Pavouk

Film ma slaby scenar, ktory sa nevie rozhodnut, ci ma rozpravat pribeh o cloveku, ktory sa liecil na psychiatrii alebo o osudoch vraha ........ Pribeh je priserne nudny, herci ako Fiennes sice fajn, ale Cronenberg sa ako reziser prilis neukazal, skor je tu len za rutinera bez kuska invencie a bez zaujmu. 40 % (14.04.2013)

skoda. cronenbergova filmografia do tohto momentu pre mna absolutne bezchybna. spider ma v prvej polovici totalne znechutil a odrovnal, nastastie druha polovica zachranuje co moze, a tak som to zvladol az do konca. co k deju. ten je pomerne lahko predvidatelny a viacmenej aj nezaujimavy. fiennes je skvely herec, svoje si zahral aj tu, no z priemeru tento film nevytiahne asi nic. zial. (26.07.2007)

Ticho, deprese, nemluvnost a přitom polovina věcí řečena navíc. Máloco je úmornější než sledovat půldruhou hodinu fatálně zjednodušený příběh se dvěma aspekty - zírajícím Ralphem Fiennesem a polopatickými flashbacky. Ani hypnotizující herecká hvězda mi nedokázala Cronenbergovu studii pochroumané mysli přiblížit. Intimita žádná, forma zbytečná. (07.04.2006)

„Pavouk“ je klasickým Cronenbergovým filmem, který už ale má výrazné náznaky toho, co vidíme v jeho tvorbě v současnosti. Minimum gore a maximum lidské mysli, která se dostala do stavu, který není možné označit za normální. Cronenberg se stále drží své snahy šokovat, kdy v tomto případě je to již příběhem, nikoli tím, co vidíme. V některých chvílích je otevřený, což je prostě jeho deviza, ale na druhou stranu už je více obrácený do nitra duše, nikoli do nitra těla. Pravdou ale je, že mu sedí i tenhle přístupnější styl, který není v některých bodech o nic méně depresivní než jeho krvavé filmové počátky. (22.11.2013)

Pocitově pro mě hodně zvláštní minimalistický film, který si mě na jedné straně hodně získal už během úvodních titulků a výtvarným provedením spolu s titulní písní mě navnadil na silnou komorní atmosféru... na druhé straně dost dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se v neotřele ztvárněných prolínajících se časových rovinách zorientoval a "přiřadil" si hlavní postavu do retrospektivního příběhu se vztahem mezi synem a otcem na pozadí krutého zločinu na konkrétní místo. Já totiž chvílemi váhal, zda onen muž vystoupivší z vlaku nepředstavuje v minulém příběhu či svých myšlenkách dvě postavy – otce a syna – současně v jedné osobě, nebo zda není jakýmsi zhmotněným svědomím kohosi z nich... u Cronenberga by asi nic podobného nebylo nemožné :), také nám už jednou v minulosti natočil Příliš dokonalou podobu o dvou bratřích. No a pak... geny se prostě v něčem dědí, potomci prokazují spřízněnost, jak nám potvrzuje závěrečná pointa, a člověk... je skrze geny někdy doslova lapen do sítě, jako ten pavouk... se nám možná snaží říct Cronenberg v doprovodu ústřední metafory tentokrát, jestli jsem ve finále Pavouka správně pobral? Film měl pro mě pár slabších záchvěvů, ale za skvělou atmosféru a výkon Ralpha Fiennese (pro mě zatím hlavně mistr Gustaf z Grandhotelu Budapešť, ale fantasticky tady ztvárnil i tajuplného zádumčivého psychopata) zaokruhluji na 4 hvězdičky. David Cronenberg jako režisér též nezklamal, přestože mám v jeho tvorbě i silnější favority. [75%] (23.04.2023)