• Marthos
    ****

    Čápova reflexe válečných událostí tak, jak je sám coby účastník prožíval po celou dobu nuceného protektorátního temna, se velice úzce propojuje s filmovým příběhem Mužů bez křídel. Vyhlazení Lidic a neorganizovaný, v podstatě na vlastní pěst připravovaný odboj skupiny mechaniků ruzyňského letiště, je Čápem vyprofilován do téměř komorního monodramatu muže, jakéhosi hrdinského solitéra, pokoušejícího se přinést marnou oběť bestiálnímu vyvražďování nevinných. Film se zcela otevřeně vydává vlastní, neheroickou cestou, a jakkoli se vymyká dobově příznačným snímkům s podobnou tématikou. Hrdlo svírající pocit všudypřítomného strachu, pronikajícího až do morku kostí, funguje v pouhých náznacích, bez nutnosti ikonického ztvárnění (popravu lidických mužů vnímáme pouze na pozadí, přestože je to jedna z klíčových událostí příběhu); celkovému odlišení výrazně napomáhá i nečitelnost některých postav, hrajících ve filmu důležitou roli. Okázalé herecké výkony, typické pro Čápovu předchozí tvorbu, jsou pro účely tohoto snímku nahrazeny přirozeností a jistou autenticitou, kterou podtrhuje jak obsazení L. H. Struny, vynikajícího představitele fortelných mužů z lidu, tak Edvarda Linkerse, sehrávajícího v přesných finesách typického přisluhovače nacistického režimu. Jsou-li v současnosti Muži bez křídel hodnoceni a vnímáni především jako jeden z nemnoha filmů, úspěšných i v rámci soudobé mezinárodní konkurence (festivalový vítěz prvního ročníku v Cannes), pak stejně významnou funkci sehráli i v souvislosti s pošramoceným uměleckým renomé Františka Čápa, pro kterého snímek znamenal definitivní vyrovnání s minulostí války. ( -Ponrepo 13/12/13- )(13.12.2013)

  • honajz
    ***

    Žádná velká sláva to není, a třeba ty hrdinné pohledy a odbojné postoje nebo závěrečný sestřih ženy s praporem a vítězství nad nacisty, to byl naprosto zbytečný patos, který ubíjel jinak vcelku slušný psychologický film z té doby, kdy nebylo jisté, kdo je kdo, kdo vydrží, kdo zradí... A mezi tím vším jeden agilní chlápek, který nerozumí ničemu, chtěl by to řešit a neví jak, a když to řeší, tak blbě. Dobré je, že na to doplatí životem někteří lidé kolem něho a SPOILER nakonec i on sám, je to tedy tvrdě realistické, žádné happy endy. Jen nacisté jsou zase vykresleni prostě jako ty zlé postavy, černobíle, když s někým mluví, mají zlovolně přimhouřené oči, tam to moc nefunguje. Ale dobrá je scéna zničení Lidic - v této podobě je drsnější a mrazivější než všechny ty filmy, které to násilí zobrazují zbytečně explicitně. Nebo pomsta na prvním Němci je také solidně odvedená. Takže suma sumárum takový průměr, kde se najdou jak dobré, tak mizerné prvky a věci.(16.11.2012)

  • slunicko2
    **

    O válce po válce. 1) Po osvobození se pro nově znárodněnou kinematografii přirozeně nabízelo téma nejžhavější - okupace. 33letý František Čáp pojal svůj v pořadí již dvanáctý (!) film jako odbojářské drama s jasně definovaným našincem a nepřítelem. Tuto tezovitost lze vzhledem k době vzniku jen těžko snímku vytýkat. 2) Více mi vadila melodramatičnost, divadelní přehrávání herců, naivní scénář a celkové dobově typicky ploché černobílé vidění světa. 3) Film je zajímavý svými reáliemi (letiště Ruzyně) a autentickými detaily (jak to tak u historických snímků točených s jen krátkým odstupem bývá). Vazba na lidickou tragédii je působivá. Snímek má tempo a švih. Nicméně necítím potřebu se na něj kouknout znovu.(10.12.2013)

  • Roman Albach
    ****

    Skvělý film, který díky tomu, že vznikl pouhý rok po osvobození, je velice autentický. Všichni herci věděli, co hrají a proč. Bylo to patrné z každého jejich pohledu. Stejně tak František Čáp měl přesnou představu, co bude točit. Vznikl tak velký film o nenápadném hrdinství, které kapku po kapce ztěžovalo okupantům jejich situaci. Postava Gustava Nezvala je nešťastná, napadá mě německé slovo Pechvogel. Ale dnes víme, že byla řada bojovníků za svobodu, která rychleji konala, než přemýšlela.... samotný konec filmu se vztyčováním československé vlajky je velmi emotivní. Za normálních okolností by mi asi už vadil, ale v tomto případě (rok 1946) je zcela namístě.(4.4.2012)

  • Thomassi
    ****

    Pamětní film natočený rok po válce, který se zabývá odbojovou skupinou mechaniků, kteří pracují na ruzyňském letišti v době, kdy byl spáchán atentát na Heydricha. Já teda nevím, ale mně se to líbilo. Mělo to ještě nádech té válečné doby. Délka filmu byla tak akorát, žádné zbytečně zdlouhavé dění. Od začátku do konce jsem byl napjatý a celkem překvapený. Navíc si nemyslím, že to herci nějak odflákli. Třeba Eduard Linkers v roli Ullmanna byl výborný. Jasně, bylo rok po válce a někdo musel vyzdvihnout český odboj, ale na tu hodinku mě to příjemně zabavilo.(3.1.2011)

  • - Pavel Hromek sám neměl k postavě radisty vysazeného z Anglie daleko. Hromek byl totiž posledním parašutistou vysazeným na území Protektorátu v rámci výsadku Bauxite 22. března 1945, kde plnil především zpravodajskou činnost a zároveň se podílel na přejímání materiálu z leteckých shozů. (Bobek27)

  • - Úspěch i vhodné ideové vyznění snímku Františku Čápovi pomohly s poválečnou rehabilitací. O rok dříve se ještě musel zpovídat tzv. očistné komisi a vysvětlovat jí přítomnost antisemitské scény ve svém protektorátním snímku Jan Cimbura (1941). (Zdroj: Letní filmová škola)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace