Dao ma zei
The Horse Thief
Režie:
Zhuangzhuang TianObsahy(1)
Vizuální koncert. Skoro žádné dialogy. Tibet. Tragický příběh zloděje koní. (Roky100)
Recenze (13)
Vizuálně opojné záběry nekonečné krajiny, meditování mnichů nebo slavnostního uctívání tibetských božstev jsou v ostrém kontrastu nad neutěšenými obrazy krutých horských podmínek, koloběhu života, kde je místo pouze pro násilí, které je pro zachování rodu bezpodmínečně nutné. Tvrdý život je v tomto prostředí podáván s naprostou samozřejmostí, kde není prostor ani čas na nářek nebo zamýšlení se nad svými činy. A tak vlastně končí i Zloděj koní, nemilosrdným obrazem výsledku čistého násilí bez jakéhokoli náznaku soucitu. ()
Nuda, nuda a ještě jednou neskutečná nuda. Poctivě dodíváno do konce jen s vypetím všech sil a nasazením vinné meducíny... Neglorifikovaný pohled do života v drsné tibetské krajině přináší sice vizuální krásu, ale opravdu je k ukousání rozvláčný, zdlouhavě zachycující náboženské rituály apod. Zkrátka, doporučit určitě nemohu... ()
Film na jednu stranu hodně vázaný na tibetskou kulturu a rituály, ovšem na druhou stranu díky své syrové poetice a díky prostotě a síle příběhu, jejž vypráví, dost dobře srozumitelný i člověku na opačném konci světa... Pomalé tempo vyprávění, kdy jeden dlouhý, statický záběr následuje další, výrazná absence dialogů a atmosférický soundtrack dělají z tohohle filmu záležitost poměrně divácky náročnou, ale maximálně působivou - a místy až hypnotickou. Hodinu a půl jsem nebyla s to odtrhnout oči od obrazovky. Jednou za čas člověk natrefí na čirou audiovizuální magii - a "Dao ma zei", byť je to dost neveselé a truchlivé pokoukání, je rozhodně jedním z těch nejmagičtějších filmů, jaké jsem zatím viděla. ()
Západní člověk si často tibetský buddhismus neboli lamaismus idealizuje a zplošťuje, leckdy daleko za hnanici kýče. Film Zloděj koní si všímá hodně temných stránek buddhistických rituálů, i když asi nezasvěcený divák zřejmě význam jednotlivých scén nepochopí a zůstane pro něj barvitou pohlednicí, k čemuž má Zloděj koní i tak dost výrazné sklony. ()
Film sa okázalým spôsobom venuje krutému životu rodiny zlodeja koní, kde nie je miesto pre súcit. Problémom však je až prílišná koncentrácia duchovných a kultúrnych zvyklostí. Každá krátka scéna zo života zlodeja je vystriedaná náboženskými a folklórnymi udalosťami a hoci mali niekedy svoj význam, predsa len si myslím, že ich bolo príliš. ()
Tibetské reálie jsou samy o sobě působivé a neuvěřitelně fotogenické a Zloděj koní nám přináší i jiný pohled na Tibet, než jakého se nám dostává hojně v nejrůznějších dokumentech. Ale k dokonalosti mi tu něco chybí. Navíc aspoň doufám, že buddhismus je dost o něčem jiném, než o modlení se, aby nám Buddha dal to nebo ono. ()
Imponující skládanka pohlednic tibetské krajiny. Režisér si k vyjádření svého politického postoje vybral jen prostý příběh, doplněný esenciálně působivými, dlouhými statickými záběry, které zanechaly dokumentární dojem. Filmu tak dominovaly právě ty úchvatné scenérie a syrovost zobrazení buddhistických rituálů. Jenže ta byla někdy na můj vkus až příliš autentická. Jakékoliv týrání zvířat nekompromisně odsuzuji. Ani rčení jiný kraj, jiný mrav to neomlouvá. ()
Pravda, on ten snímek vlastně je o zloději koní, ale především je to neskutečná ukázka toho, jak také může vypadat život někde, kde my si ho možná ani nedovedeme představit. Jsou tady scény, na které se snadno nekouká, ale jsou to scény, které k tomu životu, který je nám zde prezentovaný, patří. V tomhle je neskutečná síla filmu, která ukazuje sílu člověka i jeho slabiny, a to v souladu s přírodou. ()
Zloděj koní je existenciální poezií v bytostném prostředí tibetského buddhismu. Na jedné straně tak je nábožensky vedené povznesení duše nad hmotu a přízemnost pozemského bytí a zároveň též nábožensky bázlivá pokora před extrémní mocí autokracie přírodních živlů. Na straně druhé na svou kořist lačně číhají drsné existenční podmínky. Lidské společenství tu musí spoléhat na kolektivní sepětí a vzájemnou prospěšnost, a jakékoliv porušení intimní důvěry jednotlivcem je v zájmu společenství nemilosrdně potrestáno. Existenciální filmová poezie s pohledem zatajené hrůzy obdivuje majestáty přírody, nejvyšší intenzity dosahuje mantrická estetická dokonalost v přímé konfrontaci a kontrastech s bídnou existenciální mizérii lidského života. Vyobcování, dále pokorná snaha o vymanění se z toho duševně a tělesně rozkladného stavu ostrakizace, beznaděj z nemožnosti změny osudu, a nakonec v pocitu zoufalství ta náhlá vzpoura proti zavedenému pořádku. Hrdinou estetikou tibetského buddhismu stylizované existenciální poezie je Norbu (pozoruhodný Rigzin Cešang), muž, porušující ekonomické ujednání náboženského protektorátu společenského uspořádání komunity. Vykoupení má v království mantry flagelantské sklony v přesvědčení cesty osvícení mysli, ale samotné existenční potřeby zanechávají vlastní nitro zjizvené a rozervané. Existenciální balada náboženské mystiky tibetského buddhismu! Hlavní ženskou postavou příběhu je Dolma (zajímavá Džidži Dan), manželka Norbua. Přirozeností je soudržnost rodiny i v těch trudných existenčních časech. Víra je jedinou nadějí. Z dalších rolí: prokletým Norbuovým živobytím zklamaná babička na sklonku života (Daiba), či bezelstně bezprostřední a energický Norbuův synáček Taši (Džamko Džajang). Zloděj koní, to je estetika buddhistického povznesení ducha a mysticky náboženského ukotvení běžného života, ve kterém dochází k existenciální rozervanosti nitra jednotlivce v období, kdy se lidská důstojnost smrskla v pouhé existenční přežívání. Existenciální poezie dostala specifické podmínky k jedinečnému filmovému prožitku. ()
2,5 Pôsobivé dielo, hlavne svojou vizuálnou krásou, kde významnú rolu hraje divoká príroda, majestátne hory. Viac ako dráma je to ale skôr dokument o spôsobe života a zvykoch (najmä náboženských) tibetských domorodcov, ktoré mi príliš zaujímavé nepripadajú. Iste, je v tom hodne mystickosti, čo nie je na škodu, ale nemohol som sa pri tom zbaviť pocitu márnosti života venovanému takýmto rituálom. Inak je to poriadne surové, ako je aj krajina, v ktorej sa to odohráva. ()
Veľmi odlišný pohľad od západného zidealizovaného "ezoterického" zobrazenia Tibetu. Film má svoje tempo a štýl, na čo sa treba naladiť ak si to chcete užiť. Podľa môjho názoru je to jeden z najlepších filmov zobrazujúcich Tibet, za jedinú negatívnu stránku považujem čínsky dabing, ktorý sa do filmu vôbec nehodí. ()
Tvorba Tiana Zhuangzhuanga, to jest tři jeho filmy, s nimiž jsem se potkal, na mě neudělala takový dojem jako dílo některých jeho známějších krajanů, především pro svoji nevyrovnanost. "Modrý drak", společenskokritický obraz života v komunistické Číně, jako by klímal ve svém tichém, nenápadném realismu, jen malinko narušovaném režisérovým úsilím předvádět maoismus v praxi v tom nejhorším světle. Teprve v poslední ze tří částí film vplyne do polohy dojemného příběhu. V "Jaru v městečku" se několik postav buď náměsíčně plouží podél ornamentální výzdoby chátrajícího sídla, nebo postává na přilehlé zahrádce, případně se prochází po zříceninách starobylého městského opevnění ; neviděl jsem o mnoho víc než formálně čistou, ale nevzrušivou a vleklou etudu na počest Čechova. Nejstarší z mnou zhlédnuté trojice, "Zloděj koní", ukazuje docela jinou Čínu docela jinak. Jakýsi minimalistický etnografický dokument křížený lidovou baladou, lyrické kino v blízkosti Arména Paradžanova, ovšem postrádající jeho citovou naléhavost. Slupkou této podívané je pro našince lákavá tibetská příroda, jádrem místní náboženství, folklór a magie ; to první dokážu ocenit, podstata toho druhého mi i po zhlédnutí filmu zůstává skryta. ()