Pavouk

Kdyby snad ještě někdo pochyboval o tom, že Ralph Fiennes je excelentní herec, má tady jednu cestu do hlubin Pavoučkovy duše.. Z diváckého pohledu upletl Cronenberg nehezkou, ale zato nesmírně účinnou pavučinku a vy jste buď tlustá moucha, co skrze ní v plné rychlosti proletí a nebo vás ta z pozvolna spředená síť obratně lapí v ponurém chladu nemocné mysli - té autorovy nevyjímaje.. „Clothes maketh the man; and the less there is of the man, the more the need of the clothes.“ (18.02.2011)

Mysteriózní nevím (jestli tedy lze duševní chorobu považovat za mystérium), každopádně naprosto nevídané depresivní drama. Totální duševní zmar... ) :-[ Z téhle pavučinky se prostě nelze jen tak vymotat. A Ralph Fiennes je zkrátka neuvěřitelně uvěřitelný... Po tomhle filmu si s chutí vezmete prášek a budete rádi, že zatím neměli jste nikdy žádné utkvělé představy o tom, kdože vám to kdy vlastně měl ublížit... (09.02.2007)

V Pavoukovi exceluje Ralph Finnes. Ani jeho podání citově narušeného člověka však nedokáže oživit film, u kterého už tak od půlky v podstatě znáte pointu. Film je trochu zdlouhavý, což byl asi Cronenbergův záměr – příběh člověka, který je uzavřen ve světě své utkvělé představy, okolí mu nerozumí. Není to špatný film, ale dojem, který mi z něj zůstal je poněkud matný. (27.05.2006)

Gotickou atmosféru Cronenberg navazuje již (svými?) inversážemi v titulcích. Podobně jako Milan Nápravník, který šel jimi ještě dál, až do oblasti magie... Rozplést pavučinu, v jejímž středu sedíme, nejdříve jako Pavouček a potom jako pořádný Pavouk, není jen tak snadné. Pavouk sleduje Pavoučka a jeho rodiče; rodiče Pavouka i Pavoučka. A to také není snadné. Je možné, že se přehlédne, nedohlédne nebo uvidí něco jiného... Cronenbergův film představuje jednu z možných variací na téma "matka versus děvka", které je samo o sobě nevyčerpatelné. Tato verze je zajímavá hlavně tím, že se Pavoukovi promítá syndrom děvky do všech žen, jejich odstraněním odhaluje svoji matku. Proces to ovšem není tak snadný jako se loupáním hrubé kůry odhaluje hladké dřevo. A výsledek: všechny děvky jsou naší matkou. (06.07.2020)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)