Mezi mužem a ženou

Zvláštní film. Aaron Eckhart se na mém TOP žebříčku dere výš a výš, a u tohohle filmu opět přesvědčil o svých kvalitách. Film je zvláštní už provedením, celý film je obraz rozdělen na dvě poloviny. I když při sledování jsem na to nějak zapomínal a splývalo mi to v jeden. Zvláštní je i námětem. Postavit film na dialogu dvou lidí už tady bylo, ale ne vždy se to povedlo, musí holt hrát kvalitní herci. A. 9/10 (02.03.2009)

Jedno z tichých překvapení stojících na formálním nápadu a transformaci dvou výborných herců (BTW pokud někdo pochybuje o mojí úctě k Paní Herečce a její ženskosti, může mi kiss my gender;)) do dokonale civilních postav. Příběh jedné noci plné oťukávání, co si k sobě po všech těch společných zážitcích můžeme dovolit, a jestli se nevrátit před tu spoustu let a životních rozcestí, radost pohledět. Vypadá to tak životně, a možná právě proto tak smutně... a váš pocit záleží na tom, jak si odpovídáte na vyřčené i nevyřčené otázky, které se tu předestírají. A k tomu je tu to obohacení "dějové" linky "psychologickou hrou" s ukázkami rozdílnosti vnímání téhož muži a ženami. Zkrátka luxus. Ale upřímně, kdyby to mělo být jen o deset minut delší, bylo by to moc. Není to pro každého, ale je to silný zážitek. 80% (09.04.2013)

Vážně bych nevěřil, jak mě taková konverzační neakční „trochukomedie“ dokáže pobavit. Helenu Bonham Carter jsem doteď znal jen jako uječenou Bellatrix z Pottera, tady to je jiný kafe, klobouk dolů, hraje výborně a má skvělou mimiku. Samozřejmě pokud jde o děj, tak to není zrovna moje gusto, mám nejradši jasnější linii, konkrétní cíl a závěr; ale přesto se mi film z nějakého neznámého důvodu líbil. 75 % (26.03.2010)

Netradičná romantická komédia, zaujímavé dialógy, ktoré vlastne držia pokope celý film, pretože sa tam vlastne nič iné nedeje, aj keď na druhej strane sa toho deje dosť. Trochu mi zo začiatku vadil ten rozdelený obraz, ale potom som si zvykla. Ide o to, aby film zaujal natoľko, že to divák prestane vnímať. Zaujímavý film. (25.04.2012)

Rozdělení obrazu je sice chytrý nápad, ale v podstatě není úplně jasné, které okno je čí. Patří tomu, kdo je v něm zobrazen, nebo naopak tomu druhému, neboť jde o jeho pohled - pokud ano, co se záběry, na nichž jsou vidět oba, pokud ne, proč se do oken promítají vzpomínky a místy i představy? Navíc tímto rozdělením obrazu režisér prakticky rezignuje na umělecké vyznění snímku, protože je zaprvé složité pro téměř čtvercový formát komponovat scénu a navíc, ten dvojí obraz bere člověku možnost soustředit se na jeho vnímání. Spíše jen registrujeme dění, než, že bychom se ještě stíhali kochat uměleckým vyzněním toho kterého záběru. Svým způsobem se zdá, že zajímavá forma přebila vlastní obsah snímku. Na druhou stranu, pocity po jeho shlédnutí zase nejsou tak rozbité jak by se mohlo čekat a příběh dokáže člověka poměrně hluboko zasáhnout. Velmi dobře (a myslím, že to byl záměr) navozuje rozpůlení obrazovky osamělost obou aktérů. Jen několikrát se oba na několik vteřin dostanou do téhož okna, případně se obě okna spojí či téměř spojí v jedno. Tenhle fígl použitý v závěru je přitom svým kontextem zvlášť zajímavý, neboť jednota prožitku obou aktérů je pocitem prázdnoty. Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: charlosina, gudaulin, Subjektiv, castor, JFL, Damiel, N.Strauber (29.12.2009)