Keulraesik

Jae-young Kwak podruhé (poprvé to bylo s My Sassy Girl) vystřelil na mé srdce a podruhé trefil cíl. Asi by byla nesmírná troufalost, kdyby někdo chtěl tomuto jedinečnému režisérovi vysvětlovat, co je to láska. Takový smysl pro city, taková schopnost pracovat s emocemi, to se nedá naučit. To se musíte narodit v Koreji a ještě mít štěstí na správné rodiče. Prakticky by se dalo chválit to samé jako u My Sassy Girl. Herecké výkony - Ye-jin Son má navíc dvojroli a je neodolatelná, krásná hudba, ale hlavně do detailu propracovaný a bezchybný scénář, podpořený precizní režií. V závěru (ale i dříve) si každý zapláče a pocity z filmu ve Vás zůstanou ještě dlouho. Dějové linie jsou v Classic dvě, každá je velice silná a obě jsou o cestě lásky, o překonávání obtíží, o přátelství a o věrnosti. (02.06.2006)

Kromě krásně natočeného dvojpříběhu, který, už proto, že má dvě linie a děj je tak hutější, nenudí, jsem se mimo jiné i asi třikrát zasmál, a to hodně... "Potřebuju vzorek vaší stolice! Po obědě a pěkně zabalený." A pak geniální scéna s potleskem v divadle. Každopádně hlavní devizou tohoto snímku není humor, ale paralela vztahu matky (k někomu) a dcery (k někomu) plná lásky a citu. Navíc vizuální a hudební zpracování výborné. 85%. (03.05.2010)

Líbila se mi hodně hudební stopa, režisér má vážně skvělý hudební vkus a cit pro kombinaci scén se správnou hudbou. Příběh kupodivu i přes jistá klišé působí zajímavě a nenudí většinu času. Jenže ke konci už mi to přišlo nějaké celé překombinované, navíc některé scény a fórky tam byly jako pěst na oko, jiné byly naopak skvělé, prostě je to trochu nevyrovnané, přesto je to dobrý film, který stojí za to vidět už jen kvůli Ye-jin Son. (04.03.2009)

Tak tenhle kousek byl na mne už malinko moc přesládlý, a z těch dvou dějových linií byla ta současná kapánek slabší, ovšem na druhé shlédnutí s odstupem 2 let stejně musím uznat, že je to fakt nádhernej film s překrásnou hudbou a Son Ye-jin je zde vysloveně k nakousnutí. Od scény u vlaku už jde o srdcervoucí doják, kapesníčky přijdou vhod. Ale najdou se samozřejmě i veselé scénky - např. s odběrem vzorku stolice... :-) (23.02.2015)

Velmi dlouhé, ale kouzelné. Jihokorejci jsou schopní přijít s romancí tak všední, tak jednoduchou a tak čistou, že zamotává hlavu i nejzarytějším cynikům. Možná nemám tu jejich kinematografii tolik nakoukanou, ale vždycky když si pustím nějaký jejich film, přijde mi to jako svěží závan větru. Stále jsem nad některými momenty kroutil hlavou a tu scénu se sbíráním vzorků stolice jsem přešel s výrazným krčením ramen a nosu, ale v porovnání s klasickými romantickými komediemi západního vzoru Jae-young Kwak stále jasně vede. // 80% (27.12.2010)