Reklama

Reklama

„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)

(více)

Recenze (105)

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Spíš noční můra. Odhalené ňadro Hany Vítové vrcholem filmu. Pěkná kamera, když vynechám příšernou scénu s využitím zadní projekce během bruslení. Jinak bohužel, tahle osudová a křečovitá melodramata, ve kterých si postavy vynucují city, bytostně nesnáším "Marto, já bez vás nemohu žít" nebo "Proboha vás prosím, Vy mě musíte vyslechnout". Husí kůže. Opravdu. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená. Letí, letí, do tmy odletí, láska je radost i prokletí…“ Radost do tohoto melodramatu o nešťastné lásce vychovatelky Marty alias Štefky k ženatému důstojníkovi přináší zejména krásná valčíková hudba Johanna Strausse ml. Jinak ale na člověka padá skoro ze "všech světových stan" (resp. ze strany všech hlavním postav filmu) spíše jen trpkost a smutek. Ona miluje nešťastně důstojníka, který zas tak trochu nešťastně miluje svoji ženu (resp. miluje ji více, než by si ona zasloužila). A když se k tomu ještě "přimotá" naivně zamilovaný studentík v podání rozkošného Rudolfa Hrušínského, je skoro jasné, že onen "noční motýl" nemůže přinést nic než prokletí... ()

Reklama

domirovec 

všechny recenze uživatele

Nádherný film. Bohužel život, který hlavní hrdinka tohoto, ne zrovna veselého a na sledování jednoduchého snímku vedla, tak nádherný opravdu nebyl, to opravdu teda ne. On však nebyl zrovna překrásný a jednoduchý už ani na úplném začátku (tohoto příběhu).. Špatní lidé, špatné vztahy, špatné situace, prostě všechno nehorázně na nic. A já truhlík ještě doufal, že to skončí, no.. o mnoho lépe. 4/5 ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá. ()

Ištván87 

všechny recenze uživatele

Tak si to vemte. Tenhle film je v podstatě klasickým uplakaným cajdákem, reflektující nelehký život kurtizán, tanečnic a podobně založených žen na přelomu 19. a 20. století. Tak by člověk čekal jalové herecké výkony a věty, kterým se dnes člověk už jenom zasměje. Nehledě na to, že to je české drama ze čtyřicátých let. Z tehdejší doby si u nás pamatujeme komedie a..... a co dál? Ani prd. Na tehdejší romantická dramata vznikla o dekádu později úžasná parodie Pytlákova schovanka. No a co tedy tenhle film? Jak je na tom? Je vynikající. Minimálně Adina Mandlová nikdy nehrála líp a v dnešní době by měla za tuhle roli Českého lva a nikdo by neprotestoval. No, vlastně by za tuhle roli dostala těch ocenění nejspíš mnohem víc. Je naprosto neskutečná a i sama o sobě ten film hodně zvedá. A to hraje vedlejší roli. Jenže k tomu je tam ještě výtečná Hana Vítová a úžasný Rudolf Hrušínský, který ukazuje, že s talentem se člověk rodí. No, jak to říct? Je to fakticky čupr film. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Film patril jednu dobu medzi trezorové, nakoľko cenzorom vadila jeho erotická senzačnosť. (Raccoon.city)
  • Ústredná melódia filmu v úprave Romana Blahníka je Cisársky valčík (Kaiser-Walzer) skladateľa Johanna Straussa mladšieho. (Kubrickon)
  • Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)

Reklama

Reklama