John a Mary

"Cinema Verité je jen výmluva, jak chodit za holkama i na záchod" - Slušně napsané, solidně zahrané.. Dustin Hoffman měl za sebou Absolventa i Půlnočního kovboje, zde je opět v plné síle v další herecké exhibici!! Bezmála čtyřicet let starému snímku rovněž pomáhá trefný vnitřní monolog obou hlavních představitelů, stejně jako invenční kamera!! (05.12.2006)

Malý snímek o nemnoha scénách a postav v nich obsažených. Převážný filmový dialog se odehrává mezi postavou Hoffmana a Farrowové (oba skvělí), mimo přímé diskuse doplněný o vnitřní domněnky a odhady, které se trefně prolínají. Mimo to je film tu a tam proložen ztvárněnou představou třeba charakterového rysu, což komorní náladu tohoto zajímavého a nenápadného počinu rošťácky naruší a oživí. Celkově film působí jako promyšlená kompozice. 80% (19.02.2009)

Dvě těla leží na posteli obrácená zády k sobě. Jelikož jsou obě nahá, tak je jasné, že po včerejším seznámení se majitelé těchto těl o sobě již něco dozvěděli. Teď je ráno a oba by rádi zjistili, jestli se pouze přátelsky rozloučí nebo jestli by jim nezachutnalo trochu společně strávené krmě. Obě těla již mají jisté zkušenosti a tak se ústy pokoušejí vypouštět neškodné informace, zatímco jejich mozky s vědoucím nadhledem komentují jednotlivé situace na základě dřívějších prožitků. Neustálý rozpor mezi mluveným a mysleným je také tím nejlepším, co může tento příjemný snímek nabídnout. (26.07.2009)

Režisér Yates měl zřejmě ještě plnou hlavu Zvětšeniny, Hebké kůže a něčeho dalšího, mě neznámého, a vytvořil tento sympatický snímek s krásnou Mia Farrow. Na filmu je znát, že vychází z literární předlohy, kterou se snaží převést pomocí flashbacků, snových a rozjímacích sekvencí a krátkých vnitřních promluv postav, které utvářejí doplňující dialog. Všechny tyto prostředky neustále přerušují vyprávění a pozorovateli vysvětlují stavy oněch dvou. Význam filmu dává věta v rozhovoru o filmu, na kterém byla Mary s přáteli. John říká něco ve smyslu: "Byla to symbolika o moderní společnosti." Možná, že zde padlo i slovo odcizení. Tím vlastně komentuje film, ve kterém právě hraje (Mary později říká, že se jí ten film vlastně stejně nelíbil - zajímavá ironie). V jedné z pozdějších scén, kdy si John představuje, že šel opravdu na ten mejdan, mu Ruth říká, že od něj stejně každá holka po nějaké době uteče, protože mu na ní začnou vadit různé drobnosti. John se tedy vypraví Mary hledat. Yates nejspíš ukazuje, že klíč, který pomůže odstranit odcizení a udržovat vztahy (v tom daleko nejobecnějším smyslu) v moderní společnosti je na naší straně. (19.02.2009)

Minimalistický film so sotva badateľnou pridanou hodnotou, ale o to viac odrážajúci realitu. Takto by to asi po náhodnom "sleep over" rande vyzeralo. Príkre pohľady, rozpačité rozhovory, zmätené očakávania. Postupom času však vznikne krehký mikrokozmos vznikajúceho vzťahu. Bublina, v ktorej sa pokojne vznášajú dvaja pasažeri, až kým nenarazí na ostrú hranu, čo je na priestore jedného bytu, v ktorom sa príbeh odohráva, viac než pravdepodobné. To už je ale iný príbeh. Tu ide o zrod neočakávaného puta po jednej náhodnej známosti. A ten je zobrazený vierohodne. Páči sa mi aj proces nadobúdania vzájomnej dôvery. Najprv jeden druhého analyzuje, v hlave má iné myšlienky ako na jazyku. A potom niečo z toho povie aj nahlas. Spočiatku len omylom a neskôr už sa nebude treba na nič hrať. (27.03.2014)