamal, ale přesto jsem mu chtěl dát znovu šanci. V jeho docela bohaté režisérské kariéře (i když převážně té odpadové), jsem tu a tam narazil i na docela koukatelné kousky. Někde ve skrytu duše jsem doufal, že by z toho mohla být nakonec alespoň průměrná podívaná. No spletl jsem se. Tento kousek je opravdu špatný a vlastně ani nevím, čím bych svou kritiku začal. Pokud však máte rádi céčkové braky, budete jistě spokojeni. O digitálních mravencích se asi nemá potřebu moc rozepisovat. Jistě si dokážete živě představit jakousi černou skvrnu, které na hlavě raší gumové kusadla. Jejich útoky především absence jakékoliv mimiky těla, mě však dokázala místy i rozesmát. Zvláště ve chvílích, kdy jakože skočili na svou oběť a všude začala stříkat umělá krev. Tvůrci se navíc snažili stupidní scénář okořenit množstvím laciných hlášek a situací, při kterých zůstával rozum stát. No a aby toho nebylo málo, herecké obsazení bylo až na pár jedinců doslova katastrofální. Nechci tady zbytečně spoilerovat (to prostě musíte vidět), ale tak debilní film jsem už dlouho neviděl. Zvláště když se tvůrci snažili do svého příběhu přidat i dávku akčnosti a právě tyto momenty byli mnohem horší, než samotní digitální mravenci. 20% (23.12.2016)

No to snad ne?! Tohle že mají být hrůzostrašní mravenci? To už by se člověk víc bál při Zlatovlásce, kde mravenečci slibují Jiříkovi svou pomoc. I ve filmu Což takhle dát si špenát jsou oproti téhle slátanině doslova špičkové triky! Už jsme si s přítelem pouštěli ke scrabblím horší ptákoviny, ale tahle jednoznačně vede. Člověku při sledování Skleněné pasti sice běhal mráz po zádech, ale ne hrůzou, nýbrž z představy, že tohle mohl nějaký režisér a producent myslet vážně. (09.01.2006)

Strašná ptákovina... V době počítačových triků sáhli nepochopitelně tvůrci k tradičnímu pojetí a mravence odlili snad z umělé hmoty. Proto vypadají nikoliv hrozivě, ale spíš směšně, asi jako Mládkovi mravenci v kredenci. Ono je ale ve filmu přehmatů "něurékom", chatrným a předvídatelným scénářem počínaje, značnou nerealističností postav konče. Celé je to jeden mravenčí slepenec, a pokud vám neschází trochu smyslu pro škodolibý humor, budete se dobře bavit. Na účet filmařů, pochopitelně. (03.08.2005)