Hrůza přichází z moře

Ještě o poznání slabší verze už tak slabšího snímku The Beast From 20,000 Fathoms, která sice nepostrádá nic, čím by měl ryzí monster film padesátých let disponovat, ale schéma je tentokrát značně mechanické a nudné. Romantická linie je otravná a hlavně, obří chobotnice vyvolává dnes už skutečně jen úsměv a hrozně debilně působí, jak likviduje město i jeho obyvatele napůl ponořená v oceánu. Další žánrový příspěvek, na němž se pouze ukazuje dominance soudobých filmů jako Them! nebo Tarantula, které disponují režijní vynalézavostí a atmosférou. (13.02.2018)

Až v úvodních titulcích jsem si všiml hereckého obsazení kousku, který jsem si dal včera na dobrou noc. Faith Domergue v oblíbených nemám jen náhodou, a zde mě znovu potěšila (např. jako civilní poradce pracující pro armádu suverénně úkoluje velící důstojníky, ti polknou a rozkazy poslušně vykonají...). Velmi zdatná konverzačka s velkým, žravým, radioaktivním plodem moře v hlavní roli. Zcela funguje linka monstra, Harrryhausenovi se povedlo, naštve jedině snad opakování záběrů a drobné nelogičnosti typu, že i po zlomení mostu přes něj nadále v pozadí záběru jezdí auta. Na konci došel rozpočet na triky, tak potvora líně leží na mělčině a apaticky se nechá odpravit -- ale jak jsem psal, to Harryhausenovi za vinu klást nelze. Technika: docela pěkný autentický vnitřek ponorky (byl jsem uvnitř USS Bowfin v Pearl Harboru, tak vím). Lokace: Hned několik míst v Pacifiku, kde jsem byl. Super :) Nemonstrózní linka: K mé plné spokojenosti, zde fungující milostný trojúhelník je z levných scifi fláků nejlepší, co jsem kdy viděl. Faith pohrdá zábrananami chodit s oběma hlavními hrdiny najednou a oni se chovají také dospěle. Inu, od Casablanky značný posun. Čekal jsem, jak to zazdí romantický závěr, a ono vůbec ne. Správně! (06.08.2014)

Snímek s velmi pomalým rozjezdem, což mu celkem ubližuje, a to i vzhledem ke stopáži. Jenže pro mě osobně má to správné padesátkové kouzlo, stejně jako klasický příběh o tom, jak člověk zasahuje do něčeho, do čeho by zasahovat neměl. Nemůžu si pomoct, ale tohle mě baví. Navíc jsem se docela těšil na to, jak bude animace Raye Harryhausena vypadat v černobílé. Bohužel trikově je toho ve snímku strašně málo a ten je tak odkázán hlavně na dialogy, což je škoda. Jakmile ale dojde na chobotnici, už je to jiný film, lepší. Její snaha strhnout Golden Gate je úchvatná. (11.12.2013)

Již jasným signálem k dobré podívané je jméno člověka, který měl na starosti speciální efekty. Ray Harryhausen je zárukou kvality a i tentokrát odvedl pořádný kus práce. A to i přesto, že obří chobotnice nedostala ve filmu zas až tolik prostoru, tedy hlavně ze začátku. Nejúžasnější scénou byl útok na známý Golden Gate Bridge. Možná si řeknete, co může být skvělého na klubku svíjejících se chapadel? Dokud to neuvidíte, tak neuvěříte. Většina z vás má jistě zkušenosti z céčkových filmů typu Octopus atd., ale tohle je jiná liga. Samozřejmě se musí brát ohled na dobu vzniku, ale i tak se tvůrcům podařila slušná práce. Pohyby chapadel vypadají v rámci možností věrohodně, tedy žádná gumovitost na první pohled. Rovněž její ničení San Francisca nabízí pěknou podívanou. Samotná atmosféra mi v určitých chvílích ovšem připravila několik „horkých“ chvilek. Nelze si nevšimnout její nevyváženosti a především v první polovině filmu nebyl obsah zrovna moc záživný. Tedy až do chvíle, kdy se chobotnice konečně představila poprvé v akci. Do té doby musí divák zkousnout nejen romantickou vložku mezi hlavní trojicí, ale i poněkud vlažný děj. Víc se totiž mluvilo, než aby se objevila nějaká pořádná akce. (05.08.2012)

79 minut stopáže, ale budete se cítit, jak po sledování 5 hodinového maratonu na téma armádní kecy, milostný trojúhelník a jedna velká chobotnice. Pokud se těšíte na Harryhausena, pak přetočte film až na poslední hodinu. Dočkáte se pěkné destrukce mostu a vpádu chobotnice do města. Hodnocení OST: Lehce podprůměrné 50tkové 4,5/10. (12.03.2013)