Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...

Nezapomenutelná zábava (jak televizní tak i ta stará elpíčková) aneb jak se dělá šou v divadle Semafor. Vtipní, osobití a pohotoví Š+G, krásná Miluška Voborníková, záhadný pan Balcar a ostatní.. Á dva tři, šou dva tři. Ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá atd..Byl to zároveň i poslední projekt pánů Š+G, čtyři týdny po jeho natočení pan Grossmann zemřel.:-( Česká televize ho poprvé odvysílala teprve až 16. 12. 1996. (05.06.2008)

Jako dítě jsem se z desek naučila nazpamět nejen povídky, ale i dialogy a tak v televizních záznamech každé "jiné slovo" neomylně identifikuji - patřím ke generaci, která na humoru Š+G vyrůstala... a tak, jako některé písničky (a hlavně jejich choreografie) stárnou, jejich humoru se to netýká.... nyní, kdy na ČT Artu dávají postupně všechny díly, je moc smutné sledovat, jak Jiří Grossmann díl od dílu chřadne (24.08.2016)

Podle ČT má tento cyklus tři díly. První díl nevím, jestli byl vůbec vysílán, ale druhý díl má tento obsah - viz ČT: "Druhý díl cyklu uvedou pánové Grossmann a Šimek hrou se slovy i významy a parodií vědeckého žvatlání (Salvator a Dali byli odkojeni vlčicí a proto se dali na surrealismus, Pythagorova Běta, Packalův zákon…). Následuje dětské okénko s hrami pro děti i dospělé (hra na nenasytnou sběrnu, hra na tátu hub). Šimek čte Povídku proti kouření pro mládež (nazvanou JAK JSEM SE UČIL KOUŘIT) – o tom, jak se učni učili kouřit a jak se jim udělalo špatně. V rubrice PPP Š+G – čili Plný pytel problémů Šimka a Grossmanna se pánové zabývají obezitou a „nekvalitními“ zrcadly – „co já kolikrát po ránu v zrcadle vidím“. V poslední scénce se Grossmann potřebuje poradit o tom, jakou koupit pro slečnu (pohřební) kytku." Tento díl je plný výborných dialogových scének, písničky zpívají Molavcová, Bobek, Burianová, Voborníková a Grossmann. Kromě známé Grossmannovy písně "Jako kotě si příst" jsou všechny písničky velmi slabé, choreografie je doslova příšerná a dnes opravdu vtipná. V titulcích uvedený Helekal v tomto díle nevystupuje. Poslední (třetí) díl: Tradičně vynikající zábavné skeče Šimka a Grossmanna provázejí pro dnešní dobu přeci jen hodně zastaralé písničky s úsměvnou taneční choreografií (Robbová, Molavcová, Voborníková, Helekal, naopak slušná písnička zazní od Pavla Bobka a Nadi Urbánkové, jejíž svatební píseň je nesmrtelná). Začínáme snahou o skvělý začátek nazvaný Eňo něňo, které ovšem končí tím, že pan Balcar neudržel lidskou pyramidu. Dále se na jevišti vymyslí a sehraje skeč "Výpravčí kontra drobný ladič pijan", pak se v dětském okénku udělí několik herních rad dětem, které ukončí pan Balcar neskutečnou ukolébavkou. Poté Šimek přečte povídku "Jak jsem se učil plavat" a pak nastane čas na PPP Š+G - plný pytel problému Šimka a Grossmanna - tentokrát budou na pořadu dne drogy. Pan Grossmann už v posledním díle tohoto cyklu opravdu vypadal špatně a je třeba mu vyseknout poklonu, že i když věděl, že jeho konec je neodvratný, přesto tvořil takovou zábavu. (opět z ČT cituji: "Zábavný pořad Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna vznikl v roce 1971, ale svoji televizní premiéru měl až v roce 1996. Před ní zaslal Miloslav Šimek televizním divákům následující dopis: „Milí televizní diváci. Pořad Hop dva tři, který uvidíte, se ještě nikdy nevysílal a s panem režisérem Roháčem jsme si mysleli, že se také nikdy vysílat nebude. Byl totiž natočen jen 4 týdny před odchodem Jiřího Grossmanna z tohoto světa. Jirka tehdy na natáčení doslova utekl z nemocnice. V takových chvílích zapomínal i na svou nemoc. Byla to poslední práce člověka, který ze všeho nejvíc miloval bavit lidi.“) (14.06.2008)

Skvělé představení Šimka a Grossmanna, možná i o něco zábavnější, než většina Návštěvních dnů. Jak Šimek prohlásil: "Nesmí se to zastavit, to musí být fór na fór", tak tady to dodrželi na 100%. Nestárnoucí dialogy Vědecké extempore, Dětské okénko, PPP aneb Plný pytel problémů a především vynikající dialog Květinářka (věnec se stuhou "Spi sladce, Jituško.", to vážně nemá chybu!:) Poslouchám to už víc jak 20 let a stále se u toho řechtám. Nechybí ani tradiční povídky Jak jsem se učil plavat (aneb "čubou do Hamburku") a Jak jsem se učil kouřit "Když se probral, doznal, že v poledne jedl kachnu. Ta ostatně za chvíli byla i mezi námi.":-)) Velká škoda, že ze tří dílů ČT uvolnila pouze dva, z toho poslední natočený pouhý měsíc před Grossmannovým úmrtím, jenž i ve svém posledním pořadu perlil "Ještě se podívám na svoji holku. Pěkná je, ale pyramida to není.":) (20.08.2018)

Společný komentář k Návštěvnímu dnu (stačí jeden a platí pro všechny, mělo by to tu asi být jako „seriál“) a k představení Hop dva tři: Svého času pro mě byli Šimek s Grossmannem hlavní studnicí zábavy. Návštěvní den a Hop dva tři jsem znal především z poslechu desek nazpaměť. Dokonce jsem si většinu replik a všechny jejich povídky přepisoval do sešitu. V té době ještě nevyšly knižně. Až po dlouhé době jsem viděl i televizní záznam a tam už mi to nepřišlo tak skvělé. Možná proto, že se to živému vystoupení jen těžko vyrovná, nebo i proto, že jsem všechno znal už slovo od slova a nedokázalo mě nic nového pobavit. Přesto Šimka s Grossmannem rád každému doporučím v jakékoli podobě. Pro mě budou nejlepší vždy na poslech z původních desek, jestli je ještě někdy dokáži sehnat a přehrát… (22.12.2020)