Režie:
Michael CurtizScénář:
Robert BucknerKamera:
James Wong HoweHrají:
James Cagney, Joan Leslie, Walter Huston, Richard Whorf, Irene Manning, George Tobias, Rosemary DeCamp, Jeanne Cagney, Frances Langford, S.Z. Sakall (více)Obsahy(1)
George M. Cohan. Bavič, skladatel, herec, zpěvák a režisér. Retrospektivně vypráví svůj životní příběh prezidentu USA, Franklinu Roosveltovi. Od dětství až po svou současnost. Napsáno podle skutečné postavy. Film obdržel Oscara za herce v hlavní roli, hudbu a zvuk. (PauloGrane)
Videa (1)
Recenze (18)
"Being versatile, I played my mother's father." Muzikálová dráma o živote jedného amerického šoumena, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Je priam nabitá otravným americkým patriotizmom, a to až do takej miery, že som bol po celý čas na pochybách, či je to myslené vážne, alebo sa jedná o satiru. Napokon som dospel k názoru, že zámerom nakrútenia tohto filmu bolo pozdvihnutie amerického národného ducha, s ohľadom na práve prebiehajúcu 2. svetovú vojnu. Takže už len kvôli tomu nemá film dnešnému divákovi veľmi čo povedať (a neamerickému už vôbec nie). Herec James Cagney mi teda k srdcu nikdy neprirástol, vyslovene mi prekáža ten jeho toporný prejav, takže mi pokazil takmer všetky filmy, v ktorých sa objavil (na milosť som ho zobral až na jeho staré kolená, konkrétne vo filmoch One, Two, Three (1961) a Ragtime (1981)). V tomto filme navyše predvádza dosť svojské pojatie tanca a spevu, ak sa tak dajú nazvať tie je podivné pohyby a to jeho recitovanie. Celkovo mi po hudobnej stránke film príliš nesadol, tá hudba je napoly spievaná, napoly recitovaná, premiešaná s rôznymi južanskými odrhovačkami (pár zaujímavých hudobných výnimiek sa ale najde). Čo sa obsahu týka, bolo pre mňa celkom prínosné vidieť vývoj americkej kultúry na konci 19. a začiatkom 20. storočia (hoci vaudeville rozhodne nie je mojou šálkou kávy). ()
Na rovinu - bez Cagneyho by tenhle film skončil někde na dvou hvězdách. Jenže chamelon Cagney tu opět dokazuje, jak mu není žádná role cizí a perfektně zvládá hrát jak mladého, tak starého Cohana. Zároveň ale dokáže být rošťák, co provádí zlomyslnosti a málem svou neposlušností svou rodinu zničí, vzápětí však dokáže skládat patetické písně o vlastenectví... V době války jsou takové snímky pochopitelné, jen jsou často nestravitelné, naštěstí zde je se opravdu zásluhou hlavního představitele na co koukat. ()
James Cagney sa po imidži gangstra presunul na javisko k spevu a tancu a perfektne to funguje. Yankee Doodle Dandy oslavuje život, lásku, zábavu a vlastenectvo. Curtiz so svojim klasicistickým poňatím zlatého veku oživil príbeh jednak číslami či choreografiami, ako aj bezprostrednou plynulosťou rýchlych dialógov, odľahčenia a dobrej nálady, ktorá z filmu nesmierne vyžaruje. Je to možno prehnane podchytené, ale dej stavia na úprimných dialógoch a ani raz som sa necítil trápne. Nikam sme sa obsahovo cez nejaké výrazné dramatické odbočky nedostali, kde sme však isto ostali, bola matička zem. Hoc sme sa snažili lietať v oblakoch. Veľmi príjemný a nenásilný muzikál. ()
Yankee Doodle Dandy je poměrně dost dobře udělaný muzikál. Zpracování Cohenova života zrovna v období druhé světové války mě zas tak moc nepřekvapuje, neboť Amerika byla uprostřed bojů a lidi už toho taky měli plné zuby. Tak proč nepřevést na plátno (tehdy ještě lidi chodili do kina ve velkém) život jednoho z největších amerických patriotů ze světa umělců? Ať už ale byl úmysl jakýkoliv, samotný film se povedl na téměř výbornou. Nechybí zde typické muzikálové scény, chytlavé songy, pěkné herečky a troška té kýčovitosti. Hlavní čtyřka Cohanovců hrála perfektně včetně odtančených částí a Joan Leslie mě opět utvrdila v tom, že tehdejší hérečky byly stejně nejkrásnější. Kdyby měl film tak půl hoďky kratší stopáž, dal bych plných *****. Takhle to je jen 4,5*. ()
Yankee Doodle Dandy je i podle počtu hodnocení tady právem zapomenutý film i přes ty tři Oskary. Zaprvé je to nudný životopisný film o někom, o kom jsem nikdy neslyšel, plný kašírovaných divadelně/muzikálových scén. Něco jako Velký Ziegfield. Za druhé je tu fatální castingový omyl James Cagney. Po většinu filmu je na to co hraje příliš starý a jeho tanec je prostě divný. Kroky i pohyb tu jsou, ale kde byl třeba Astaire elegantní, Cagney působí při stepu jako šašek. A za třetí - je to šílená propaganda a reklama na Ameriku. Patriotistické scénky, písně, sestřihy, závěrečná scéna s pochodem vojáků je jak z našich budovatelských filmů. Dvě hvězdičky spíše jen symbolické - za pár profláklých pecek (Over There) a za to, že v roce 1942 měl film z pohledu tehdejšího USA smysl. Dnes už jen jako sběratelská záležitost. ()
Galerie (67)
Photo © Warner Bros.
![Yankee Doodle Dandy - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/155/158155779_978087.jpg)
Zajímavosti (6)
- 4. července 1985 se film stal prvním v historii, který byl převeden z černobílého na barevný. (Herr_Flick)
- Článek o potopení Lusitanie je v novinách doprovázen fotografií parníku se dvěma komíny. Lusitania měla čtyři. (ČSFD)
- James Cagney při natáčení scény u smrtelné postele svého filmového otce slzel tak přesvědčivě, že režisér Michael Curtiz začal hlasitě vzlykat ještě před zastavením kamery. Záběr byl proto ztracen. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)
Reklama