Closet Land

Tenhle film je myslím docela neznámý, což je škoda, protože se jedná o film kvalitní. Opět jsem ho objevila především kvůli Alanu Rickmanovi, a protože je to snímek, kde po celou dobu uvidíte jen dva herce (jedním z nich je samozřejmě Rickman), Alana si užijete dosytosti. Všem fanouškům tedy vřele doporučuji. Předem jsem tak úplně netušila, co se na mě chystá, takže pro mě film byl příjemným překvapením. Teda vlastně nepříjemným, neboť je to thriller, psychologické drama jak má být. Napětí, emoce, úžasně budovaná klaustrofobní atmosféra, sadistický Rickman, náznaky, nedovětky, nejasnosti, více možností výkladu. No a samozřejmě tam je ta rovina s poselstvím, je to mimo jiné politická alegorie, až si říkáte, že 1984 hadra. A přitom rovina osobní, kdy se hlavní hrdinka vyrovnává s traumatem z dětství, je možná ještě silnější. Nevím, jestli byl Closet Land někdy zpracován na divadle, ale ten film si o to úplně říká. Kdybych byla dramaturg, šla bych do toho hned. (04.04.2012)

Mať hlas ako Alan Rickman by mohlo byť (alebo malo byť) snom každého muža. Herecké výkony excelentné, téma vypočúvania a mučenia je mi ale vzdialená, takisto ako filmy o politike (v rámci psychohygieny). Nepríjemný a bolestný zážitok. Kiež by som to mohla sledovať z bezpečia tmavého šatníka. V spoločnosti mačky so zelenými krídlami, lietajúcej kravy a priateľského kohúta. (02.09.2017)

Velmi zajímavé a také velmi psycho. Nicméně mi tam moc neseděl ten mix politiky jakéhosi totalitního státu se zneužíváním hrdinky v jejím v dětství. Rickman hrál parádně i když ty jeho více role byly už hodně divadýlkové a moc mi tam neseděly. Madeleine Stowe mu byla ve své křehkosti a kráse dokonalou obětí... Těžko vybrat jiný protipól sadistickému vyšetřovateli. Ano, lidskou duši nelze spoutat. Nelze ji získat ani zlomit. Pokud nechceme, nikdo se k ní nedostane. Každý si ji chrání jinak. Někdo v nebezpečí, trýzněn a mučen, přesvědčen o pravdě nakonec může získat trýzněním i vnitřní sílu, kterou dříve neměl. Už se tu pak nebavíme o zmrzačeném umírajícím tělu, ale o duchu. Je zvláštní, že ve většině režimů stále funguje jako prostředek doznání - podpis. Dobrovolný podpis podezřelého pod nějakým prohlášením. Ani ta nejhorší diktatura se jej nesnaží napodobovat, pro ně má cenu když je pravý. Když je podepsán zlomenou obětí. Jako když ďábel chce na úpis jen těch těch pár písmen tvořících jméno psané brkem smočeným v kapičce krve. Tři měsíčky česneku. * * * (14.11.2016)

Ako divadelná hra to vie určite viac osloviť, lepšia atmosféra pre dej o dvoch postavách. Na film je ale mučenia málo, skôr psychologické než reálne, a filozofie veľa, hoci treba vyzdvihnúť majstrovskú hru Rickmana s hlasom. Madeleine je hlavne o tvári, aj keď trpí. Svojou absurditou film pripomína Proces Franza Kafku. Avšak ide o Pinochetovu skutočnosť zo sedemdesiatych rokov a pani s politicky veľmi nekorektným menom Veronica De Negri, ktorú osem mesiacov väznili, neskôr na ulici upálili jej syna a aspoň malej spravodlivosti sa dočkala až po skoro 30 rokoch. Niektorí sa jej nedočkajú nikdy. (22.11.2023)

Síla představivosti jako hlavní charakteristický znak nejen hlavní hrdinky, ale i celého filmu. Closet Land je totiž přesně takový, za jaký ho máte. Řada scén zůstává po celou dobu neobjasněna, řada scén nabízí ve spojení s předchozími vícero vysvětlení ("You are not one of those anti-smoking activists, are you?"), řada scén je možná podle názoru Amnesty International jasná, mně se ale do mysli neustále derou další možnosti. (Policejní stát? Podle popisu možná ano, pro mě je ale mnohem pravděpodobnější možnost jednoho osamoceného šílence, kterému o podpis nějakého papíru vlastně ani nejde.) Ale jak už jsem psala, právě v ponechání prostoru pro divákovu představivost leží obrovská síla tohoto filmu. Paranoia, schizofrenie, nevyzpytatelnost. Je hlavní vyšetřovatel pouze necita, který se snaží zvítězit nad hlavní hrdinkou tím, že si vymyslí své lidské stránky? Nebo snad byl skutečně kdysi profesorem a je pouze vedením donucen být podobně tvrdý? Nebo je to vše jen tolik známý syndrom mnoha obětí, které si vytvoří pouto ke svému vězniteli? Kdo ví. Closet Land je v mnoha ohledech podobný Orwellovu 1984 nebo snad Kafkovu Procesu, mysterií je ale opředen ještě více, protože dál než za vyšetřovací celu oko diváka nikdy nedohlédne. S podobně charismatickým spojením s vnějším světem, jaké představuje Alan Rickman (který na vrcholu kariéry dokázal měnit polohu 'sympaťák odvedle' a 'sadista' se stejnou precizností jako zabarvení hlasu), ale Closet Land není nikdy nudný. Ne Snape nebo šerif z Nottinghamu, ale právě jeden vyšetřovatel z tohoto dávno zapadlého, komorního filmu je pro mě Rickmanovou životní filmovou rolí. (18.07.2011)