Baltijskoje něbo - 2 serija
Obsahy(1)
Slavný dvoudílný sovětský velkofilm je dodnes považován ze přední humanistické dílo o blokádě Leningradu. Sugestivní příběh líčí osudy bojových pilotů, hrdinně bránících leningradské nebe okupované fašisty v letech 1941 až 1943. Ve městě zatím umíraly statisíce obyvatel hlady a jenom díky statečnosti a odhodlání Sovětů nebyly ztráty mnohonásobně větší. Snímek Leningradské nebe je kromě výpravných bojových scén také hereckým koncertem dvou tehdejších sovětských hvězd – Michaila Uljanova a Ljudmily Gurčenkové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Výborný válečný film, který poměrně věrohodně vykresluje život v obklíčeném městě. Válečné hrůzy a zbytečné obeti civilistů jenom podtrhují nadčasovost tohoto snímku, který i dnes má mnohým co povědět. Výborné herecké výkony a slušně natočené válečné scény. Působivé jsou i scény z bežného života hlavních hrdinů, ale i dalších protagonistů příběhu. Pokud by byl tento snímek natočen v barvě, po každé stránce by se vyrovnal americkým nebo britským válečným velkofilmům. Spousta obdobných snímků je často hodnocena velmi nepříznivě právě proto, že se odehrávají v Sovětském svazu a jsou natočeny černobíle. Viděl jsem několik filmů v původní černobílé verzi a pak kolorované a mohu potvrdit, že pouhým dobarvením filmů tento získal až neskutečně na zajímavosti. Určitě by stálo za úvahu dodatečně kolorovat tento film. ()
Kompozici i rozvíjení děje lze občas - obrazně řečeno - dát pomyslnou žlutou kartu. Ale i po takto vyjádřené výhradě je zřejmé, že klady tohoto pozoruhodného ruského sovětského filmu jasně převládají; zvláště poté, srovnáváme-li ho s produkcí brežněvovské pozdně stalinistické stagnace (zejména to platí o o 15 let mladší BLOKÁDĚ). Dědictví chruščovovského tání, to není zdaleka jen Solženicynův JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE či mezinárodně proslulé filmy OSUD ČLOVĚKA nebo JESTŘÁBI TÁHNOU. Přes vzdálenost půldruhého tisíce kilometrů a téměř padesáti let je odhad ztížen; i tak se však závěr, že mezi oběma klíčovými studii sovětské - a zřejmě nejen sovětské - éry, MOSFILMEM a LENFILMEM, vládl - a vládne - konkurenční vztah, odrážející rivalitu obou největších ruských velkoměst, která si předávala i statut hlavního města země, zdá být nevývratný. Vedoucí úloha komunistické strany je ve vlastně BALTSKÉM NEBI negována na ústrojné minimum a zjevně odpovídá skutečnosti sovětského válečného dne. Obdobně nenásilně a přirozeně vyznívají i scény z hladovění leningradských obyvatel a hlavní postavy, hrubým odhadem 6-8 rolí, mají velmi daleko k neživotným schématům velkofilmů neblahé brežněvovské éry. Archivní prameny a jejich upravované doslovné citace ustupují civilnímu pohledu, blízkému možnostem a měřítkům většiny diváků. Nenásilně a přirozeně působí také válečné lásky a rovněž zušlechťující zobrazení skutečnosti nebrání tomuto režisérskému pohledu v přesvědčivém zvládnutí tohoto mimořádně nesnadného tématu. I výrazné herecké osobnosti filmu se (Michail Uljanov, Ljudmila Gurčenko, Inna Kondraťjeva, Pjotr Glebov) tu v rámci značného prostoru, daného Vengerovovou režií, vydatně spoluzasloužily na mimořádně působivém vyznění tohoto nevšedního díla hraného filmu našich někdejších východních sousedů. ()
Nebol som z tohto vyslovene sklamaný, ale veľkofilm o Leningrade som si predstavoval trošku ináč. Niektoré momenty sú výborné, dobové zábery sú celkom dobre skombinované s tými filmovými, ale komunistická propaganda v niektorých scénach je až do očí bijúca, hlavne úvod druhého dielu. Ľúbostný románik zaberá takmer polovicu druhého dielu a aj preto to mierne sklamanie. Chcel som film vidieť viac akčný, alebo viac dramatický, viac vojska, viac hladomoru, viac leteckých súborov a pesimizmu, pretože vzhľadom na to, aká situácia tam vtedy bola, sa film nesie až vo veľmi veselom duchu. 60%. ()
Pokračování příběhu z doby Leningradské blokády začíná autentickými záběry z ulic daného města. Od tvůrců dobrý tah. Hrdinské osudy letců pokračují ve stejném režimu jako u předchozího snímku. Na konci je už však příběh civilní a jaksi nezajímavý, ale snad to mělo jen ukázat, jak osudy pokračovali. Syrový realismus u obou dílů je vysoký a ona autenticita přináší na významu. Na velké válečné exhibice se nehraje, což je svým způsobem dobře. Strádání lidí tak není zatlačeno do pozadí. Svým vyzněním a pomalostí to dnes sice moc neohromí, ale jako vkusná výpověď jedné tragické události zcela postačí. ()
Druhý díl stejný jako první. Žádná změna, pouze pokračování stejné nudy a představování toho nejlepšího co SSSR (CCCP) tenkrát mělo. Koho to má v dnešní době bavit... ()
Reklama