Příběh z Filadelfie

Cukrovito sladký, Hepburnovsky pôsobivý, Grantovsky vtipný a Stewartovsky umelecký. Tak by sa dal popísať tento film, ktorý je mierne naivnou ale svojim spôsobom neskutočne príjemnou a krásnou rozprávkou so sociálnym podtextom , geniálnym scenárom a obmedzením prostredím na ktorom je rozohraný neskutočne vtipný a romantický príbeh aký len môže byť. Cukor natáčal filmy s určitou precíznosťou a ľahkosťou jemu vlastnou takže aj v dvatsať minutovej scéne ktorá sa odohráva len v jednej miestnosti dokázal odľahčiť všetko čo sa dalo a tak spravil scénu zaujímavejšou a krajšou. Čo sa týka spracovania väčšinou to u divadelných hier prenesených na plátno dopadne veľmi dobre vzhľadom na to že scenáre sú väčšinou napísané a jediné čo treba je ich len uviesť na filmovú podobu a pripraviť prostredie pre scénu. Vyšlo to aj tu a perfektne. Hepburnová nemôže s krásou súťažiť s Audrey ale čo do herectva je predsa len trocha lepšia , hravejšia a príjemnejšia. Celkovo jej chápanie postavy, odriekanie dialógov alebo celkom obyčajné scény kde len sedí a popíja majú šmrnc a pozornosť strháva na seba. Stewarta mám rád , pretože tento chlapík spolu s Hitchkokom vytvorili kopec nezabudnuteľných diel, ale vidieť ho takto vlastne na začiatku jeho kariéry, kde hraje kvázi umelca je nostalgické a príjemné a jeho imporvizácie a celkovo jeho herectvo je priamo úmerné snímku takže môžem len pochváliť. No a nakoniec majster Grant ktorého vtipné znázornenie bývalého Tracynho manžela s veľmi neobvyklím menom je zahrané na výbornú. Jeho komediálny prejav tu dosahuje hraníc v dobro zmysle slova. Celkovo ma tento film nadchol a rozhodne na neho budem spomínať v dobrom a keď na to príde , hlavne tá nostalgická nálada stačí ho len vybrať s poličky s Dvdčkami. (09.09.2008)

Film, ve kterém se sešli tři z největších hollywoodských hvězd všech dob. Dva dvorní herci mistra Alfreda Hitchcocka Jimmy Stewart a Cary Grant a možná vůbec nejslavnější herečka všech dob, Katherine Hepburn. Takový lesk vás chtě nechtě poněkud oslepí - přistupovat k takovému filmu nezaujatě vzhledem k těm jménům je velice těžké. Možná jen díky tomu je Příběh z Filadelfie tak slavný. Přesto, vtipy a gagy jsou milé a opravdu zábavné, příběh je sice hodně triviální (ostatně, jde o screwball comedy), ale mistr Cukor ho podal s vkusem a elegancí, takže se na to dobře dívá a my upřímně držíme palce šarmantnímu Grantovi, aby si tu svoji Zrzku na konci vybojoval. Krásný exemplář kvalitní klasické komedie. Pokud vám zachutná, doporučuju poohlédnout se po Jeho dívce Pátek či Leopardí ženě... (05.08.2006)

I přes trapnou začáteční groteskní scénu se mi to moc líbilo. Hlavně to je film pro lidi, co mají rádi konverzace, debaty a převážně rozhovory mezi postavami. Díky bohu, že v roce 1940 prakticky neexistovaly efekty a filmy stály na silných příbězích. Jinak Grantova polobritská-poloamerická angličtina je fajn osvěžení. No a scéna, ve který je Stewart nakropenej, je legendární. (16.01.2013)

Mnoho milých momentů, břitkých replik i milostného napětí, ale tak nějak mi přišlo, že skvělé obsazení musí dotahovat nedostatky ne úplně dopečeného scénáře – tak třeba o Tracyině nepříjemných osobnostních rysech se toho sice hodně namluví, ale vidět na ní nejsou (asi se tu kalkulovalo s dobovou pověstí samotné Hepburnové), tudíž ani její „proměna“ nepřináší žádnou zvláštní satisfakci; chudák ženich je snad až příliš přímočaře za nesympatického šášu a novinářská zápletka vyšumí do ztracena… Zkrátka, ač to má ambici být něco víc než screwballovka z „lepší společnosti“, ty vážnější podtóny se mě nějak nedotkly. Možná jindy v jiné náladě, zatím tak max. ***1/2. (27.02.2019)

To je mi obsazení - Gary Grant, James Stewart, John Howard a hlavně Katharine Hepburn... A teď si vemte první tři jména a představte si jejich "souboj" o slečnu Hepburn. Už tohle samo o sobě slibuje zážitek, který George Cukor podpořil příjemnou režií. Snímek tak má dobré tempo a drží diváka v dobré náladě po celou svou stopáž. Prostě velice dobrý standart klasického Hollywoodu. Oh it's all right Tracy. We all go haywire at times and if we don't, maybe we ought to. (24.06.2010)