Pavouk

Takhle smutný a depresivní film jsem už dlouho neviděl. Příběh pavoučka, který je ať už z jakéhokoliv důvodu slabý, neschopný a samotář, ale přece jen vyniká jednou vlastností, dokáže zjistit vše, co se týká jeho samého - takže také jasně ví, v jakého pavouka jednou dospěje. I přes "podvodný" konec (takové skutečně nesnáším) má příběh společné rysy s Bressonovou Muškou (vida, jak jsou ty názvy příbuzné) - takto, za první tři čtvrtiny a jejich převelice smutnou atmosféru, si pořád ode mně vyslouží 8/10. (07.04.2006)

Pavouky nesnáším, ale tohohle miluji. Ralph Fiennes potvrzuje, že je schopný zahrát cokoliv, ovšem pokud je jeho postava jakkoliv divná, tím lépe pro něj (a pro nás). Po prvním zkouknutí čtyři silné hvězdy, po druhém už pět bez mrknutí. A to, že jsem znal pointu, vůbc nevadilo. Jak řekla jedna moje známá - ten film je jako nanuk. Mrazivý, ale setsakra dobrý. (31.10.2009)

Jako letitá obdivovatelka Ralpha Fiennese(!) zkusím komentovat objektivně. Jeho skvělý herecký výkon se v Pavoukovi nedá popřít. Spolu s krásně pochmurou atmosférou do mě film pravidelně vtiskává škálu pocitů. Na poprvé jsem film zcela nepochopila, ale dneska se v něm přímo rochním. Ralphovi příjemně sekundují Miranda, Gabriel i malý Pavouček. Tenhle typ filmu s tímhle typem hlavního hrdiny a touhle atmosférou je přesně můj šálek kávy. A proč se na film nedívat? Není to podívaná pro každého, může se zdát zdlouhavý a nezáživný. Nikoliv pro mě. (03.01.2007)

..prelínanie svetov jedného muža, ktorý je "tak trochu iný" než sa na prvý pohľad zdá je jednou z výrazných cronenbergových tém..tu navyše hrá s otvorenými kartami, keď predstavuje čudáka clegga a otvorene informuje o jeho schizofrénii..aj napriek tomuto poznatku bez použitia "záhadných postáv" udržiava cronenberg prehľadný chaos v divákovi - čo je skutočné a čo len alúzia, výplod deformovanej mysle, pričom obe "reality" podáva rovnako dôverihodne, zahalené v tiesnivej atmosfére neistoty a plazivej nervozity..ponúka, ako vo väčšine svojich filmov pohľad na otvorenú ranu tak, aby pritiahol pohľad diváka a ten sa dobrovoľne nechal vtiahnuť a neodvracal pohľad..v pavúkovi, samozrejme, táto rana nie je fyzická, ale rovnako dobre zraňujúca a nepríjemná.. priznávam, išla som do kina na kombináciu cronenberg-fiennes-byrne-richardson, nakoľko mi prišla úchylne skvostná (skoro ako dávnejšie fincher-pitt-bonham carter-norton)..odniesla som si dávku chladu, nepokoja, spomalil sa mi dych..veľmi silmý, veľmi dobrý, čisto a s láskavo-cynickým odstupom stvorený film.. (29.12.2005)

Nevím přesně proč - patrně zmatek v hlavně postavy R. Fiennese - mi připomněl nedávno viděnou Identitu. Ale i přes tento fakt je Pavouk zcela jiným filmem. Především je to herecký koncert Ralpha Fiennese a v druhé (ne méně důležité) řadě je to vizuální stránka Davida Cronnenberga. Zvlášť prvních 20 minut mě fascinoval svými pochmurnými obrazy, ale bohužel příběh nebyl natolik silný ani zajímavý, abych se těmito pochmurnostmi bavil celý film. (28.09.2003)