Etiketa

Chytrá série, která učí nevtíravým a hlavně zábavným způsobem základní pravidla Etikety, je rozhodně jeden z nejlepších pořadů České televize. Ladislav Špaček se rozhodně vyzná a všechna pravidla má v malíčku, což ostatně dokazuje svou nedávno vydanou knihou, která krásně shrnuje všechno co jsme se v tomto pořadu dozvěděli. (20.04.2006)

Myslím, že každý inteligentní a vzdělaný člověk by měl ovládat pravidla slušného a společenského chování. Měl by vědět, jak se chovat v různých situacích, jak a čím jíst v restauracích a na rautech, co si obléci pro kterou příležitost. A každý muž by měl vědět, jak se chovat k dámě a každá dáma by měla vědět, jak se chovat k takovému muži. Jenže po létech bolševického zmaru a americké vymývárny hlav je etiketa chápána jako nadávka a slušné chování jako slabost. Já jsem stará škola, mě to problém nedělá, ale když tak vidím ty soply na ulici, jsem rád, že je to tak. Btw. zajímavé je, že Špaček si na tom postavil velmi výnosný kšeft. Žena u něj absolvovala nějaké pracovní školení a stálo to peněz, hrůza. A druhá zajímavost je, že Špaček učil slušnému chování Havla, což muselo být, vzhledem k morálnímu profilu chrchlavé modly všech mentálních retardů pěkná zábava pro otrlé. (30.01.2012)

Špačku, žeru v restauraci lopatou, šíleně mlaskám, krkám, olizuji si prsty a mám u toho vytažené péro z gatí. Neporušuji společenský bonton? Špačku, když jdu z hajzlu, neumyji si ruce, hned si je strkám do prdele, abych zjistil, jestli mně tam neuvízl zbytek toaleťáku, následně jdu žrát jídlo rukama i nohama. Dělám to správně? Špačku, když vejdu do čekárny u doktora, zacpu si nos, zásadně nezdravím, třikrát prdnu a uteču. Neporušuji bonbón? Špačku, když jdu do restaurace, vždycky uteču bez placení. Špačku, špačky od cigaret nikdy neodhazuji na veřejná prostranství, ale vždy je spolknu. Je to špatně? Špačku, neráčil ses ani jednou ohradit, takže jsem dokonalý jentleman s vymrdaným chováním. V tom případě existence tvého pořadu je zcela zbytečná. Takže nepoučuj, šediváku. 0% (28.07.2015)

Z pořadů tohoto zaměření jsem velice nadšený. Čas zařazení v 5:15hod (tím pádem i cílová skupina divactva) mne trochu mate. Flamendři, velcí bossové, politici a novináři, kteří se pohybují v prostředí, kde by se etiketa hodila, ještě spí, dítka, kterým by se v budoucnu mohla hodit, rovněž. Dělnictvo před nějakou dobou vyjelo dobývat obživu, ti se bez etikety nejspíš docela dobře obejdou (teambuilding či recepce pořádané zaměstnavatelem asi nehrozí). Napadají mne jen rentiéři, kteří ji nejspíš částečně ovládají a maminy připravující snídani pro dítka (Sama doma začne až za 45min). Kdo v tuto nekřesťanskou dobu vstává (leda muslimové k 1. modlitbě), je buď v bezvědomí, anebo nejspíš šel se psem... Zde mi nedá nevzpomenout na podobný pořad Moje přítelkyně Šimako, který režíroval a uváděl pan Karel (Antonín) Pech. Pravda z důvodu data vzniku a možná i kvůli problémům s výrobou a zařazením do vysílání, ve srovnání s Etiketou, vypadal poněkud komiksově, ale taková byla doba. Na druhou stranu „přítelkyni Šimako“ jsme jako děcka milovali. Nemohu, jistě v rozporu s jejich duchem, nekonstatovat, že naše populace podobné pořady potřebuje jako prase drbání a měla by je sledovat povinně, nejlépe v hlavním vysílacím čase. Bohužel, dívám se na ně jen jako pozorovatel, protože ony praktiky mi v mysli uváznou jen okrajově, ale ta touha osvojit si je tam každopádně je. (29.01.2016)

Krátkometrážní - 352 min. :-))) Každopádně hodnotím pěti hvězdičkami jako perfektní ukázku profesionální, a přitom zábavné práce (některé ukázky "jak to nemá vypadat" mi sice připomínaly živá vystoupení Rowana Atkinsona ve slabším podání, ale to nepovažuji za zápor). Jen nechápu, proč se tento instruktážní materiál hodnotí na ČSFD mezi filmy... (20.12.2005)