Já a Ty a všichni ostatní

Já na tom byla tak trochu jako Malarkey i když Miranda mně byla sympatická už jen tím, že co si uvařila, to si také snědla. Byl to takový koktejl s mnoha chutnými momenty, ale některé se z mého pohledu pozřít nedaly. Miranda má nesporně velký talent, který možná ještě nevyplul úplně na povrch v celé své kráse, ale je docela možné, že mám zrovna špatný den, já nevím. (01.02.2019)

))< >(( , sice ne navždy, ale 90 minut stačí (viz http://www.youtube.com/watch?v=KQoJo81lujk ). _____ Další tríčky _____ http://www.youtube.com/watch?v=85pP7yvA3do (všimni si jak to začíná a končí jak týpek čumí na ptáka, moc to vidět není). _______ čekal jsem _____ něco důmyslného, výsměch, ... místo toho mi to přišlo jako že autoři snažili za každou cenu tam dát nějakou prapodivnost . _____ Každá postava _____ je divná - karikatura romantičky, 2 píč, šprtky, ubožáka, pedofila, pedofilky, pedofila a malý kluk (předpokládám, že prcek co má rád hovínkový "tenis" má symbolizovat ... ééé ... něco, nebo něco jiného ... každopádně to byl důvod proč jsem se na to koukl - mělo mi tak dojít že jde o čiré umění = hovno - tedy, že na to nejsem dostatečně intelektuálně vybaven). ____ Poetické _____ to je (metafory, hyperboly (= hysterie), něco se tam pravidelně opakuje, ...), ale celou dobu jsem si říkal "Ok, a co jako?" (03.04.2010)

Jedním ze základních předpokladů pro natočení úspěšného amerického nezávislého filmu je vysoká míra osobitosti jeho hrdinů. Zde jsem si místy říkal, že už je to přeci jen trochu moc. Na druhou stranu, kdyby Miranda July (režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role v jedné osobě) napsala normálnější postavy, šlo by jenom o další úsměvný nezávislák s pěknou myšlenkou, nad kterou každý chápavě pokývne hlavou. Takhle se můžeme těšit na zapáleného prodavače bot, na malého, perverzního černouška, na jeho orálně (ne)uspokojeného bratra, na dvě sexuchtivé puberťačky, s chutí provokující neméně nadrženého souseda nebo na svéráznou umělkyni. Jsou to exoti, ale mají srdce a to vaše si taky získají. Na oplátku za příjemně strávených devadesát minut toho od vás Já ani ty ani všichni ostatní mnoho nepožadují, pouze určitou dávku empatie a zkušeností s problémem, který nás trápí celý život, tedy se životem samým. Děj, nebo spíše úhledně sestříhaná série miniepizodek s individuálními pointami, posunuje vpřed poslouchatelná hudba a množství situací příliš bizarních na to, abyste na ně nereagovali alespoň malým úsměvem. Podobné filmy bývají často přirovnávány k práci Woodyho Allena, jenže zrovna tento, na rozdíl od takového Igbyho, vůbec nespoléhá na humor konverzační a připomíná jakéhosi omylem komického hybrida Třináctky a Ken Parku, resp. ukazuje, čím chtěly oba filmy bez zjevného úspěchu být. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, vik (10.06.2007)

„Do prdele! Do prdele s tebou! Do prdele se mnou! Do prdele se starými lidmi! Do prdele s dětmi! Do prdele s mírem!“ Další příjemné setkání s neobyčejnými osudy obyčejných lidí. Promakané dialogy (procházka ulicí aplikovaná na vztah), dojemné scény (ryba na autě), humorné scény (malý kluk a jeho erotický chat, sousedova komunikace s dvojicí mladých holek či jejich zkouška, která z nich umí lépe kouřit). Podobné filmy mám hodně rád, cítím se jako by se to dělo kolem mě, jako bych to pozoroval přímo a v reálném čase. Ukazují, že není důležitý cíl života, nějaký konec cesty, kterého je třeba za každou cenu dosáhnout, ale že radost ze života, štěstí a chuť do něj, spočívá právě v té cestě, v milionech náhodných a nezapomenutelných okamžicích, tvořících jednotlivé kousky dlažby té cesty. (30.06.2009)

Všichni tak nějak celý život pokukují po té tajemné a zcela nepředvídatelné síle, jakou láska bezesporu je.. Americký nezávislý počin v úvodních minutách zcela náhodně rozhodí kostky v anonymním světě a představí několik nesourodých postav – umělkyně s videokamerou, právě se rozvádějící bílý prodavač v obuvi, jeho dva černí synové rádi chatující na netu, dvě naivní puberťačky zkoušející chutě dospívání. Jak už to tak bývá, osudy jednotlivých postav se postupně začínají prolínat, divák dostává smysluplná vodítka. Nechybí ani humor, pro některé na hranici snesitelnosti, pro jiné příjemná změna. Autorský počin Mirandy July místy pobaví, místy potěší, často šokuje. V dobrém i zlém. Toto smutné, přesto svěží vyprávění ale není rozhodně pro každého!! (25.08.2006)