Zámotek 2: Návrat

Jednicka si o pokracovani primo rikala, ale tohle se moc nepovedlo. Dej je rozdelen na zcela nezavisle linie. Ta prvni je zachrana jednoho zamotku, ktery nasli vyzkumnici. Dejove daleko dulezitejsi, ale ve filmu ma daleko vic prostoru ta druha linie a to je navrat duchodcu. Po 5 letech nikoho (az na nejblizsi pribuzne) nezajima, kde byli, navic, kdyz byli prohlaseni za mrtve. Dum, auto, i zdravotni peci maji jako kdyby odjeli pred 5 dny. No a vrcholem je onen basketbalovy zapas, kde kalich patosu opravdu pretekl. Az v zaveru se obe linie spojuji pri zachrane jednoho mimozemstana. Hlavnim kladem filmu je asi to, ze se tu sesli prakticky vsichni herci z jednicky. (29.12.2008)

Ex-pozemšťania sa vracajú späť na Zem odviesť zopár kokónov z mora, aby pochopili, že im tie choroby, utrpenie a rodiny vlastne celkom chýbajú. Pokračovanie už nemá čo ponúknuť, len žmýka posledné kúsky dužiny, ktorá vyschla kdesi počas prvého dielu. Máme tu zápletku akú odhadnete po piatich minútach, trápny humor postavený na dôchodcoch - superhrdinoch, ktorí hravo nakopú zadky v basketbale aj urasteným Afroameričanom a zúfalo natočenú záchrannú misiu aká je tak trochu do počtu. Jediný zaujímavý moment prichádza s poslednou scénkou, ktorá dá dohromady dve napohľad zbytočné postavy. Toť jediný svetlý bod zbytočného pokračovania postrádajúceho všetko dobré z jednotky. (18.04.2016)

Hlavní hrdinové prvního příběhu se vrací zpět na zem, aby vyzvedli zbylé kokony s marťany. Jenže jednoho vyzvednou vědci a začnou jej zkoumat. Zbývá málo času na záchranu. Přesto se během záchranné akce najde čas na budování vztahů mezi mladými i starými a také na uvažování o tom, zda žít věčně mimo Zemi nebo zůstat doma a v klidu zemřít. Jsou zde ale rozehrány i vážnější témata, jako je ztráta nebo záchrana blízké osoby. Ve filmu zazní mnoho mouder, zvláště když hlavními hrdiny jsou starší lidé plní životních zkušeností. Na rozdíl od jedničky sice filmu chybí napětí i více akce, naopak je zde více kladen důraz na mezilidské vztahy, a protože film hlásá pozitivní myšlenky zaobalené ve slušně plynoucím příběhu, zaslouží si podobné ocenění jako jeho předchůdce. (13.04.2005)

Po několika letech se skupina staříků vrací na Zemi se skupinou mimozemšťanů, kteří si přijeli pro zbytek svých kolegů. Opět se setkávají se starými přáteli i se svými rodinami, a zjišťují - že ač ve vesmíru nejsou žádné nemoci ani zlo, přece jen má život na Zemi své kouzlo. Navíc musí všichni zapojit své síly, aby dokázali osvobodit jednoho z mimozemských návštěvníků, který je zajat a zkoumán v armádním zařízení... Jednička je pro mně takovým etalonem sci-fi komedií z konce minulého století (ruku v ruce s E.T., číslem 5 a dalšími). Filmem - který i přes několikeré shlédnutí nikdy nezklame. Nezkoumáte, jestli je něco takového možné či nikoliv, prostě se jen bavíte. Druhé pokračování - jak už to bývá údělem pokračování - je už o řád slabší. Asi jako když si podruhé vylouhujete sáček čaje - ona chuť tam stále je, ale už je někde v pozadí, a v popředí zůstává jen čistá voda. Stejně tak ve filmu - pár vcelku dobrých scén je doplněno nudným balastem, u kterého máte co dělat, abyste nezadřímli... (17.04.2012)

„Už som to raz videl, ale vždy ma to ohromí.“ To by neboli producenti Zanuck/Brown (vlastne by to neboli NIJAKÍ producent), aby si nechali ujsť príležitosť na zarobenie si nových miliónov na podojení kravy, ktorá už v minulosti raz podojená úspešne bola. Zámotok v roku 1985 bol dojemnou, príjemne odľahčenou sci-fi o dobrých mimozemšťanoch, pozemsko-mimozemskej láske a ľudskej starobe. Snímkou, v ktorej zostarli len efekty. V neposlednom rade to však bol i parádny hit a tak nečudo, že už o tri roky neskôr vzniklo pokračovanie. Bohužiaľ, scenár stratil moment prekvapenia, takže to miestami pôsobí skôr ako remake, než ako plnohodnotný sequel. Návrat starých známych je s prepáčením vycucaný z prsta; proste dôvod, prečo vrátiť obľúbené postavy naspäť do hry a zarobiť vďaka nim pár desiatok miliónov dolárov, sa vždy nájde. No remeselník Daniel Petrie (televízny werewolf movie Znamenie vlka z roku 1972) nie je Ron Howard. Našťastie, ak sa zmierime so smutnou situáciou, že snáď každý úspešný titul sa akoby až MUSÍ dočkať dvojky (a s niekoľkými "čudnými" scénami, ako je tá v reštaurácii), zostane nám vlastne príjemné a poctivé žánrové remeslo, ktoré je (viac než len) znesiteľné i vďaka návratu všetkých starých známych (Brimley, Ameche, Guttenberg, Dennehy, Welch). (17.01.2007)