Hrůza přichází z moře

79 minut stopáže, ale budete se cítit, jak po sledování 5 hodinového maratonu na téma armádní kecy, milostný trojúhelník a jedna velká chobotnice. Pokud se těšíte na Harryhausena, pak přetočte film až na poslední hodinu. Dočkáte se pěkné destrukce mostu a vpádu chobotnice do města. Hodnocení OST: Lehce podprůměrné 50tkové 4,5/10. (12.03.2013)

Již jasným signálem k dobré podívané je jméno člověka, který měl na starosti speciální efekty. Ray Harryhausen je zárukou kvality a i tentokrát odvedl pořádný kus práce. A to i přesto, že obří chobotnice nedostala ve filmu zas až tolik prostoru, tedy hlavně ze začátku. Nejúžasnější scénou byl útok na známý Golden Gate Bridge. Možná si řeknete, co může být skvělého na klubku svíjejících se chapadel? Dokud to neuvidíte, tak neuvěříte. Většina z vás má jistě zkušenosti z céčkových filmů typu Octopus atd., ale tohle je jiná liga. Samozřejmě se musí brát ohled na dobu vzniku, ale i tak se tvůrcům podařila slušná práce. Pohyby chapadel vypadají v rámci možností věrohodně, tedy žádná gumovitost na první pohled. Rovněž její ničení San Francisca nabízí pěknou podívanou. Samotná atmosféra mi v určitých chvílích ovšem připravila několik „horkých“ chvilek. Nelze si nevšimnout její nevyváženosti a především v první polovině filmu nebyl obsah zrovna moc záživný. Tedy až do chvíle, kdy se chobotnice konečně představila poprvé v akci. Do té doby musí divák zkousnout nejen romantickou vložku mezi hlavní trojicí, ale i poněkud vlažný děj. Víc se totiž mluvilo, než aby se objevila nějaká pořádná akce. (05.08.2012)

Na to, že je film relativně krátký, trvá až pozoruhodně dlouho, než se v něm začne něco dít. Nejprve strávíme půlhodinu ve společnosti milostného trojúhelníku, poté se dočkáme scény, kdy Harryhausenova příšera napadne loď (přičemž zjistíme, čím že se inspirovali hoši z ILM při výrobě scén s krakenem pro druhé Piráty z Karibiku), pak se milostný trojúhelník vrátí na scénu, my se sice nenudíme, ale stejně pořád čekáme na finále. Finále naštěstí přijde. A se vším všudy. Obří chobotnice řádí, ničí domy, Golden Gate Bridge, zaplácává nebohé Sanfrancisčany... Radost pohledět. Tomu, co přišlo z hlubin moře, nakonec za to, co přivodilo těm, kteří se nebojí v restauracích požírat malé chobotničky, dávám tři hvězdy. (02.06.2011)

Pozoruju, že většina komentátorů je příliš kritická, ale já budu především chválit. Nedostatky se samozřejmě najdou, ať v ději, logice, chování postav atd., ale na tom vůbec nesejde. V první řadě je tu klasický monster biják s typickou atmosférou, dějem, zápletkou, postavami a milostným motivem. V druhé pak skvělí herci - sympatická Faith Domergueová a charismatický Kenneth Tobey, jehož šovinistické hlášky mě ne a ne přestat bavit. A především je tu nádherné Harryhousenovo monstrum, okouzlující obří jak jinak než radioaktivní chobotnice, jejíž závěrečný útok na San Francisko je napínavý a trikově okouzlující. Ale i když není na scéně, děj příjemně ubíhá a vůbec nemám na rozdíl od většiny tady pocit nějaké vaty, i kapitánovo milostné tápání má vtip a rádobyemancipovaná profesorka je k sežrání. Škoda, že jsem na tyhle pecky nemohl chodit do kina jako kluk. Vždyť je to nádhera. (26.03.2014)

V 50.letech se spousta monster-bijáků točila podle jednoho osvědčeného vzorce - velkou potvoru vyrušilo z netečnosti či zmutovalo NĚCO (většinou nukleární testy) a ta následně nastoupila zkázonosnou cestu, nejlépe směrem k nějakému velkému městu. Přesně o tohle jde i v tomto filmu, ve kterém obří chobotnice zpočátku ohrozí atomovou ponorku, poté zničí rybářskou loď a nakonec terorizuje San Francisco. Že tento, dějově nijak vyjimečný monster-flák, nezapadne prachem ve filmovém archívu, ale naopak se může stát ozdobou speciálních fanouškovských DVD edicí, může vděčit jedinému jménu - trikařské legendě a proslavenému tvůrci stop-motion animace Ray Harryhausenovi (Souboj titánů, Zlatá Sindibádova cesta, 20 Million Miles to Earth, Jáson and the Argonauts). Harryhausen si svůj trikový debut odbyl o dva roky dříve filmem THE BEAST FROM 20000 FATHOMS, který slavil ve své době slušný komerční úspěch a představil světu typické harryhausenovské figurky, kterým vdechlo život pookénkové snímání. V tomhle filmu se Harryhausen "vyřádil" s animací chobotnice. Její útok na Golden Great Bridge na konci filmu vypadá na svoji dobu skvěle, chapadla jsou krásně rozpohybována, boří stěny a dokonce vrhají stíny. Prolínání se záběry se skutečnými herci vypadá velmi dobře a ne tak nepatřičně, jako v případě THE BEAST.... Stejně tak zadní projekce nejsou tak do očí bijící, slabší chvilku si Harryhausen vybral v závěrečných podvodních (tradičně) sekvencích, kde model ponorky a studiové prosředí prostředí kolem potapěčů je příliš okaté. Přesto se dá říci, že Harryhausenova práce přebila nedostatek v podobě očekávaně fádního děje. Celé tři čtvrtiny filmu je třeba se prokousat skrze lehce načrtnutý milostný trojuhelník a následné milostné vzplanutí mezi hlavními postavami - kapitánem atomové ponorky (v podání tehdy velmi oblíbené hvězdy B-filmů Kennethe Tobeye) a významnou vědkyní, i skrze trochu zdlouhavé vědátorské ujišťování o existenci velkého hlavonožce (pobaví teorie vědkyně, že chobotnice vlivem radioaktivního záření změnila prioritu svého jídelníčku a tou se teď nutně stal vyšší živočišný druh - lidé). Obojí tu slouží jako časová výplň před velkým finále v San Franciscu, kde ke slovu přijdou mocná chapadla, torpéda a dokonce plamenomety. Předvídatelnost a jistá dávka naivity nevadí, pro tyhle fláky mám zkrátka slabost :o) A hlavně pro Harryhausena. (24.01.2005)