Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
DVD se záznamem kultovních scének vynikajících komiků, Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna z let jejich největší slávy, z let 1969 –70. Snímky, převzaté z České televize a obrazově vyčištěné, zaznamenávají chronologicky pořady nazvané Návštěvní dny a Hop dva tři. Oba komici jsou zde hlavními hvězdami kabaretního seskupení scének, výstupů, písniček a tanečních čísel. V uvedeném výběru uvidíme a uslyšíme kromě zmíněných protagonistů také další členy souboru, Naďu Urbánkovou, Milušku Voborníkovou, Jitku Molavcovou, Zuzanu Buriánovou, Pavla Bobka, Jiřího Helekala, Milana Drobného, Palečka a Janíka, Jiřího Laufera. Hlavní slovo ovšem patří miláčkům publika, autorům a interpretům povídek, dialogů a textů dnes již legendárních, Šimkovi a Grossmannovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Společný komentář k Návštěvnímu dnu (stačí jeden a platí pro všechny, mělo by to tu asi být jako „seriál“) a k představení Hop dva tři: Svého času pro mě byli Šimek s Grossmannem hlavní studnicí zábavy. Návštěvní den a Hop dva tři jsem znal především z poslechu desek nazpaměť. Dokonce jsem si většinu replik a všechny jejich povídky přepisoval do sešitu. V té době ještě nevyšly knižně. Až po dlouhé době jsem viděl i televizní záznam a tam už mi to nepřišlo tak skvělé. Možná proto, že se to živému vystoupení jen těžko vyrovná, nebo i proto, že jsem všechno znal už slovo od slova a nedokázalo mě nic nového pobavit. Přesto Šimka s Grossmannem rád každému doporučím v jakékoli podobě. Pro mě budou nejlepší vždy na poslech z původních desek, jestli je ještě někdy dokáži sehnat a přehrát… ()
Á dva tři ... tihle dva to opravdu uměli a je zajímavé, že z tehdejší sestavy jsou vlastně jen oni po smrti. Jirka Korn se v televizi tehdy objevil snad vůbec poprvé, Franta Ringo Čech zběsile mlátil do bicích, Naďa Urbánková neměla ještě brýle a Miluška Voborníková byla prostě krásná. Šou dva tři ... ()
V dobách jednoho černobílého televizního programu jsem brala divadelní záznamy Semaforských představení jako běžnou zábavu, a teprve dneska doceňuji jejich originalitu a výjimečnost. Ve srovnání se současnou pokleslou a vesměs trapnou televizní zábavou, září tyto archivní záznamy jako perly, i když jejich technická kvalita je nedokonalá a zub času si rovněž vybral svou daň. Na rozdíl od nuceného křečovitého smíchu dnešních bavičů doplněného potleskem najaté klaky, je přátelská atmosféra a milý úsměv na tvářích vystupujících herců a zpěváků dokladem, že se baví i oni sami, protože jsou všichni po celé představení přítomni ve stísněných prostorách jeviště. Vtipný inteligentní humor, příjemná hudba, přirozeně působící improvizace sehraného dua Šimek – Grossmann, tak to mě baví i dnes. ()
Geniální slovní hříčky, které jsou doprovázené kouzelnými písničkami. Taneční kreace vzbuzující pousmání a Šimek s Grossmanem, kteří uměli humor laskavý a něžný jako pohlazení. Povídky bych mohla předříkávat a stejně se při nich tlemím jako kdybych vyhrála milión. Prostě lék na špatnou náladu, který zabere na 100% a prakticky okamžitě. Nesměje se snad jen pitomec Pazderka, kterého otec naučil mlsat rum a je v tuhle chvíli už pod stolem. ()
Škrípajúc zvyškami chrupu hodnotím a komentujem divadelný záznam napriek môjmu presvedčeniu, že divadelné záznamy, dokumenty, krátkometrážne filmy, videoklipy a obdobné žánre nepatria do spoločného rangu s celovečernými hranými filmami. Ale na druhej strane ma ospravedlňuje, že Š+G boli v rámci českého literárneho i televízneho humoru takí výnimoční, že výnimku z pravidla im rád poskytnem. Zaujímavé je, že vo svetle dnešných humoristických úbožiakov sú vystúpenia tejto dvojice stále príťažlivé napriek tomu, že značná časť divákov ich dokáže zreprodukovať od slova do slova. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- V divadelním záznamu si v režii Jana Roháče zahrála i jeho manželka Zuzana Buriánová. (M.B)
- Ve scénce s květinářkou je mnoho odkazů na reálie z italského filmu, jména Carlo Ponti, Sophia Loren, Marcello Mastroianni nebo Rocco a jeho bratři (1960). (NinadeL)
Reklama