Pavouk

Absolutní mistr bizarností Cronenberg se tentokráte vydal po pěšině směřující od jedné choré mysli k druhé a zasvětil nás do života další rozviklané mužské identity. Minimalistický Pavouk vypráví o málomluvném, respektive mumlajícím Dennisovi, který je po letech propuštěn z blázince a během bezcílného bloudění špinavými ulicemi rozpomíná o svém (ne právě ideálním) dětství, ve kterém bylo všechno možná tak trochu jinak. Nezvyklé úhly kamery, vše přizpůsobeno hrdinově schizofrenii a tím pádem zvláštní optice, Cronenberg je opět krutý a zaměřující se na detail. Největším kladem filmu je pak bezesporu účast Ralpha Fiennese, v roli hnusně vypadajícího, zkrouceného podivína, přesto díky němu uvěřitelně ztvárněného, duševně nemocného člověka. Výsledek však nikterak neomámí.. (19.04.2006)

78% - Pocity bezmoci, bloudění mezi sny a realitou, touha po vykoupení, i po pomstě - To je Cronenbergův Spider. Film na mě velmi zapůsobil svou syrovostí a "neskutečnou opravdovostí". Patrně vyčerpal z minima prostředků maximální výsledek. Tato sonda do šílencovy hlavy podbarvená skvělou hudbou Howarda Shora rozhodně stojí za shlédnutí, leč vzhledem ke své plochosti bude patrně náročná na koncentraci, bez které divák efekt filmu neocení. (18.04.2006)

Ticho, deprese, nemluvnost a přitom polovina věcí řečena navíc. Máloco je úmornější než sledovat půldruhou hodinu fatálně zjednodušený příběh se dvěma aspekty - zírajícím Ralphem Fiennesem a polopatickými flashbacky. Ani hypnotizující herecká hvězda mi nedokázala Cronenbergovu studii pochroumané mysli přiblížit. Intimita žádná, forma zbytečná. (07.04.2006)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)

V Pavoukovi exceluje Ralph Finnes. Ani jeho podání citově narušeného člověka však nedokáže oživit film, u kterého už tak od půlky v podstatě znáte pointu. Film je trochu zdlouhavý, což byl asi Cronenbergův záměr – příběh člověka, který je uzavřen ve světě své utkvělé představy, okolí mu nerozumí. Není to špatný film, ale dojem, který mi z něj zůstal je poněkud matný. (27.05.2006)