Jan Cimbura

Putimský sedlák Jan Cimbura byl skutečnou žijící postavou, kterou se nechal inspirovat J.Š. Baar. Narodil se 17.6.1817 v Semicích a zemřel 16.1.1898. Jeho hrob v Putimi je dosud udržován. Měla jsem tu čest Putim několikrát navštívit a projít se po místech, kde se Jan Cimbura pohyboval a žil. Pan spisovatel si postavu Jana Cimbury trošku zidealizoval. Jan Cimbura byl chlap jako hora. Měřll 192 cm, měl obrovské ruce a nohy. Měl také velkou sílu. Prý byl nehezký,zrzavý a na vojně nikdy nebyl. Budu citovat z jeho epitafu: "Zemřelému v Pánu Cimburovi Jánu, postavil nyní, kříž tu jeho syni. Byl to sedlák silný, bohatý a pilný,rád měl v žití shoně, lidi a pak koně. Odpočívej v pokoji." To jenom pro představu, abychom věděli s kým máme tu čest. Období protektoráru nebyla lehká doba, proto se filmaři rádi vraceli do historie, která nabízí nepřeberné množství inspirace. Ve filmu je krásně nasnímaná jihočeská krajina a venkov. Zapomeňte na dobu, kdy byl film natočen a na poselství, které se v něm ukrývá. Nechte se vtáhnout do děje. Staré filmy mají nezaměnitelné kouzlo. (26.02.2009)

Jan Cimbura je nejpoctivější, Jan Cimbura má síly za deset, Jan Cimbura přepere celou hospodu ... asi už chápete, jaká je hlavní postava filmu. A z toho pramení jeho největší nedostatek. Při každé potencionálně napínavé scéně víme, že Jan Cimbura se zachová správně a všechny dobře dopadne. Kromě toho, že je film známý svým antisemitismem je to strašná nuda. (01.04.2009)

Řeknu vám, že toto je celkem ucházející snímek Františka Čápa. Vnese do člověka pohodu, přestože žádná extra kvalita to zrovna není. Po prvním únavném a vyčerpávajícím dni na lyžích, jsem pak v neděli zjistil, že jsem nemocen a tento film mi někdy kolem třetí odpoledne, roku 18.11 létapáně 2007, nádherně zvednul náladu. Doporučuji cholerikům a neštastným lidem... (18.11.2007)

Marthos a jeho komentář obsahuje vše. I Žida. Za mne snad jen pár vět. V době natočení filmu, potřebovala rozťatá Republika takových Cimburů v každém okrese nejméně deset. Falešné heslo časů budoucích - Poctivě pracovat, poctivě žít - Zde, společně s přirozenou pokorou k životu, dostává úžasný, nijak neposkvrněný ráz, pro mě velmi silný a inspirativní film. (08.08.2013)

Filmovou adaptací literární předlohy Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura zabil František Čáp dvě mouchy jednou ranou. Dodává podněty k vlasteneckému postoji a obsahuje protižidovskou vsuvku, která protektorátní mocí musela být přijata s nadšením. S odstupem času se tento film díky tomu vyjevuje kontroverzně, ale je nutné podotknout, že se v tomto případě vůbec neodchyluje od své knižní předlohy. Židovské obyvatelstvo bylo často vnímáno skrze pevně zakotvené předsudky a hmotnou závist. Žid je zde vyobrazen jako rozbíječ české poctivosti, ale řešit pogromem dluhy ve jménu zachování českého vesnického vlastenectví a soudružnosti, je přízemní a životu nebezpečný názor! Dílo lze vystihnout také jako romanci lásky, která dojde svého naplnění až po dlouhé době odříkání. Herecká stránka a celková atmosféra je na vysoké úrovni. Obrazy úrodné české krajiny a českých národních symbolů mají přinášet hrdost jednotlivcům k vlastnímu národnímu uvědomění. Hlavní postavou příběhu je prostý venkovan Jan Cimbura (dobrý Gustav Nezval) ve vzoru ideálního Čecha. To znamená poctivý, pracovitý, odvážný, mužný, silný, vzdělaný, citlivý, věrný, skromný, spravedlivý a pevný v tradicích, které charakterizují české vlastenecké uvědomění. Muži ho uznávají, ženy a děti ho milují. On je chlap a Čech! Hlavní ženskou postavou je Marjánka (příjemná Jiřina Štěpničková) s nuceně praktickým uchopením života. Láska a romantická přitažlivost nebyla vítaným faktorem českého venkova, vždy byl důležitější grunt, majetek a schopnost hospodařit. Výraznou postavou je čestný a schopný sedlák a putimský starosta Kovanda (sympatický Jaroslav Průcha) v obraze zdravého českého jádra. Poslední důležitější postavou příběhu je sedlák Josef Piksa (Vilém Pfeiffer), starý Cimburův kamarád a spořádaný Marjánčin manžel. Z dalších rolí: laskavá Kovandova žena a Marjánčina matka Rozárka (příjemná Marie Brožová), židovský hostinský a lichvář se smutně zneužitým osudem (velmi zajímavý František Roland), odsuzovaná servírka u Žida Barča (zajímavá Stanislava Strobachová), nespokojený a líný pijan a sedlák Bártík (Vladimír Šmeral), vystrašený ctihodný rada Miltner (Theodor Pištěk), vysmívaná bláznivá Anýžka (Eva Svobodová), či urozený kníže okolního kraje (Václav Jiříkovský s hlasem Františka Smolíka). Dílo mělo nabudit na vlastenecký tón. Ne všechno je šťastné, ale pochopitelné. Lze nalézt tak čistého člověka? (19.11.2016)