Reklama

Reklama

Yankee Doodle Dandy

Trailer
USA, 1942, 126 min

Obsahy(1)

George M. Cohan. Bavič, skladatel, herec, zpěvák a režisér. Retrospektivně vypráví svůj životní příběh prezidentu USA, Franklinu Roosveltovi. Od dětství až po svou současnost. Napsáno podle skutečné postavy. Film obdržel Oscara za herce v hlavní roli, hudbu a zvuk. (PauloGrane)

Videa (1)

Trailer

Recenze (18)

Han22 

všechny recenze uživatele

Yankee Doodle Dandy je i podle počtu hodnocení tady právem zapomenutý film i přes ty tři Oskary. Zaprvé je to nudný životopisný film o někom, o kom jsem nikdy neslyšel, plný kašírovaných divadelně/muzikálových scén. Něco jako Velký Ziegfield. Za druhé je tu fatální castingový omyl James Cagney. Po většinu filmu je na to co hraje příliš starý a jeho tanec je prostě divný. Kroky i pohyb tu jsou, ale kde byl třeba Astaire elegantní, Cagney působí při stepu jako šašek. A za třetí - je to šílená propaganda a reklama na Ameriku. Patriotistické scénky, písně, sestřihy, závěrečná scéna s pochodem vojáků je jak z našich budovatelských filmů. Dvě hvězdičky spíše jen symbolické - za pár profláklých pecek (Over There) a za to, že v roce 1942 měl film z pohledu tehdejšího USA smysl. Dnes už jen jako sběratelská záležitost. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

James Cagney by si možná zasloužil lepší hodnocení a asi by bylo vhodné trochu přihlédnout i k době, kdy to bylo natočeno, ale tohle je pořád silně propagační snímek, který v sobě má místy až trochu moc patosu. James Cagney ale ukazuje svoje mistrovství. Skutečně výborný herec. Jen ten film až tak skvělý není. ()

Reklama

berg.12 

všechny recenze uživatele

Patriotický snímek, který se v Americe stal jedním z největších kasovních trháků během druhé světové války. A je to celkem pochopitelné. To ovšem neznamená, že by tím jako biografický a muzikálový film nutně něco ztrácel. "Gangster" James Cagney v pro něj netradiční roli všestranného performera, jež je ztělesněním sebevědomí, odhodlání, vlastenectví i rodinných hodnot. Stejného sebevědomí, s jakým Cagney prakticky všechny své hudební výstupy s úsměvem na rtech jen odrecituje, aniž by to někomu mělo přijít divné. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Vyčítať YDD prehnaný a naivný patriotizmus je podobné, ako to vyčítať sovietskej montážnej škole. To preto, že formálna stránka Curtizovej réžie a strihača je vysoko profesionálna. Prejavuje sa to tým, že prostredníctvom rytmu, rapidmontáží, dejových elíps a metonýmií film poriadne šľape, pôsobí originálne (zostrih cesty po Európe) a nenudí. Čo je vzhľadom na fakt, že dej už dnes snáď ani nemôže baviť, zázrak. Je to film, ktorý oslavuje a ukazuje tú najrozvernejšiu podobu Ameriky, akú trebárs cítim z Jamesa Browna a jeho Livin in Amerika a ekvivalent vidím v obrázku ľudového súboru, tancujúceho pod Kriváňom ako symbolu slovenského spôsobu života. Ale aj to je umenie správne zobraziť. Cagney a jeho reálna postava je sympatická tým, že sa nenechá ničím odradiť, že netrpí depresiami po neúspechu a proste ide ďalej. Dnes by tento životopis vyzeral úplne, ale úplne inak a veľmi rád by som si ho pozrel. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

V časoch vzniku filmu si žiadalo pozdvihnúť morálku národa a podarilo sa to týmto muzikálom. Mal ohromný úspech aj vďaka bezprostrednému hereckému výkonu Jamesa Cagneyho v netradičnej úlohe kabaretiéra Georgea M. Cohana. Nie je to muzikál na aký sme zvyknutí, poväčšinou sa všetky hudobné čísla odohrávajú na javisku pred obecenstvom. Film je však hlavne o inom. Je o úžasnej rodinnej súdržnosti a sebavedomí jednotlivca, ktorý ak chce, dokáže sa vypracovať na jednotku vo svojom obore. Ale aj o národnej hrdosti a vlastenectve, ktorá srší z príbehu každým centimetrom. Všetky tieto ingrediencie sú dobre namiešané do príjemného koktailu skvelej hudby a pozitívnej nálady. ()

Galerie (67)

Zajímavosti (6)

  • Článek o potopení Lusitanie je v novinách doprovázen fotografií parníku se dvěma komíny. Lusitania měla čtyři. (ČSFD)
  • 4. července 1985 se film stal prvním v historii, který byl převeden z černobílého na barevný. (Herr_Flick)
  • James Cagney při natáčení scény u smrtelné postele svého filmového otce slzel tak přesvědčivě, že režisér Michael Curtiz začal hlasitě vzlykat ještě před zastavením kamery. Záběr byl proto ztracen. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)

Reklama

Reklama