Nadja

Pro mne naprosto kultovní záležitost. V ostravském minikině jsem měl to štěstí, že jsem si hutnou a pomalou atmosféru tohoto filmu užil pěkně na plátně...a se mnou asi tak 3 další lidé v sále :)). Bylo to v době, kdy jsem hltal filmový klub, Lynche, Cronnenberga a další šílence, jejichž filmy se k nám dostávaly velmi zřídka - a internet ještě neumožňoval nekonečné stahování věcí, jež u nás nejsou v distribuci. Dokonalá vyprázdněnost lidí, města, doby...to je to, co na tomto filmu miluji...a forma - vše je dokonale hrubé, neurčité, rozmazané...stejně jako nitra hlavních hrdinů. Tento "upírský" snímek je jako těžké víno...užíváte si jej pomalu, noříte se do něj a až při prázdné láhvi zjistíte, že to, co zpočátku vypadalo nestravitelně, vás naprosto uhranulo. (22.02.2010)

S těmito Lynchovskými úlety to mám složité - záleží na rozpoložení, s jakým k filmu usedám. U Nadji bohužel očividně nebylo příznivé. Chápu, co se na tom někomu může líbit, mně to dneska vyloženě nesedlo. Scházel mi tu ten nepopsatelný element, kvůli kterému miluju díla, která David sám režíroval, od Mazací hlavy po Mulholland Drive. Přišlo mi to, jako kdyby se Michael Almereyda snažil čarovat bez znalosti kouzelnických zaříkadel. (21.05.2010)

Marek Dobeš svoji recenzi v Ikarii před lety trefně nazval NUDJA. Nadju produkoval David Lynch a je to na filmu znát. Pěkné černobílé coolové obrázky podbarvené výbornou psychedelickou hudbou, ale chybí tomu to nepopsatelné "něco", kvůli čemu na Lynchovy filmy nechápavě zíráme s otevřenou pusou. Proto jsem u Nadjy většinou pouze nechápavě zíval s otevřenou pusou. (11.08.2007)

Může být nějaká představa ještě víc vzrušující a sexy než je skloubení pojmů "David Lynch" a "vampýrismus"? Lépe tenhle snímek snad ani nelze popsat. Postmoderní snová záležitost ze současného světa, v němž se pohybuje upíří rodina s výstřední upírkou Nadjou (dokonalá kráska rumunského původu Elina Löwensohn) a taky roztržitý van Helsing (kdo jiný než Peter Fonda, mimochodem díky takto zvolené roli a postavě mi tenhle film nevím proč nějakým způsobem částečně odkazoval a připomínal Wendersův opus Nebe nad Berlínem), jeho synovec s jeho manželkou Lucy a další. Film není zase tak surreálný jako díla mistra Lynche (však jej také nerežíroval, pouze produkoval), má mnohem víc narativní strukturu, což ale vůbec není na škodu. Nosným prvkem je černobílá dokonalá vizuální stránka (spolu s výborně zvolenou hudbou, Portishead sednou), která převádí temné reálie ve filmu znázorněného světa do mimořádně přitažlivé roviny a je úžasně zvrhlým umocněním celého dekadentního vyznění. Ano, svět ukázaný v tohle filmu je mimořádně temné, vyprázdněné, tiché a depresivní místo, které je ale tak přitažlivé a vzrušující, že mu žádný správně dekadentně založený divák neodolá. Spojení s temnotou zde vyvolává pocit hlubokého uspokojení a vnitřního klidu. Takže u mne jednoznačně plný počet. Jedná se ovšem o vysoce niternou a pocitovou záležitost, takže hodnocení můžou být ledajaká, záleží na rozpoložení a nátuře každého diváka. Jinak se divím, že tenhle snímek nemá mnohem kultovnější status, protože předpoklady pro to má víc než dokonalé. 10/10 (28.03.2011)

Ač nedokonalý a ne vždy profesionálně působící snímek Nadja jest, přeci jen poutá něčím zajímavým, lehce obskurním. Je tu celá plejáda prazvláštních charakterů, vývoj příběhu (a mnohých dialogů) nese se spíše v duchu béčkových filmů, nechybí špetka humoru, nadsázky, neschází však ani pocta klasickým hororovým vyprávěním a podmanivá černobílá atmosféra. Nadja je upírský trip s kapkami krve, touhy, trochou másla (vtip pro absolventy), především však svérázně vyšperkovaný žánr (nemám ten termín příliš v oblibě, nicméně v lehce "postmoderním" hávu) pod záštitou muže navýsost povolaného: Davida Lynche (coby výkonného producenta). Pro ty, kterým dnes nestéká po bradě mléko a rádi by třešničku na závěr (v opačném případě hrozí průjem), musím zmínit vhodně zakomponovanou hudbu. My Bloody Valentine, Portishead (po poletující, cigaretou obdařené Nadě v doprovodu nekorektně tekoucího času a skladby Strangers šílím)... ne, režisér Almereyda 90s fláky nepohřbil tak, jak je s oblibou pohřbívá např. Gregg Araki (nevhodnou scénou především). A že vám to zní celé jako nesmysl? Nadja je (pro mne osobně) především o kouzlu okamžiku, konkrétních scén, tedy dost možná nic pro vás... │80% (03.05.2011)