Příliš dokonalá podoba

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)

Nedá se říct, že by to byl horor, vlastně to není ani klasický thriller, spíše romanticko-psychologicko-gynekologické drama, děsivé (na Cronenberga nečekaně) tím, co jenom tušíme, nikoliv tím, co je nám explicitně ukazováno. Je to ve svém sdělení naléhavý příběh jednovaječných dvojčat (k nerozeznání a přitom rozeznatelný Irons), která sice nejsou spojena fyzicky, ale často mají ten pocit. Není to ten typ filmu, v jehož závěru vám všechno docvakne a řeknete si „wow, tak takhle to teda bylo“. Sám jsem zůstal ještě několik dlouhých minut zadumaně sedět, přemýšleje, co tím chtěl mistr říci. Je v tom cosi notně znepokojivého, když si jedno z úchylných dvojčat nechá na zakázku vyrobit sadu chirurgických instrumentů na operování mutantních žen, bez ohledu na fakt, zda-li je později použije či nikoliv. Podobnými náznaky čehosi nepěkného je film prostoupen. Úmyslná nekonkrétnost je velice provokující, dává prostor mnohahodinovým diskuzím a osobně neznám jiného režiséra, který by si něco takového dovolil natočit stejným způsobem. Což nelze, coby důkaz Cronenbegovy osobitosti za každou cenu, než pochválit. 85% (18.10.2007)

Že dvojvaječná dvojčata mohou být velmi rozdílných povah je prý sice fakt, ale tenhle příběh myslím není žádná hluboká psychologizující psychoanalýza, ale "jen" cronenbergovské béčko. Béčko místy nádherně vyšinuté, ale většinou docela krotké, středoproudové, melodramatické. Některé momenty s ukázkami 'schizofrenní' rozervanosti obou bratrů mi přišly až úšklebně komické. Ale některé momenty pak zase... Například operace v rudém za použití speciálních gynekologických nástrojů pro zmutované ženy - tak tohle byl fakt neskutečný nářez, přesně tenhle styl žeru. A ty úžasné nástroje bych chtěl mít doma ve vitríně. Především kvůli téhle krátké scéně dávám čtvrtou, i když objektivně je asi největší devizou filmu výkon Jeremyho Ironse. A popravdě přiznávám, že na úplné, objektivní vstřebání Dead Ringers mi jedna projekce nestačí. Ale repete asi hned tak nedám, protože mě silně odpuzovalo koukat se na silně odpudivou G.B., hrozivé to ženské zjevení, které si mohl Cronenberg fakt odpustit. (04.05.2017)

Je život bez vazby k druhému člověku jednodušší? A můžeme vůbec žít jako jednoznační jedinci, jejichž vztahy existují do té míry, kdy je to jen oboustranně výhodné - nebo se spojitostem nevyhneme? A další otázky, které Cronenberg pitvá až naturalisticky doslovně s, pro něj obvykle nekompromisním, nahlížením na lidstvo jako organismus. Tělesnost a myšlenky s city nelze oddělit, tak jako nelze oddělit od lidí, protože vždy budeme nuceni žít alespoň se sebou samými. Jednoduše film podnětný, tak jako může být děsivý nebo uhrančivý. (22.08.2016)

Jeremy Irons se mi jako Bev i Elli moc líbil, zvládnul to na výbornou.. Příběh doktorských dvojčat mě zaujal už před časem a dnes jsem si dala opáčko.. Jedná se o působivou a strhující psychologickou jízdu, u které divák tuší, že nemůže dobře dopadnout.. A já musím přiznat, že mi jich bylo nesmírně líto a v okamžiku zlomu, kdy už oba jeli v drogách, bych plakala s nima.. Smutné i zajímavé pokoukání a úvahy nad propojením životů jednovaječných dvojčat.. (25.03.2023)