Přebytečný člověk

Prebytočný film a pocit strateného času. Najhoršie pri filme je, keď netuším, čo mi chce povedať. Potom si pozorne prečítam obsah a komentáre, ale tu ani to nepomohlo. Chcel mi film povedať len to, že po úspechu môže nečakane prísť aj pád bez ohľadu na profesiu, ale dá sa z toho vyhrabať? Naozaj takúto banalitu tak zložito a zdĺhavo? (04.11.2018)

Je mi líto, Paolo, Velká nádhera mě svého času obsahově minula, ale nemohl jsem neocenit vytříbenou výtečnou formu. Tohle je ale první kousek z Tvé dílny, kdy krčím rameny a říkám, že ani obsah, ani způsob provedení na mě dojem nedělá, ba co víc, nepokrytě mě nudí. Nezaujal ani motiv, ani rozuzlení. Tvoji fanoušci Tě nejspíš podrží, ale za mě to tentokrát nebude ani průměr. Ke Tvým postavám jsem si nenašel cestu a Antonia nepovažuju ani tak za oběť okolností, jako spíš za slabocha. Celkový dojem: 40 %. (17.04.2018)

Mám asi radši Sorrentinovu pozdější tvorbu, ale tento jeho debut je i přesto trefou do černého. Dnes už dvorní režisérův herec Toni Servillo v roli zkrachovalého muzikanta podává i zde úctyhodný výkon. Není se proto čemu divit, že tímto filmem vlastně odstartovala jejich budoucí spolupráce. Ač šlo celkově spíše o drama, těch několik fórků, co se v ději objevilo, mě udrželo ve střehu a párkrát jsem se i zasmála. Propojit obraz a hudbu se tu také podařilo na výbornou, jak je ostatně u Paola Sorrentina dobrým zvykem. (75%) (14.03.2020)

Nenudilo ma to, ale nepadal som z toho na zadok. Jediné čo môžem naozaj pochváliť je výkon Toniho Servilla. Inak pomerne tradičný film o tom aký je život nespravodlivý a že cesta od sláve k chudobe je veľmi krátka. Sorrentino vo svojej prvotine absentuje na dlhé zábery a presviedča nás, že tempo filmu odpovedá Taliánskemu temperamentu. Ale ja som mal vždy radšej pomalejšie filmy, hlavne keď vezmem v podtaz ako strašne ukecaný tí Taliani vlastne sú. Nejedná sa o zlý film, ale podobne ako v prípade Božského ide téma a jej spracovanie mimo mňa. Pritom Sorrentinov Americký This must be the place zbožňujem. (24.10.2015)

Cože, čtyři útočníci??? No, to je tedy... s tím kosočtvercem to vlastně nechtěně vystihl - se nedivím, že ho v Neapoli nikdo jako trenéra nechtěl. To by bylo moc i na Pepíka Hnátka a Slavoj Houslice. Jako Sorrentinově prvotině lze filmu leccos odpustit, včetně ne moc povedené snahy vměstnat jednu postavu do hlavy druhé postavy, nutno ale konstatovat, že jeho další opusy jsou po všech stránkách o několik levelů výše. (23.07.2023)