V žáru lásky

Tématem i zpracováním navýsost britský film, jenž asi potřebuje britského diváka, který by docenil, proč si dvouhodinový snímek vybírá tu část života dvou jistě velmi zajímavých lidí, ke všemu z okruhu fascinující Bloomsbury Group, týkající se jejich milostného vztahu, když ona byla prakticky frigidní a on homosexuál... I tak jsem ovšem rád, že jsem měl možnost snímek zhlédnout, už jenom pro ten Pryceův výkon nevšední kvality. Co ovšem nepochopím nikdy, je vskutku dementní český název... (28.03.2011)

Proč "Plameny lásky" či "V žáru lásky" zcela nechápu - britský název "Carrington" celkem dobře asi odpovídá tomu jak ona sama sebe vnímala a presentovala . Asi aby se na film podívalo více lidí, kterým nic neříká britská bohéma nebo Bloomsbury Group, případně slyšeli jen o Virginii Woolfové. Když jsem ve filmu poprvé uviděla Emmu Thompson, vůbec mne nepřekvapilo, že se Lytton Strachey (Jonathan Pryce) o takového okouzlujícího chlapce zajímal. Potud ale mé okouzlení Emmou Thompson končí a i když jí role vyloženě sedla, tak mé okouzlení se vrací až ve chvíli, kdy sází žárovky. To se ale netýká filmu jako celku. Ten mne celkem dostal a když jsem si jej nedávno pouštěla znovu s dcerou, tak jsem si uvědomila, že velký podíl na tom mělo i originální znění. Nevím proč, ale titulky mi přišly strašně rušivé a zcela prozaicky narušovaly tu lehce dekadentní atmosféru filmu ze sexuálního i jiného života poflakující se bohémy. Ve filmu se moc nemluví a podle mne filmová verze velmi dobře vystihuje to, co již kdysi o životě této umělecké skupinky řekla Dorothy Parker - "they lived in squares, painted in circles and loved in triangles". (21.05.2019)

Ak dobre rátam, z Dory Carrington bolo hotových celkovo päť chlapov, čo je vzhľadom na jej prazvláštny účes dosť ťažko pochopiteľné. Dej je síce uvádzaný letopočtami, napriek tomu to striedanie chlapov nerobilo Dore dobrý obraz, respektíve je film tak zostrihaný, že som chvíľami nevedel, s kým zrovna randí. Inak ide o dvojhodinovú konverzačku, kde medzi sebou vedú dialógy viacerí bohémovia a vy si z toho buď niečo odnesiete, alebo možno ani nie. Najviac ma zaujali Stacheyho komentáre k nezmyselnosti vojny a jeho kritika vyššej vrstvy, nakoniec ho film ale zobrazuje ako jej pevnú súčasť. (02.12.2019)

No, plameny lásky to asi nebudou, ale o lásce to nepochybně je. Ovšem nikoli té svázané konvencemi. Britská smetánka počátku dvacátého století trávila zřejmě veškerý čas pitím čaje a lihovin, ježděním na venkov a - souložením, ovšem sex vždycky a zásadně jen mimomanželský. Tak to alespoň je ve většině filmů z tohoto období co jsem viděl. Tady je to ještě pikantnější, jelikož se do toho vmotal navíc homosexuál. Život Dory Carrington je nepřetržitá řada sexuálních trojúhelníků, z nichž však jedna strana se nemění- ten homosexuál Lytt. Trochu nepřehledné? Možná, je třeba vidět. Příjemné, že i v takové podivné partičce nakonec najdete obvyklé lidské touhy a city, pochopíte motivy jednání a postavy vás začnou bavit. Jonathan Pryce vytvořil vskutku pitoreskní postavičku Lytta, intouše každým coulem, Emma Thompson zase vykulenou nezkušenou umělkyni, která se na něj pověsí a to jí změní život. Navždycky. 75% (15.09.2014)

Velmi hezky ztvárněný příběh o prazvláštním vztahu několika lidí. Hampton dokázal vybudovat skvělou atmosféru a charaktery postav dokonale rozvinul do nejmenších podrobností. Emma Thompsonová svou roli zvládla určitě dobře, ale ten kdo mě naprosto učaroval byl Jonathan Pryce. Nejenom svou vizáží, ale především svým projevem a mluvou. Dabing se zde blýskl a poslouchat Pryce bylo opravdovým zážitkem. A hlavně ten krásný britský humor. Tento snímek mě opravdu příjemně překvapil. (04.11.2008)