Keulraesik

Scénář: Jae-young Kwak .. III. Můj druhý film s Ye-jin Son a také od režiséra Jae-young Kwak. Pro první jmenovanou to byla mnohem výraznější role, respektive rovnou dvojí role, což jako její milovník jen oceňuji. U druhého jmenovaného se jedná o posun od romantické teen komedie k vážnější a plně romantické záležitosti, který u něj beru jako posun k lepšímu. Příběh o dvou časových rovinách je místy hodně smutný, drsný, přesto nakonec tak neskutečně pozitivně působící snímek! Ano, někdy se jedna láska táhne i přes generace. I přes to všechno se přiznám, že s výsledným vysokým hodnocením jsem dlouho váhal, neboť některých maličkostí a scén nás mohl režisér opět ušetřit. Zážitku ale hodně pomáhá nádherná hudba a hlavně emoce druhé poloviny filmu, zejména loučení u vlaku jedoucího s vojáky do války a poté následný závěr, který odhalíte pointu onoho použití dvou časových rovin vyprávění, mě skutečně emocionálně dostaly a děkuji filmařům a také hercům za ten krásný pocit při závěrečných titulcích! 90%. (25.09.2005)

Nalomený osud je tradičním podpůrným tématem současné (notně sladkobolně založené) Korejské kinematografie. Evropskému divákovi by se zdálo, že ty vizuální nádhery musí až splývat, ale to nezná asiaty. Ti opravdu nejsou jako my... Classic to je překrásný příběh umocněný zatraceně emocionální hudbou v obrazech, z nichž by si každý do svého pokoje nějaký vybral. Herci se drží i u poněkud přemotivovaných dialogů, ale nejkrásnější na tom všem je čistota. Ten film je tak průzračně čistý a nezkažený, že budete na konci ve velkém opojení a nebudete věřit. Krása ještě existuje. Ano, tenhle komentář je kýč a Classic taky, ale nádherný kýč.... (02.03.2008)

Velmi dlouhé, ale kouzelné. Jihokorejci jsou schopní přijít s romancí tak všední, tak jednoduchou a tak čistou, že zamotává hlavu i nejzarytějším cynikům. Možná nemám tu jejich kinematografii tolik nakoukanou, ale vždycky když si pustím nějaký jejich film, přijde mi to jako svěží závan větru. Stále jsem nad některými momenty kroutil hlavou a tu scénu se sbíráním vzorků stolice jsem přešel s výrazným krčením ramen a nosu, ale v porovnání s klasickými romantickými komediemi západního vzoru Jae-young Kwak stále jasně vede. // 80% (27.12.2010)

Kwak podáva ďalší s podmanivých príbehov o láske. Príbehov takých silných, jednoduchých a úprimných, že je na ne jednoducho radosť pozerať. Obidve pararely príbehu sú krásne vykonštruované a majú špecifickú atmosféru, ktorá je krásne dotvorená charaktermi, ktoré sú nezabudnuteľné. Celý film je vlastne postavený na jednej jedinej emócií a tú tvorí láska. Kwak nám ukazuje ale lásku ako čistú povznášajúcu emóciu, ktorá povznáša súkolie romantiky do najväčších výšin a ktorá si vystačí bez fyzického prejavu, a aj napriek tomu vidíte v pohľadoch hlavných hrdinov ten najúprimnejší cit vôbec. Skvele dotvorená hudba, hlavne manfred mann. Samozrejme tu nechýbajú dramaticky vyhrotené situácie ale aj nevtieravý humor. Jednoducho skvelý nástupca My sassy girl, ktorý je iný, výnimočný, svojský, pričom rozpráva o úplne istej veci. Klobúk dolu. teším na ďalší film. ospravedlnujem sa za toľko krásne. Keď ono je to také pekné:) (18.10.2009)

Aj keď je príbeh prvoplánovo slzopudno-presladený a stopáž nadmieru dlhá, aj tak sa necháte uniesť dvomi paralelne prelínajúcimi sa romantickými líniami príbehu (palce som držal pôvodnej) a s najväčšou pravdepodobnosťou sa neubránite použitiu papierových vreckoviek spojeneného s prečistením očných kanálikov ;). Škoda len, že režisér, herci a celý štáb podriadili celú svoju snahu miestami až príliš melodramatickej a melancholickej nálade (z hudby by sa dali piecť medovníky). Ako však povedala Ji-hae pri čítaní listov svojej mamy: "To nie je klišé ale klasika", takže otázkou je, či vám táto kórejská "klasika" sadne alebo nie... U mňa to fugovalo a to aj napriek vedomiu, že zámer na mňa vyskakoval z každého políčka filmu ;) 9/10 (27.01.2006)